Pavel Tůma: Klíčem ke stabilizaci jsou zaměstnanci a zdravý a zodpovědný růst

Ve skupině APOGEO působí od roku 2021 a prošel od pozice senior konzultanta, manažera, až po výkonného ředitele znalecké kanceláře. V roce 2015 se stal partnerem společnosti.
Rozhovor s PAVLEM TŮMOU, partnerem znalecké kanceláře společnosti ZK APOGEO Esteem, a.s.
Máte mnohaleté a bohaté zkušenosti v oblastech oceňování obchodních závodů, nemovitých a movitých věcí v českém a mezinárodním prostředí. Jsou v českém prostředí již srovnatelné standardy?
Ze své praxe mohu říci, že české standardy patří k těm nejvyšším, jedná se zpravidla o mix anglosaského pojetí prezentovaného prof. Damodaranem a kontinentálního pojetí, majícího základy v Německu. V dnešní podobě se jedná o poměrně novou disciplínu, která má cca pouze 20-letou historii, což není oproti alternativním ekonomickým zaměřením mnoho.
Dlouhodobě se zabýváte oceňováním obchodních závodů a firem. Jak si v této oblasti stojí české firmy oproti zahraničním?
Pokud se bavíme o západních nadnárodních firmách, tak nejpřísnější kritéria u nás splňuje kolem 20 – 30 firem, vedle toho je zde řada velice schopných samostatně výdělečných osob, ale těch jsou maximálně desítky. Pro řadu transakčních operací však dle mého názoru není třeba nejvyšší standard, jako tomu je např. u private equity ocenění nebo u soudních sporů.
Znalectví jako takové světově příliš rozšířené není, v anglosaském právu permanentní znalec není, v Evropě tradiční pojetí znalce jako u nás najdeme jen v několika státech, a to např. na Slovensku, v Rakousku, Německu, Francii, Nizozemsku, Litvě, Slovinsku a Polsku.
K čemu se nejvíce používá oceňování firem a obchodních závodů v ČR? Jaké bývají nejčastější problémy při oceňování firem?
Řada případů je spíše pro účetní a daňové účely, jsou to např. nepeněžité vklady, přezkum obvyklosti kupní ceny, fúze, odštěpy či změny právních forem, vedle toho se však setkáváme i s účely, jako je vyčíslení vypořádání minoritních akcionářů, s oceňováním v konkurzu a reorganizaci, stanovením ušlého zisku či poškozením dobrého jména, tam je již potřeba té nejvyšší expertní znalosti.
Někde mezi tím vnímám ocenění pro fondy kvalifikovaných investorů či transferové ceny a zajištění. Mezi hlavní problémy patří predikce budoucí perspektivy, tj. zda podnik ocenit dle budoucích plánovaných výnosů či zda je vyšší zhodnocení v jeho brzké likvidaci. Zvláštní a nejsložitější kapitolou jsou pak tzv. start-upy, nebo-li začínající firmy, bez historie, s obrovskou perspektivou a rizikem, ty téměř nelze spolehlivě ocenit.
Jak moc se odrazila na hodnotě firem covidová pandemie?  Přinese krize krach firem a podnikatelů či naopak investiční příležitosti?
Jsou zde vybrané obory, kterým velmi pomohla, je to farmacie, výroba potřeb pro cyklisty a obchod s nimi, či online služby – viz britský online prodejce automobilů Cazoo, naopak nejvíce trpí cestovní ruch v čele s hotely a cestovními kancelářemi, zábavní průmysl či restaurační služby. I mezi těmi nejzasaženějšími však pozoruji některé výjimky, které díky celkovým změnám ve fungování vlastního businessu na situaci z důvodu krachu konkurentů nakonec vydělají. U těchto hráčů se stala hlavní konkurenční výhodou rychlá adaptace na nové turbulentní podmínky a stabilní kmen zaměstnanců. Pokud hledáme tržní cenu ovlivněnou aktuální atmosférou, ta je zpravidla velmi nízká, ale z pohledu dlouhodobé tržní hodnoty by k tak velkému poklesu dojít nemělo, bavíme se spíše o nižších desítkách procent.
Dá se zjednodušeně popsat, jak se dá ocenit firma? Co je nejdůležitější?
Zásadní je odhad budoucího potenciálu, zda lze v budoucnu realizovat vyšší peněžní toky, než by přinesl prodej majetku po částech včetně úhrady závazků. Nejtěžší je zpracovat věrohodný a plně obhajitelný business plán, v případě likvidace pak odhad doby realizace majetku a veškerých nákladů včetně daňových.
Znalecká práce je a bude záležitostí profesionálů, pro laika je samotný proces poměrně náročný. Je nutné zabývat se rizikem v podobě stanovení diskontní míry, zabývat se majetkem, jenž je či není součástí hlavní provozu či správnou zadlužeností firmy. U nemovitostních firem pak převládá většinou položkové přecenění majetku s individuálním přeceněním nemovitostí srovnáním s podobnými objekty či založeném na výnosovém ocenění v případě jejich pronájmu.
V současnosti dochází ke generační výměně mnoha majitelů firem. Jak se dá v rodinné firmě kromě majetku a financí ocenit to, co do ní vložili jedna či více generací? Ať už v podobě know-how či rodinného ducha?
To je velmi složitá otázka, pokud je takové ocenění pro účely prodeje třetí osobě, je velmi komplikované odhadnout, do jaké míry tyto konkurenční výhody dokážou být přenositelné a jak dlouho se je podaří zachovat.
