Rozhovor s Martinem Kupkou, hlavním ekonomem ČSOB.
Martin Kupka je od roku 2002 hlavním ekonomem ČSOB. Vystudoval obor ekonomicko-matematické výpočty na VŠE, postgraduální studia absolvoval na Akademii věd v Praze a v IUHEI v Ženevě.
„Problémy české ekonomiky tedy dnes nevidím ani tak v krátkodobém, jako spíše ve středně a dlouhodobém horizontu. Ještě více než Evropa jako celek potřebujeme naši ekonomiku lépe připravit pro budoucnost: restrukturalizovat a spolu s tím implementovat i řadu zásadních reforem, zlepšujících výkonnost školství, sociálního a zdravotního systému nebo státní správy. To, že je tento náročný transformační manévr nutné realizovat zároveň rozpočtově udržitelným způsobem, i zájmu dlouhodobé rozpočtové udržitelnosti, je asi zbytečné připomínat,“ říká Martin Kupka.
Jak vidíte současnou světovou ekonomickou situaci?
Světová ekonomika se postupně vymaňuje z nejprve pandemického a následně inflačního šoku. Úroveň hrubého domácího produktu ve většině zemí (bohužel to neplatí pro Česko), již překonala před-covidovou úroveň. Ekonomické oživení by v dalších čtvrtletích mělo být podpořeno probíhajícím uvolňováním měnové politiky hlavních centrálních bank. Důsledkem řady ekonomických a politických otřesů minulých let je na Západě pokračování procesu částečné deglobalizace. Další strukturální změny s sebou přináší klimatická změna a úsilí o její omezení, zapomínat nemůžeme ani na dopady probíhající technologické revoluce. Hlavní hrozbou pro návrat k trendu zdravého hospodářského růstu na modifikovaných základech jsou v současnosti početná geopolitická rizika s potenciálem, v případě významné eskalace, uvrhnout ekonomiky zpět do recese.
Je Evropa lídrem světové ekonomiky nebo ji ujíždí vlak?
Evropa už drahný čas není absolutním lídrem světové ekonomiky a její ztráta na čelo pelotonu bohužel narůstá. Na druhé straně stále platí, že ekonomická síla Evropy zůstává enormní a drtivá většina ostatních regionů se Evropě stále ještě dívá na záda. Otázce, jak akcelerovat evropskou produktivitu i konkurenceschopnost a přinejmenším udržet či – ještě lépe zkrátit odstup od Spojených států či Číny, patří v agendě Evropské unie jedno z prominentních míst.
Co čekáte od EU po volbách do EU? Může být někdy Evropa jednotná?
Výsledky aktuálních voleb do Evropského parlamentu, podobně jako výsledky řady dalších voleb, které v současnosti probíhají nejen v Evropě, ale třeba i v pro ni relevantních mimoevropských zemích, scénáři prohlubující se evropské integrace nenahrávají. Existuje celá řada objektivních i subjektivních důvodů, proč je v dohledné době těžké si jednotnou Evropu (v podobě nějakých Spojených států evropských, nebo Evropské federace) i jen představit. Na druhé straně, nikde není psáno, že někdy v budoucnu, za změněných podmínek, nemohou dostředivé tendence získat pro Evropany opět na atraktivitě, převážit přirozené tendence odstředivé, a další dílčí posun integračního procesu umožnit.
Je pro nás výhodné, pokud budeme přímými plátci do EU?
Z hlediska čistě účetního je určitě výhodnější, být čistými příjemci než plátci. Na straně druhé, čisté plátcovství můžeme vedle potvrzení dosaženého úspěchu na cestě konvergence s nejvyspělejšími ekonomikami vnímat v jistém smyslu též jako šancí, přispět k větší stabilitě a rychlejšímu rozvoji společného trhu, z něhož naše exportně orientovaná ekonomika může profitovat.
Jaký je váš názor na rozšiřování EU?
Myslím si, že rozšiřování EU je přirozený a žádoucí proces, ale zároveň také proces náročný, kladoucí nemalé nároky na země stávající i přistupující. Realizaci by mohlo ulehčit, kdyby kandidátská země nemusela do EU vstupovat jednorázově, ale byla by integrována postupně, ve více krocích, spolu s tím, jak by dokázala plnit podmínky pro posun na další (vyšší) úroveň. Vícestupňový mechanismus přijímání nových zemí by mohl pomoci eliminovat dvě rizika, nikoliv nevýznamná vzhledem k charakteru potenciálních kandidátů vstupu: dlouhodobé odkládání benefitů plynoucích už i z jen dílčí integrace zemí na straně jedné a obavy z úplné integrace nedostatečně kompatibilních zemí na straně druhé.
A jak je na tom ČR?
