Stejně jako nestojí v čele armády již přes třicet let armádní generál, neměl by v čele státního zastupitelství stát bývalý vojenský prokurátor a člen zločinné a zavrženíhodné organizace KSČ, říká v rozhovoru pro EM náhradní člen představenstva ČAK Petr Toman.
„Informace, že státní zastupitelství nevygenerovalo ze svých řad za třicet let demokratického vývoje nikoho jiného, je smutná a myslím si, že by si řadoví státní zástupci, kteří odvádějí dobrou práci, zasloužili mít ve svém čele někoho jiného.“
Jste tvůrcem projektu Advokáti proti totalitě. Jak tento projekt hodnotíte, a dočkáme se nějakých pokračování?
Nepovažuji se ani za historika, ani za spisovatele, a proto mě nestále udivuje, že jsem se stal spoluautorem knihy Advokáti proti totalitě a celého s ním souvisejícího projektu. Vše vzniklo pouze proto, že jsem z titulu své funkce v advokátní komoře vymýšlel, jak přitáhnout pozornost veřejnosti k advokacii jako stavu. Jak zdůraznit hodnoty, na kterých advokacie stojí, aniž bychom moralizovali, a jak poukázat na těžkosti, s nimiž se advokacie nejen v minulosti potýkala, aniž bychom si stěžovali. Myslím, že se to podařilo. Dokonce lépe, než jsem na počátku doufal. Sám jsem byl příjemně překvapen zájmem, který projekt získal, a jsem za to rád. Pokud jde o pokračování projektu, tak kniha se nadále prodává, připravujeme přemístění výstavy do dalších měst a Český rozhlas připravuje na základě knihy zajímavé reportáže o jednotlivých advokátech a jejich životních osudech. Nakonec i webové stránky projektu jsou trvale k dispozici, a jak jsem zaznamenal, novináři z nich čerpají při přípravě zajímavých reportáží.
Dalším z projektů, které rozjelo současné představenstvo ČAK, je projekt Advokáti do škol. Je o něj mezi advokáty i studenty zájem?
Překvapivě vysoký. Během krátké chvíle, tedy od roku 2018, kdy projekt vznikl, se do něj zapojilo více jak dvě stě advokátů. Jsou to nejen ti, kteří už i dříve přednášeli, ale i noví advokáti, které náš projekt oslovil, a zapojili se. Pokud mám informace, vyhovuje jim záštita ministryně spravedlnosti a ministra školství, vyhovují jim připravené podkladové materiály s názvem „Právní desatero pro žáky, studenty a učitele“. Projekt byl pochopitelně zpomalen probíhající pandemií, ale já pevně věřím, že od nového školního roku v něm budeme opět naplno pokračovat. Cílem projektu je zvýšit právní povědomí a právní gramotnosti dětí a mládeže a tento cíl nebude nikdy beze zbytku naplněn.
A v neposlední řadě lze zmínit i Advokátní deník…
Advokát deník je moje srdcovka. Na jeho začátku byla moje nespokojenost s tím, že aktualita zveřejněná v měsíčníku Bulletin advokacie již mezitím přestala být aktualitou. Nebyl jsem ani spokojen s tím, že když chtěla komora něco sdělit veřejnosti, musela se obrátit na jiné sdělovací prostředky a žádat je o uveřejnění stanoviska. A vznikl nápad na vlastní internetový deník. S celou redakcí jsme si ho vypiplali od začátku až do konce, vybrali jsme šablonu, vymysleli jeho název, poskládali rubriky. Dnes nebudete věřit, že jsme zpočátku měli pochybnosti, zda jej dokážeme zaplnit zajímavými články, a dávali si za cíl uveřejnit alespoň jeden článek denně. A podívejte se dnes, kolik jich je. Schopnost reagovat okamžitě na jakoukoliv situaci a obratem publikovat stanovisko představenstva ČAK k jakémukoliv závažnému tématu je úžasná a pro advokacii prospěšná. Žádná jiná právnická komora ani profese svůj internetový online deník nemá. Současně nám to umožňuje uvolnit stránky v Bulletinu advokacie pro více odborných článků než doposud.
