Rozhovor s Martinem Pinlem, spolumajitelem a jednatelem společnosti Alexandria Real
Cestování ho bavilo od dětství. Přes hotelový řetězec se nakonec dostal k prodeji nemovitostí v zahraničí. Mít vlastní nemovitost u moře je prý dnes trend i pro českou střední třídu. Menší dům v zahraničí přijde na méně než garsonka v Praze.
Co u vás bylo dříve? Cestování, nebo reality?
Jednoznačně cestování, již odmalička jsem jezdil s rodiči po zemích socialistického tábora nebo po Československu a mám na to krásné vzpomínky. A po revoluci jsem se snažil každou dovolenou vyrazit na nějaké jiné místo, většinou po Evropě. Když děti vyrostly, začal jsem cestovat do exotických zemí.
Jak vás napadlo spojení cestování a realit?
Na to přišel před deseti lety můj současný společník pan Pavlov, majitel cestovní kanceláře ALEXANDRIA. Chystal se v Bulharsku koupit pozemek a chtěl vystavět hotel. Hledal tenkrát partnera, který by rozuměl hotelnictví, a já byl v boardu tehdy největšího hotelového řetězce OREA HOTELS. Oslovil nás, jestli bychom neměli zájem o spolupráci při výstavbě a provozování hotelů. Mě to zaujalo, ale majitelé OREA HOTELS tomu nakonec nedali zelenou. Za rok jsem odešel z OREA HOTELS a pan Pavlov mi nabídl spolupráci. Mezitím změnil projekt a místo samotného hotelu měl v bulharském Carevu vyrůst komplex hotelu a osmdesát apartmánů. Já dostal na starost prodej apartmánů českým a slovenským zájemcům.
Destinace, které nabízíte, máte rád, nebo se vám zde především naskytla možnost obchodu?
V Bulharsku a Řecku jsem využil kontaktů, které měla cestovní kancelář v jednotlivých zemích, kam vozí své turisty. Naproti tomu v Chorvatsku jsme si prošlapávali cestu postupně od jednoho developerského projektu, který stavěli Skandinávci, až po dnešní nabídku více než tisíce nemovitostí podél celého chorvatského pobřeží. Chorvatsko mám rád, ale ne celé, nelíbí se mi část chorvatského pobřeží od Rijeky na jih až ke Starigradu s výjimkou ostrova Krk. Každému zájemci o nemovitosti doporučujeme, ať si koupí své letní sídlo na jih od Zadaru, ale nikoho nepřemlouváme. Ve Španělsku si nás zase našel místní developer z pobřeží Costa Blanca a postupně jsme přidávali nové partnery a další části pobřeží, Mallorku, Kanárské ostrovy. V roce 2015 jsme do prodeje zařadili investiční apartmány na Kapverdských ostrovech. Tomuto kroku pomohla náhoda, potkal jsem se na valné hromadě jedné společnosti s ředitelem jejich středoevropského zastoupení a ihned jsme se domluvili na spolupráci.
Co Afrika? Nebo například Dubaj, která je dnes pro movitější klientelu moderní?
V průběhu doby nás oslovovali developeři z Turecka, Egypta a Dubaje. Osobně bych si ve zmíněných zemích nemovitost nekoupil, tak je ani nenabízím. V Dubaji investuje řada bohatých firem i bohatých lidí, ale všichni mají své investice diverzifikované po celém světě. Začínám být skeptický i k Americe, respektive k USA. Po pádu americké burzy a po poklesu cen nemovitostí na Floridě o polovinu toho řada našich klientů využila a nemovitosti zejména v letech 2009–2011 nakoupili. Dnes řada z nich lituje. Ne finančně, to jsou v plusu, ale cesta do USA se čím dál více komplikuje a majitelé nemovitostí tam létají s obavou, jestli je vůbec pustí na území Spojených států, které se proměnily v policejní stát. Zažil jsem to osobně na vlastní kůži, protože jsem byl v Íránu na dovolené, a od letoška proto do USA nesmím.
Jak byste srovnal cestovní ruch u nás a v zahraničí? Jsou v zahraničí větší podpory cestovního ruchu?
Nejsem už odborník na cestovní ruch, zeptejte se Okamury. Co si pamatuji, tak podpora českého incomingu byla tristní.
Již dlouho se pohybujete v realitách. Jak vnímáte rozdíl realitního trhu u nás a v zahraničí?
Každá země má jinou legislativu a jiné zvyklosti. Na to se každý kupující musí připravit. Zásadní rozdíl je v tom, že v ČR není realitní trh státem regulovaný, ač Asociace RK i Realitní komora už více než patnáct let tvrdí, že je třeba trh regulovat a nastavit pravidla. Ve všech zemích, kde působíme, s výjimkou Bulharska, mají realitní kanceláře i makléři licenci a jsou státem kontrolováni. V Bulharsku, Rakousku, Řecku a Španělsku musí kupní smlouvu sepsat notář. V těchto zemích je nutné kupní cenu zaplatit před podpisem smlouvy u notáře. V USA na to mají dokonce specializovanou společnost, tzv. title company, která provádí převod nemovitosti a finančně vypořádá kupujícího, prodávajícího i zprostředkovatele. V USA devadesát procent obchodů běží přes realitní kanceláře, u nás polovina.
Změnil se také trh s nemovitostmi v zahraničí v souvislosti s migrační krizí?
Ano, změnil. Výrazně klesl zájem Čechů o Řecko, a naopak několikanásobně se zvýšil zájem o nemovitosti v Bulharsku. Zájem o Chorvatsko setrvale roste, od roku 2010 každý rok asi o deset až dvacet procent, i když v roce 2015 to nevypadalo dobře a byl velký propad v poptávce i v realizovaném obchodu.
Jaké jsou dnes trendy v oblasti realit?
Poptávka je pořád stejná. Každý by chtěl dům v první řadě u moře s velkým pozemkem, přístupem na pláž a kotvením pro loď. Dříve většina klientů kupovala svoji nemovitost pro sebe a pro svoji rodinu, dnes většina kupujících požaduje i výnos z pronájmu. Mít vlastní nemovitost u moře se stává samo o sobě trendy. Díky sílící kupní síle a příznivé ekonomické situaci si pořizují nemovitosti příslušníci střední třídy. Horních deset tisíc už je dávno má. Odhaduji, že zhruba sto tisíc českých rodin má finančně na to, pořídit si v zahraničí menší dům. Jejich ceny začínají na třech milionech korun a za to v Praze koupíte garsonku. Nejlevější apartmány jsou v Bulharsku, studio stojí pod milion korun.
Kdybyste se mohl znovu rozhodnout, šel byste do realit znovu?
My se spolu celou dobu bavíme o nemovitostech, ale celé je to o lidech. O klientech, každý z nich je úplně jiný, má své individuální představy a potřeby. Jednám každý rok se stovkami zájemců o koupi nemovitosti a vždycky je to o emocích. I kupující, kteří hledají jen nejvyšší výnos z následného pronájmu, se rozhodují emotivně. Každý den je jiný a skoro každý den zažívám nějaké překvapení. To mě na tom nejvíc baví. Občas máme v portfoliu i nějaké architektonické skvosty, v Rakousku jsme měli v nabídce apartmánový komplex, který dostal rakouské best of reality, nejlepší chorvatskou vilu roku 2014 jsme také nabízeli. Zprostředkovávat koupi nemovitosti u moře je určitě více sexy než prodej válcovaných trubek, ale na druhou stranu prodáváme lidem něco, co k životu vůbec nepotřebují. A díky tomu to je někdy velký adrenalin.
Děkuji za rozhovor.
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