V případě, že společnost získá dědic, který nemá k odkazu takový vztah, je to velmi podobné, bohužel dnes mám zkušenosti spíše s oslabením takových vazeb, přestože dnešní dynamická doba si vyžaduje i u desítek let úspěšných rodinných konceptů reagovat na nové trendy, tedy zejména technologické, kde hlavní úlohu zastává elektronizace a automatizace.
Jako oceňovatelé se tím zabýváme v oblasti nehmotných aktiv, kde se oceňují rovněž ochranné známky, patenty, zákaznické kontakty atd., ale takovéto ocenění bývá logicky zatížené vyšší mírou nepřesnosti, než je tomu například u bytů nebo automobilů, kde je trh daleko více rozvinutý.
Dá se předcházet tomu, aby rodinné firmy byly prodány zahraničním zájemcům a investičním fondům a zůstaly dále v českých rodinách? Jak tomu může pomoci naše právo a legislativa?
Úplně tomu zabránit z mého pohledu nelze, resp. bylo by to ekonomicky kontraproduktivní. Co lze ovlivnit, je jistě daňová zátěž, neboť menší firmy se soustředí primárně na své podnikání a nejsou schopny příliš optimalizovat, zároveň je třeba dohlížet na férovou a rovnou soutěž na trhu, což má zajistit funkční antimonopolní právo a zodpovědné nakládání se subvencemi či lepší přístup k úvěrovému financování pro malé firmy.
V současné nejisté době je výhodnější firmu raději prodat zahraničnímu zájemci s větším ziskem či raději firmu ponechat dál v ČR, případně jinému majiteli?
Z mých zkušeností se to často odvíjí od velikosti. V případě malých firem bude zahraniční zájemce hůře k nalezení, pro toho je atraktivní spíše středně velká zavedená firma s širším managementem.
Pokud se jedná o zahraničního investora, vždy se bude muset spoléhat na určitou autonomii firmy a její v jisté míře automatizované fungování, zatímco jiný strategický český majitel ji daleko lépe může ovlivňovat a rozvíjet na denní bázi.
Jak lze v současnosti nejlépe dle vás stabilizovat firmu?
Klíčem jsou zpravidla zaměstnanci, tj. stále jsou a budou trendem motivační programy včetně zaměstnaneckých akcií. Apeloval bych rovněž na zdravý a zodpovědný růst, na což lze vnitřním nastavením flexibilně reagovat.
Znalec se může dostat také k různým interním údajům či údajům pod mlčenlivostí, přičemž znalecký výstup je obvykle veřejně dostupný. Může to ovlivnit i výslednou cenu firmy či to může mít i jiné dopady? Jak toto řešíte?
Každý znalecký posudek musí být plně přezkoumatelný, takže některé interní údaje nelze neuvádět. Veřejná dostupnost není tak úplně pravdou, posudky jsou součástí soudního spisu pro obě strany sporu, dále se v některých případech zakládají do sbírky listin např. u přeměn, či do insolvenčního rejstříku. Se zadavatelem hledáme většinou kompromis, aby byla zajištěna přezkoumatelnost a aby nebyl publikováním poškozen. Setkal jsem se i se situacemi, že zadavatel pak publikoval posudek se začerněnými částmi, které jsou předmětem obchodního tajemství.
V roce 2010 jste se stal členem zkušební komise pro obhajoby závěrečných prací na Institutu oceňování majetku. Od roku 2015 jste soudním znalcem v oboru ekonomika. Je velký zájem o tento obor?
Bohužel nikoliv, počet znalců dlouhodobě klesá – dnes jich není více než 6,5 tisíce. Větší část znalců je ve velmi pokročilém věku, a pro novou generaci obor není příliš atraktivní z důvodu celé řady povinností, velkého rizika včetně trestněprávních aspektů, nároků na znalosti a v rámci práce pro soud toto vše podstupuje s hodinovou odměnou 300 až 450 Kč.
Jste koncesovaným odhadcem pro oblast oceňování majetku pro podnik, nemovitý a nehmotný majetek. Co vše a jaké znalosti a dovednosti musí splňovat takový znalec?
Je potřeba vysokoškolské vzdělání v daném oboru zaměřeném na oceňování majetku a čtyřsemestrální postgraduální kurz zaměřený na oceňování majetku dané kategorie, či alespoň dva semestry a dva roky praxe. Tím se stává uchazeč odhadcem s vázanou živností. Aby se stal soudním znalcem, od 1.1.2021 je již dle nového zákona jmenování nárokové, především je navíc třeba praxe alespoň pět let v daném oboru a splnění obecné zkoušky ze znalosti předpisů, dále také zvláštní zkoušky, která se týká znalostí daného oboru, a povinností je i předložení zkušebního znaleckého posudku.
Oceňoval jste během své praxe něco kuriozního?
Občas jsem se setkal s více raritními případy, jako jsou činnosti krematoria, kasina a zbraně včetně souvisejících aktivit a fungování zainteresovaných osob, se stanovením ceny reklamy, nebo újmami na cti.
Kuriozní jsou i situace, když cena práce na ocenění násobně převýší spornou částku. Ta činila v případě vleklého sporu o nájemné částku 8 000 Kč, přestože náklady na posudek převýšily 100 000 korun, neboť spor byl vleklý a revidovaly se další tři posudky a součástí práce byla opakovaná stání u soudu. Zadavatelé pak někdy nejsou schopni pochopit, že cena práce zpravidla nekoreluje s částkou oceňovaného aktiva. Když se podíváme pak na důvody objednání takových výstupů, živí to často sentiment, princip či jiné osobní důvody.
Děkuji za rozhovor.
Foto: Poskytnuto Pavlem Tůmou
Zdroj: Renáta Lucková