Přesto se stává končící představenstvo terčem kritiky části advokátů, pokud jde o zlepšování obrazu advokacie na veřejnosti. Souhlasíte s touto kritikou, případně kde vidíte do budoucna nějaké rezervy?
Mluvili jsme o třech velkých projektech zlepšujících obraz advokacie na veřejnosti, které jsme realizovali v uplynulých čtyřech letech. Vedle nich dále běžela každodenní činnost komory a každý z nás se věnoval advokacii jako svému povolání. Stále vycházel Bulletin advokacie, který se opakovaně stal nejlepším právnickým časopisem roku. Advokátům byly zasílány Rychlé zprávy z představenstva a Newsy, byl využíván Twitter apod. Když si vzpomenu, jak se advokacie prezentovala před čtyřmi roky a jak se prezentuje nyní, pak máme za sebou obrovský kus práce. Zásluhu na tom má především předseda JUDr. Vladimír Jirousek, který byl od počátku nadšeným podporovatelem všech našich nápadů. Nešlo by to bez představenstva, které se každým projektem zabývalo, připomínkovalo ho a nakonec podpořilo. Neobešli jsme se ani bez stovek přesčasových hodin zapálených kolegyň z odboru vnějších vztahů. Samozřejmě, že je v dalších čtyřech letech co zlepšovat, oči i uši mám otevřené a snažím se nasávat nové nápady, jak obraz advokacie u veřejnosti dále zlepšovat, jak advokátům zjednodušit cestu k informacím o životě komory, pokud se o něj zajímají, jaké nové projekty by měly být za tím účelem realizovány. Věřte mi ale, že v uplynulých čtyřech letech jsme toho více udělat nemohli. Mohli jsme dělat něco jiného, ale nikoliv více. Proto mě kritika naší práce mrzí. Nad tou konstruktivní přemýšlím a ten zbytek mně pomáhají rozdýchat slova Winstona Churchilla, který říkal, že nikdy nedosáhnete svého cíle, pokud se zastavíte a házíte kameny na každého psa, který štěká u cesty.
Přemýšlel jste, proč je právě letos představenstvo tolik kritizováno?
Domnívám se, že jde o hodnotovou změnu. Po advokátech, kteří začínali už před listopadem 1989 či kolem roku 2000 nastupuje generace mladších kolegů. Zatímco ti první oceňují, že je komora neobtěžuje a poskytuje jim svobodu vykonávat advokacii bez jakýchkoliv zásahů, v mladší generaci kolegů je více zastoupena skupina těch, kteří naopak volají po větší péči komory a po jejím servisu. Sněm tedy nebude rozhodovat jen o lidech, ale především o dalším hodnotovém směřování komory. I proto jsou letos tak silnými tématy nezávislost a samospráva na straně jedné a servis na straně druhé. A pochopitelně i výše budoucích příspěvků, které advokáti budou komoře odvádět, protože větší servis bez zvýšení poplatků nelze realizovat.
Jste rovněž členem vedení Unie obhájců. Jaká stanoviska z poslední doby považujete za nejzásadnější?
Unie obhájců je neuvěřitelně činorodý spolek advokátů zajímajících se o trestní právo. Již několikrát se nám podařilo zpracovat témata s širokým společenským dopadem a iniciovat změny zákona. Z posledních dvou let stojí nepochybně za pozornost stanoviska týkající se trestní odpovědnosti právnických osob, stanoviska k odposlechům, jejich povolování, plnění informační povinnosti, ničení apod. Vydali jsme i stanovisko k ukládání trestů za trestné činy spáchané v době nouzového stavu, s jehož argumentací se následně ztotožnil i Nejvyšší soud. Za pozornost stojí i taková zdánlivá maličkost, že byl z našeho podnětu doplněn trestní řád o povinnost policejního orgánu poskytovat kopii protokolu o podání vysvětlení.
