Michal Pavlíček je výraznou osobností a spolutvůrcem rockového Pražského Výběru, zakladatelem a autorem hudby skupiny Stromboli. Působí též ve formacích BSP, Trio a Supergroup. Jeho nejznámější píseň je Země vzdálená v podání BSP. Vystudoval Filmovou fakultu AMU v Praze. Je autorem hudby k mnoha divadelním představením, baletům, muzikálům, k televizním inscenacím a seriálům. Jako skladatel se prosadil i na zahraniční scéně. Napsal symfonickou hudbu k pěti dílům historického seriálu BBC Červený Bedrník, k dětskému seriálům Outlaw a je jedním z autorů hudby k britskému fantasy seriálu Merlin IV. Vydal přes 70 nosičů CD a DVD. Získal mnoho ocenění i několik zlatých desek. V roce 2016 vstoupil do síně slávy a získal cenu Anděla za celoživotní tvorbu.
Michal Pavlíček: „Velké koncerty tohoto typu si už nedovedeme představit bez nových technologií. Stále se vyvíjejí nové koncepce light designu, mamutích scén, digitálního zvuku, různé nepředstavitelné projekce, efekty. Ale i když se jedná o sebe dokonalejší a šokující podívanou, vždy jde především o emoce z hudby.“
Legendární kapela Pražský výběr uvedla letos v květnu do kin film „Pražský výběr Symphony Bizarre“, se záběry z největšího koncertu kapely v její historii v prosinci 2016 v O2 Aréně. Ve velkolepé hudební show se tak Pražský výběr sešel ve svém nejslavnějším složení Michael Kocáb, Michal Pavlíček, Vilém Čok, Klaudius Kryšpín, Jiří Hrubeš, spolu s dalšími významnými hosty.
Rozhovor s MICHALEM PAVLÍČKEM, hudebním skladatelem, kytaristou, zpěvákem, producentem a textařem, hrál i v Pražském výběru.
Jak na hudební show „Pražský výběr Symphony Bizarre“ vzpomínáte?
Byl to silný zážitek, vyprodaná O2 Aréna, kotel jak má být, a k tomu ještě kombinace s orchestrem a naši skvělí hosté, a to vše na obří scéně. Byly to ale taky trochu nervy, všechno to sesynchronizovat – velká show, natáčení pro ČT. Normálně by se to secvičovalo několik dní, a my jsme na to měli den, kdy byla generálka, zvukovka a večer znova na ostro. Takže to byl docela velký výdej energie a soustředění. Únava, neúnava, dali jsme do toho vše.
Byla by možné pořádat takovou show i bez nových technologií?
Velké koncerty tohoto typu si už nedovedeme představit bez nových technologií. Stále se vyvíjejí nové koncepce light designu, mamutích scén, digitálního zvuku, různé nepředstavitelné projekce, efekty. Ale i když se jedná o sebe dokonalejší a šokující podívanou, vždy jde především o emoce z hudby.
Jste uznávaný kytarista. Hrajete i na jiné nástroje?
Skládám hlavně na kytaru i na klávesy, ale hraji na ně pod psa, ale na to komponování mi to stačí. Občas natáčím i na basovou kytaru. Můj hodně frekventovaný „nástroj“ je můj hlas. Vždy, když jsem složil nějakou píseň, tak jsem ji taky pro textaře, a pak i pro interprety nebo interpretky, nazpíval. Těch demáčů bylo fakt mraky. Takže mám rozsah ala hlasy všeho druhu s.r.o.
Vystudoval jste FAMU. Jak filmová hudba vzniká?
Je to proces skládání, citlivého hledání doteků a souznění s filmovým příběhem a jeho atmosférou. Filmová hudba má velkou fantasii. Jako skladatel si můžete dovolit opravdu experimentovat, brouzdat různými žánry, vytvářet různé neobvyklé melodie, nálady, plochy v mnoha barevných aranžmá. Je to velká skladatelská svoboda, ale i ukázněnost, která musí hlavně sloužit k vyznění filmového příběhu.
Měl jste v tom oboru nějaký vzor?
