Rozhovor s MARTINOU DLABAJOVOU, poslankyní Evropského parlamentu.
Martina Dlabajová je poslankyní Evropského parlamentu. Její prioritou je podpora malých a středních podniků, kreativních průmyslů nebo vědy a výzkumu.
„Vždycky mě bavilo propojovat, což se mi v mezinárodním poradenství splnilo.
Sama jsem dlouhou dobu podnikala, měla jsem několik firem nejen v Česku, ale také v dalších zemích Evropské unie. Řešila jsem stejné každodenní situace, se kterými se potýkají všichni podnikatelé. Díky tomu dobře vím, co v Evropě funguje, a co se naopak musí změnit, aby se podnikalo líp. Z těchto svých osobních zkušeností čerpám ve své práci v Evropském parlamentu dodnes,“ říká Martina Dlabajová.
Jste rodačka ze Zlína, vystudovala jste politické vědy se specializací na Evropskou unii a téměř dvacet let prožila v Itálii. Jste patriotka?
Ano, jsem patriotka a velká. Jsem hrdá na to, kde jsem se narodila. I když jsem poměrně brzy odešla za studiem a prací do Itálie, pravidelně jsem se vracela za rodiči, rodinou a kamarády. Žila jsem hodně na cestách, a mým domovem se kromě Itálie tak stala vlastně celá Evropa. Nikdy jsem ale ani na okamžik nezapomněla, odkud pocházím. Mám to tak dodnes.
Podnikala jste v mezinárodním a projektovém poradenství. Jaké projekty jsou vaším dílem?
Vždycky mě bavilo propojovat, což se mi v mezinárodním poradenství splnilo. Stála jsem u řady projektů, v nichž se české firmy snažily uchytit na italských trzích a italské podniky chtěly naopak investovat tady v ČR. Jsme hrdá, když při svých cestách projíždím kolem fungující fabriky, kterou jsem pomáhala vybudovat.
Propojovala jsem také české a italské školy, které pracovaly na společných projektech. Příkladem je studentská výměna uměleckých škol, především školy mozaiky ve Spilimbergu, která je světových unikátem, a sklářské školy ve Valašském Meziříčí.
Pracovala jsem také na sbližování českých a italských krajů, měst a obcí. Často z toho vznikla spolupráce, která trvá dodnes. Jmenovat mohu spolupráci mezi Zlínským krajem a regionem Piemonte, krajem Vysočina a regionem Friuli-Venezia Giulia, městy Zlín a Turín nebo Bystřice pod Hostýnem a San Giovanni al Natisone.
Jste autorkou vlastního projektu motivačních stáží pro mladé lidi PročByNe? O co se v projektu jedná?
Projekt PročByNe? jsem založila v roce 2014 a chtěla jsem, aby plnil sny mladým lidem. Nabízí totiž možnost stínovat úspěšné osobnosti v zajímavých firmách či institucích nebo si vyzkoušet, jaké to je být v kůži politiků, kteří rozhodují o osudu naší země nebo Evropy. Když to řeknu jednoduše, jde o místa, která na seznamu běžně dostupných stáží nenajdete. Stáže vypisujeme pravidelně, nebo si o ně zájemci mohou sami napsat a já se snažím jejich přání zrealizovat. Smyslem projektu je motivovat mladé lidi, aby se nevzdávali a šli si za tím, co chtějí, i když se to může zdát na první pohled nedosažitelné. Projektu se zúčastnilo už více než 70 mladých lidí a dá se říct, že všem nějakým způsobem změnil život. I mně.
Do Evropského parlamentu jste kandidovala i proto, abyste odtamtud mohla pomáhat českým podnikům, především těm malým a středním. Co vás k tomu vedlo?