Která stanoviska jste zpracovával Vy osobně?
Všechna stanoviska jsou týmovou prací. Osobně jsem zpracovával podklady ke stanoviskům týkajícím se odposlechů a ke stanovisku k trestnímu postihu zastupitelů měst a obcí. Pokud jde o odposlechy, podařilo se nám dosáhnout toho, že ministerstvo vnitra začala evidovat plnění informační povinnosti. Bohužel se nepodařilo prosadit připravenou novelizaci trestního řádu, která sice prošla ústavněprávním výborem, ale následně ji nepodpořili poslanci ve sněmovně. Jejím cílem bylo, aby informační povinnost byla plněna již po podání obžaloby, nikoliv až po dalších mnoha letech, až skončí trestní řízení. Celospolečenskou diskusi vyvolalo i naše stanovisko k trestní odpovědnosti zastupitelů měst a obcí. Po jeho vydání jsem se zúčastnil množství přednášek a seminářů pro zastupitele, Nejvyšší státní zastupitelství ve spolupráci s ČAK uspořádalo tři celorepublikové semináře a troufám si tvrdit, že tyto aktivity přispěly k návratu situace do normálu.
V poslední době rezonuje stanovisko, týkající se toho, že policie neplní svou úlohu ohledně likvidace neaktivních odposlechů. Co by se s tím dalo dělat?
Z našich stanovisek k odposlechům vyplynulo nejzásadnější zjištění, a to že nikdo nekontroluje nejen plnění informační povinnosti, ale ani zničení záznamů odposlechů, při kterých nebyly zjištěny skutečnosti významné pro trestní řízení. Důvodem je, že trestní spis s odposlechem cestuje mezi policií, státním zastupitelstvím a různými stupni soudů. Když je jednou ukončen, nikdo se již nestará o to, že by měl splnit informační povinnost a za tři roky zničit nezájmové záznamy odposlechů. Již dlouho tvrdím, že jediným spolehlivým řešením a prostředkem k důsledné kontrole dodržování zákonných ustanovení o odposleších je zavedení jednotné evidence, která bude začínat prvním povolením odposlechu na počátku trestního řízení a skončí splněním informační povinnosti a zničením odposlechů, popř. informací, proč k nim nedošlo. A bude určen orgán, který to vše bude kontrolovat. Snad se to podaří v připravované rekodifikaci trestního řádu.
Jak se vůbec daří naplňovat role Unie obhájců ve vztahu k ČAK?
Unie obhájců vznikla s vědomím a souhlasem vedení České advokátní komory a od samého počátku jsem ve vzájemných vztazích nezaznamenal žádné problémy. Spíše naopak, některé trestněprávní problémy jsou natolik zásadní, že k nim kromě Unie obhájců zaujme stanovisko i představenstvo České advokátní komory a naopak. Pevně věřím, že i nové vedení advokátní komory bude s Unií obhájců, ale například i s podobným cílem založenou Unií rodinných advokátů, nadále spolupracovat.
Piráti navrhují ve svém programu, aby byla rozšířena možnost vydávání advokátních listin, a aby byl zdůvodňován nesouhlas ČAK s vydáním listin. Je to vůbec možné?