Vyrůstal jsem na filmech, kde byla výrazná hudba Zdeňka Lišky nebo Luboše Fišera. Ale měl jsem taky v oblibě film Zvětšeninu, který je v podstatě bez hudby nebo hudby Philipa Glasse.
Filmová hudba je v současnosti fenomén, který se dostal z plátna i na obrovská koncertní pódia. Těch skvělých skladatelů filmových je opravdu mnoho. Byl jsem třeba na koncertě Hanse Zimmera a bylo to nádherný. Nebo geniální Morriconne. Jeho filmová hudba na živo pod jeho dirigentskou taktovkou v podání ČNSO ta se vám vryje do srdce na věky.
Jak vznikl Pražský výběr? Jak vzpomínáte na své začátky v kapele?
Kdysi dávno jsem se v Parnasu potkal s Michaelem Kocábem a řekli jsme si, že spolu něco uděláme. Zkoušeli jsme přes rok, hledali tvář, naše rukopisy se stále víc sbližovali, až se z toho nakonec vyklubala bláznivá hudba a nový rockový Pražský Výběr. První koncert jsme hráli na Dobříši asi pro 5 lidí. Byli jsme mladí, odvázaní rebelové a naše rocková komedia del arte začala lidi postupně oslovovat. Sály se plnily, a když už to opravdu dostalo grády a my s publikem jsme se cítili víc a víc svobodní, začali jsme my i jiné rockové kapely lézt bolševikům krkem, až nás pak zakázali.
Foto: Renáta Lucková
Skupina Stromboli byla takovou sopkou nápadů. Jak vznikl tento projekt?
Stromboli je jiná poloha mého hudebního já než věci, které jsem dělal pro Výběr. Složil jsem hudbu náladovější, trochu romantičtější, ale taky patetičtější. Mojí inspirací byl krásný hlas Báry Basikové a její magický výraz. Bylo to pro mne období, kdy jsem ale prožíval těžké chvíle. Odešla mi máma, a myslím, že se to v náladách mojí hudby zobrazilo.
Jste také autor muzikálů. Jaká je podle vás muzikálová scéna?
Je dobře, že jsou u nás uváděná světová muzikálová díla, která mají renomé, protože u těch původních českých titulů dochází často ve jménu výdělku k určité devalvaci tohoto žánru v rámci silné podbízivosti.
Jste i producentem. Jak je dnes těžké tvořit a také sehnat na projekt finanční partnery?
Já jsem čistě hudební producent, a vlastně si více méně produkuji jen své tituly. Výjimku jsem v poslední době udělal, když jsem složil a vyprodukoval LP Ivě Kubelkové. Ale obecně peníze shání manažer nebo vydavatelství. Já se starám o to, aby umělecké věci šly správným směrem.
Využíváte také moderní technologie při skládání hudby?
Jako skladatel využívám hlavně editační a nahrávací programy Logic, Sibelius, Pro Tools. I když mám rád analog, vydal jsem se jako kytarista i do digitálních technologií. Otevírají mi nové možnosti, je to velká výzva, inspiruje mě to. Vytvářím jakési mutace kytarových zvuků a teď s nimi dost pracuji. Například jsem v tomto duchu napsal hudbu pro představení Laterny Magiky Robot Radius nebo Marat + Sade pro divadlo Rokoko.
Jaká hudba je vaší srdcovou záležitostí?
Je tolik krásných odstínů hudby. Nemám nějakou vyvolenou. Ale vždy to musí být hudba, která mě nějak zasáhne, která se mě dotkne vevnitř, anebo mě zvedne ze židle a dostane mě do euforie a transu.
Jak odpočívá muzikant a producent?
Chodím na pravidelné procházky se syny a s vnoučaty. To je největší radost. Zároveň mě to udržuje v kondici. Někdy vyrazím na kole do Brdských lesů. Jinak rád relaxuji na zahradě. Občas zkouknu nějaký ten seriál na Netflixu.
Co vás čeká v nejbližší době?
Teď právě natáčím své nové album, které by mělo vyjít na začátku listopadu, a pak pojedu na turné k této desce. Je to pokračování mého kytarového vyznání. Je tam i pár zpívaných věci.
Děkuji za rozhovor.
Foto 1+2: Roman Černý
Zdroj: Renáta Lucková
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