Sama jsem dlouhou dobu podnikala, měla jsem několik firem nejen v Česku, ale také v dalších zemích Evropské unie. Řešila jsem stejné každodenní situace, se kterými se potýkají všichni podnikatelé. Díky tomu dobře vím, co v Evropě funguje, a co se naopak musí změnit, aby se podnikalo líp. Z těchto svých osobních zkušeností čerpám ve své práci v Evropském parlamentu dodnes a ráda říkám, že i když jsem posledních osm let političkou, v duši pořád zůstávám podnikatelkou.
Jak se vám už 8 let daří hájit zájmy českých podnikatelů v Evropském parlamentu?
Myslím, že obstojně, i když je to samozřejmě běh na delší trať a výsledky se nemusí hned projevit. Co osobně považuji za nejdůležitější, je to, že se mi povedlo v Evropském parlamentu shromáždit kolegy europoslance napříč politickým spektrem, kteří chtějí stejně jako já pomáhat podnikání v Evropě. Pravidelně se scházíme nad rámec běžné parlamentní práce a soustředíme se pouze na problematiku podnikání. Nejčastěji řešíme, jak se nová legislativa, která vzniká na evropské úrovni, dotkne podnikatelů. Pokud jde o rizika, tak se je už v této fázi snažíme mírnit nebo úplně odstraňovat, například tím, že tlačíme na další instituce, aby se konkrétní zákony nevztahovaly na malé a střední podnikatele, protože jim mohou uškodit. Někdy zase vidíme, že nové předpisy mohou naopak malým a středním podnikům přinést nové příležitosti, a proto usilujeme o to, aby to bylo v legislativě přímo zakotveno. Jsou to na první pohled drobnosti a maličkosti, ale v konečném důsledku to mohou být zásadní momenty. I jedna změněná věta v legislativě může udělat divy. Mně se takhle například povedlo do pravidel o fungování největšího programu na podporu výzkumu a inovací na světě Horizon Europe dostat jasné potvrzení, že peníze z programu mají prioritně využívat také inovační malé a střední podniky a startupy. Takto specificky to tam nikdy předtím nebylo a je to velký úspěch, který i před českými firmami otevírá zcela nové obzory.
Může jedna žena z nepříliš velké země vůbec něco změnit?
Může, a neomezovala bych to na ženu nebo zemi, ze které pochází. Změnit může kdokoliv cokoliv, pokud věří, že to dokáže a jde si za tím. Minimálně v Evropském parlamentu to tak funguje. Za těch osm let, co v něm jsem, se mi to povedlo několikrát. Na začátku toho vždy byla odhodlanost, která mi zůstala až do konce. Takhle se například povedlo dojednat speciální pravidla pro mezinárodní silniční dopravu, tzv. silniční balíček, protože jinak hrozilo, že se na kamionovou dopravu budou vztahovat pravidla o minimální mzdě šitá na míru jiným oborům, jako je třeba stavebnictví. To by byla pro české dopravce katastrofa.
Co se nyní v evropských institucích chystá a na co by se měli čeští podnikatelé připravit?
Je toho hodně, ale vyzdvihla bych dva důležité legislativní balíčky. Všichni s napětím vyhlížíme, jaká úlevná opatření nachystá Evropská komise pro malé a střední podniky, které se perou s vysokými účty za energie a inflací a v podstatě bojují o přežití. Všichni doufáme, že slibovaný balíček firmám opravdu pomůže a nebude to jen bezvýznamné jednorázové plácnutí do vody bez dalšího efektu.
Co mi osobně nedá v posledních měsících spát, je chystaná směrnice o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti (corporate sustainability due diligence). Moc se o tom nepíše, ale pokud návrh směrnice projde v navržené podobě, postará se o konec podnikání v té formě, v jaké ho známe dnes. Toho se opravdu bojím a nechtěla bych se toho dožít.
V roce 2020 jste založila svůj další projekt Je OK být chvíli na dně. Problémy měli právě malí a střední podnikatelé. Nebylo to příliš odvážné?