Piráti se snaží vsugerovat veřejnosti názor, že rychlému trestnímu postihu pachatelů hospodářských trestných činů brání advokátní mlčenlivost, speciálně pak její zvýšená ochrana při domovních prohlídkách advokátů. Věří tomu natolik, že tento bod zakomponovali do svého volebního programu. Porovnejte si však tato čísla: v posledních pěti letech bylo v ČR spácháno přibližně dvě stě tisíc trestných činů každý rok. V téže době bylo provedeno průměrně devět prohlídek u advokátů ročně. Domníváte se, že těchto devět prohlídek má jakýkoliv vliv na trestní postih pachatelů? Osobně považuji uvedený problém za populismus vyvolaný předvolebním obdobím. Naštěstí se koaličním poslancům za STAN podařilo provázat pirátský požadavek s podmínkou dodržení práva na spravedlivý proces a zachováním mlčenlivosti obhájce. Oba postoje se ostatně projevily v podcastu Politici mezi paragrafy, který jsem připravil pro web Info.cz. Konkrétně v argumentaci Jakuba Michálka a Stanislava Polčáka. Pevně věřím, že k dalšímu prolamování advokátní mlčenlivosti docházet nebude, už tak je děravá až moc. Stále je však třeba vysvětlovat, že úroveň ochrany mlčenlivosti je výpovědí o úrovni právního státu, a že mlčenlivost není ochranou advokátů, ale našich klientů v jejich nejtěžších chvílích.
Zmínil jste podcast Politici mezi paragrafy. Jak jste se dostal k moderování?
Blíží se parlamentní volby a každá ze stran má ve svém volebním programu problematiku týkající se práva a justice. Dvě strany dokonce advokacii přímo jmenují. Napadlo mě tedy pozvat jejich představitele, zejména nominanty na funkci ministra spravedlnosti, a zeptat se na jejich představu dalšího vývoje v této oblasti. Moc mě potěšilo, že se nápadu ujal internetový deník Info.cz. Spolu s jejich redaktorem, rovněž právníkem Jaroslavem Kramerem, jsme natočili pětidílnou podcastovou sérii Politici mezi paragrafy, kde probíráme všechna možná aktuální právní témata včetně těch advokátních. Poslechnout si mnohdy odlišné představy jednotlivých zástupců největších politických stran bylo velmi zajímavé. Jsem rád, že přijali naše pozvání, a věřím, že bude pro právníky zajímavé poslechnout si jejich představy o dalším vývoji.
Je dnes podle Vás dostatečně řešena otázka mlčenlivosti v rámci obhajoby?
Rozhodně není, ve srovnání s jinými vyspělými evropskými státy si nestojíme dobře. Osobně si dělím problematiku mlčenlivosti na dvě části. Tou první je snaha zachovat mlčenlivost alespoň na takové úrovni, na níž je dnes. Uchránit její současný rozsah, ubránit se snahám ji ještě více omezit či stanovit z ní další a další výjimky, které ji navrtávají jak známý švýcarský sýr. Druhou je naopak dlouhodobá snaha mlčenlivost rozšířit tam, kde to dává smysl. Takřka vůbec nemáme chráněnu komunikaci advokáta s klientem v netrestních věcech. V trestním řízení je ochrana mlčenlivosti soustředěna pouze na komunikaci obhájce s obviněným. Všichni ale víme, že obhajoba nezačíná až zahájením trestního stíhání, ale že se na nás obrací klienti daleko dříve v obavě, že by mohlo k jejich obvinění dojít. I podezřelí potřebují mít jistotu, že to, co nám sdělí a předají ještě před obviněním, bude chráněno advokátní mlčenlivostí. Není chráněna ani komunikace mezi dvěma obhájci téhož obviněného, není chráněna ani komunikace obhájce s příbuznými obviněného, kteří mají například právo podat odvolání ve prospěch odsouzeného. To jsou směry, kterými se díváme, kde absenci mlčenlivosti považujeme za alarmující a kam chceme napřít naše síly.
Jak vnímáte jako bývalý poslanec FS v komisi 17. listopadu, že po více jak třiceti letech od „revoluce“ může být NSZ bývalý vojenský prokurátor, který se podílel na represích?