Projekt Je OK být chvíli na dně cílí především na talentované mladé lidi, kteří v době lockdownů mohli propadat chmurám a temným náladám, protože nemohli rozvíjet to, co je baví a co milují. Rozhodla jsem se jim na příkladu úspěšných lidí, kteří působí v kreativních průmyslech, ukázat, že i oni si prošli tvůrčími krizemi nebo chvílemi, kdy to chtěli jednoduše zabalit a nepokračovat dál. Nikdo z nich to ale nakonec neudělal a vždy se od pomyslného dna úspěšně odrazil. Ukázalo se, že často to byl právě ten zásadní moment, který jejich kariéru nakopnul nebo posunul někam jinam. V natáčení pokračuji i dál a vzniklé rozhovory vycházejí na mém kanále You Tube nebo jako podcasty JDE TO!. Zrovna nyní jsme točili další várku, která půjde do éteru po svátcích.
Stabilní internetové připojení, veřejné služby online, přístup ke zdravotnickým dokumentům odkudkoliv nebo běžně využívané elektronické faktury. To vše bude do konce roku 2030 realitou. Co vás k tomuto optimismu vede?
To jsou hlavní cíle digitální strategie do roku 2030, na které se dohodly unijní instituce spolu se členskými státy. Toto desetiletí má být digitální dekádou, protože digitalizace představuje jednu z jeho hlavních priorit. Samozřejmě by bylo hezké, kdyby se podařilo dosáhnout všeho, co se určilo, ale k tomu vede ještě dlouhá cesta. V uplynulém roce jsem v Evropském parlamentu pracovala na konkrétním plánu, co všechno se musí v tomto směru udělat, a jak při tom musí státy spolupracovat. Je to nastavené dobře, tak si držme palce.
Na čem nyní v Evropském parlamentu pracujete a co to přinese českým firmám?
Budeme připomínkovat už zmiňovaný balíček úlev pro malé a střední podniky, se kterým má brzy přijít Evropská komise. Už nyní probíhají konzultace, co by v něm konkrétně mělo být, aby to i českým firmám v nelehké době co nejvíce pomohlo. Mým dalším velkým tématem, na kterém nyní trávím hodně času, jsou dopadové studie u vznikající legislativy. Bohužel se ukazuje, že si s nimi pořád nikdo hlavu příliš neláme. Obzvlášť mě pak šokovalo, že nikoho nezajímá, jaký dopad bude mít připravovaná legislativa na malé a střední podniky. Tohle se musí změnit a musí se to dělat automaticky. V tom vidím velký přínos také pro české malé a střední podniky.
Řekla jste, že české malé a střední podniky nenecháte ve štychu. Jak to uděláte?
Čeští podnikatelé vědí, že se na mne mohou kdykoliv obrátit. Čtu jejich zprávy a odpovídám na jejich telefony. Oni sami vědí nejlépe, co je nejvíce trápí, a já už pak vyhodnotím, jak jim jako politik mohu pomoct. V posledních měsících jsem také začala pořádat interaktivní workshopy pro lidi v kreativních průmyslech a společně hledáme řešení na systematické problémy v jejich oborech. To mě neskutečně naplňuje a doufám, že to i pro ně má smysl.
Máte jednu z největších sbírek jazykových vydání Malého prince v Evropě. Co pro vás tato knížka znamená? Jakou je pro vás inspirací?
S Malým princem jsem se poprvé setkala jako dítě. Byla to také jedna z prvních knih, kterou jsem jako nadšená studentka italštiny přečetla v tomto jazyce. Je to příběh o naději, odpovědnosti a porozumění, a často se k němu i v každodenních situacích v myšlenkách vracím. Vzpomenu si na slova, která kdysi řekl autor knížky Antoine de Saint-Exupéry, že všichni dospělí jednou byli dětmi, ale někteří se na to bohužel už nepamatují. Jak trefné.
Děkuji za rozhovor.
Foto: Poskytnuto Martinou Dlabajovou
Zdroj: Renáta Lucková
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