JUDr. Igor Stříž je nepochybně odborníkem na slovo vzatým a pro soustavu státního zastupitelství odvedl velký kus práce. Funkce nejvyššího státního zástupce ale není pouze o odbornosti, ale také o symbolice. Stejně jako nestojí v čele armády již přes třicet let armádní generál, neměl by v čele státního zastupitelství stát bývalý vojenský prokurátor a člen zločinné a zavrženíhodné organizace KSČ. Informace, že státní zastupitelství nevygenerovalo ze svých řad za třicet let demokratického vývoje nikoho jiného, je smutná a myslím si, že by si řadoví státní zástupci, kteří odvádějí dobrou práci, zasloužili mít ve svém čele někoho jiného.
Jaká témata by mělo řešit nově zvolené představenstvo?
Nové představenstvo by mělo přijít s programem, který by měl shrnout vše, co je pro advokátní stav i pro jednotlivé advokáty důležité. Zejména hodnoty, které je třeba buď chránit, nebo naopak prosazovat. Například již zmíněnou mlčenlivost, ale i nezávislost a samosprávu, ale zároveň bez falešné revolučnosti a s potřebnou zkušeností. K té bohužel směřují některé nápady zevnitř stavu, které nejsou ku prospěchu advokacie, a jsou prezentovány postupy, za které bych se styděl.
Druhá část se týká chodu komory, jejích orgánů i profesionálního aparátu. Ptáte-li se na konkrétní témata, pak je potřeba otevřít diskusi o výši členských příspěvků, protože není správné, aby stejnou částku platili začínající advokáti či kolegyně na mateřské dovolené jako advokáti v nejlepších letech s rozjetou klientelou. Je třeba rovněž zjednodušit komunikaci komory s advokáty, a také se zaměřit na upevnění místa komory v legislativním procesu, dokončit přípravu nového webu a rozšiřovat mezinárodní aktivity komory. A více komunikovat s regiony, protože tam je jádro české a moravské advokacie. Hlavním tématem příštích let však nepochybně zůstane digitalizace komory, ať již se projeví dovnitř stavu v kontaktu s advokáty či navenek se státními orgány, zejména soudy.
Představenstvo se nedávno negativně vyjádřilo k návrhu, aby bylo jednání sněmu vedeno elektronicky. Jaký je Váš osobní názor?
Představenstvo se nevyjádřilo proti takovému návrhu, ale proti způsobu, kterým byl prosazován. Bez diskuse s advokáty z moci momentálního zákonodárce. Změna způsobu jednání sněmu je zásadní rozhodnutí, nad kterým je třeba přemýšlet. Nebudu s mým názorem populární, ale o přínosu elektronického jednání sněmu zatím nejsem zcela přesvědčen. Vycházím ze slovenské zkušenosti, kde možnost vzdálené účasti na sněmu nepřinesla kýžený výsledek, tedy vyšší zapojení advokátů. Advokacie je o lidech, o důvěře mezi nimi, o vzájemné argumentaci různých odborných i společenských názorů a témat, o osobních vztazích napříč regiony. Ty nelze navázat ani vybudovat přes obrazovky počítačů a mobilní aplikace. Podporuji digitalizaci komory i advokacie jako celku, ale ne za každou cenu. Nahrazení jednání a hlasování sněmu klikáním v mobilu mi přijde nerozumné, jakkoliv je to na první dojem líbivý návrh a může zaujmout.
A co volby orgánů komory?
Pro případ, že by momentální krizová situace znemožnila konání sněmu, připravilo představenstvo návrh změny zákona o advokacii, který by umožnil tzv. náhradní volby, tedy možnost zvolit nové orgány komory i mimo jednání sněmu. Návrh byl předjednán s ministerstvem spravedlnosti, které je připraveno jej předložit parlamentu ke schválení, pokud to bude situace vyžadovat. Návrh spočívá v tom, že by advokáti přišli hlasovat nikoliv na sněm, ale do regionálních poboček komory. Tím by byla zajištěna realizace tajných voleb stejně, jako kdyby hlasoval sněm. Připravený návrh je jednoduchou a kompromisní reakcí na případnou krizovou situaci.
Děkuji za rozhovor.
Foto: Poskytnuto Petrem Tomanem
Zdroj: Dušan Šrámek
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