Také česká ekonomika se pomalu vrací ke kladnému ekonomickému růstu, letos ho očekáváme zhruba na úrovni 1,5 % meziročně. Inflace spotřebitelských cen je zpět v blízkosti cíle ČNB, míra nezaměstnanosti dlouhodobě patří k nejnižším v EU. Bilance českého zahraničního obchodu vykazuje rostoucí přebytky a schodek veřejných rozpočtů by se měl letos dostat pod 3 % HDP. Za očekáváním zatím zaostávají výsledky některých průmyslových odvětví i stavební výroby, nicméně věříme, že i v těchto oblastech může ve druhé polovině roku dojít k pozitivnímu obratu. Problémy české ekonomiky tedy dnes nevidím ani tak v krátkodobém, jako spíše ve středně a dlouhodobém horizontu. Ještě více než Evropa jako celek potřebujeme naši ekonomiku lépe připravit pro budoucnost: restrukturalizovat a spolu s tím implementovat i řadu zásadních reforem, zlepšujících výkonnost školství, sociálního a zdravotního systému nebo státní správy. To, že je tento náročný transformační manévr nutné realizovat zároveň rozpočtově udržitelným způsobem i v zájmu dlouhodobé rozpočtové udržitelnosti, je asi zbytečné připomínat.
Jak si na tom stojí bankovní a finanční trh?
Český bankovní systém je zdravý, dostatečně kapitálově vybavený, technologicky vyspělý, konkurenční i konkurenceschopný. Má kvalitního regulátora, hospodaří obezřetně a je připraven finančně podpořit všechny kredibilní, soukromé i veřejné projekty.
Jak vidí podle vás ekonomiku dnes majitelé firem?
Majitelé firem velmi realisticky vnímají stav české ekonomiky i kontext a rizika prostředí, v nichž se jejich byznys odehrává. To je samo o sobě cenné, ještě cennější je ovšem fakt, že k překážkám a výzvám, s nimiž se střetávají, přistupují většinou aktivně, investují do modernizace a technologických inovací, využívají digitalizace a automatizace, diverzifikují výrobu a v rostoucí míře nejen řeší, jak ušetřit na drahých energetických vstupech, ale i to, jak vyrovnat s budoucími požadavky na udržitelnost podnikání.
Euro je ve firemním sektoru v ČR široce používané a střední a větší firmy by už bez jednotné evropské měny ani nemohly fungovat. Je výhodné pro českou ekonomiku přijmout euro či raději zůstat u české koruny?
Přijetí eura by pro českou ekonomiku i společnost generovalo současně řadu dobře známých přínosů i nákladů, které by nebyly rozprostřeny rovnoměrně napříč všemi subjekty a jejichž relativní síla by navíc mohla kolísat v čase. Jinými slovy řečeno: dopady přijetí eura pro Česko nelze přesně kvantifikovat. Soudím nicméně, že v současné době by tyto dopady nebyly v žádném směru extrémní. Přijetí eura by české ekonomice jako celku nijak zásadně neprospělo ani by jí nijak významně neuškodilo. Rozhodování o přijetí eura sje tak u nás nyní stává spíše záležitostí politicko-strategickou, než ryze ekonomickou.
Jaký je váš názor na Green Deal?
Nejsem expertem na tuto problematiku, nicméně z toho, co jsem zatím stačil navnímat, jsem získal dojem, že architekti Green Dealu, s vědomím vysoké naléhavosti řešení dlouho zanedbávaného problému, postupovali při formulování cílů tranzice de facto od konce k začátku a nevěnovali vždy dostatečnou pozornost detailu. Jmenovitě pak nákladům, s nimiž by byla realizace jejich záměrů v různých oblastech (věcných i geografických) spojena, a které představují reálné politické mantinely, jež by bylo obtížné překonat. Myslím si, obrazně řečeno, že chtít kompletně zavrhnout Green Deal by bylo stejně nemoudré, jako vylít s vaničkou i dítě. Na druhé straně, určitě by stálo za to, alespoň ty nejvíce kontroverzní části Green Dealu modifikovat v zájmu toho, aby se nenaplnilo jiné rčení, totiž to, že cesta do pekla bývá dlážděna dobrými úmysly.
Každá krize je také jistou nadějí. V čem vidíte tuto naději?
Naději vidím v tom, že si uvědomíme rizika, která jsme příliš dlouho přehlíželi, přestaneme opakovat chyby, kterých jsme se zdánlivě beztrestně dopouštěli, oprášíme skutečné hodnoty, o které se můžeme s důvěrou opřít a ujasníme si směr, kudy chceme jít v životě dál.
Celý život se zabýváte ekonomií. Může si i ekonom udělat neekonomickou radost?
Určitě může a určitě více než jednu. (smích) Zajímavé knihy, památky, moře, hory, setkání s přáteli, rodina, sport, dobré jídlo…to všechno dokáže člověku dělat radost, činit život pestrým a zajímavým.
Děkuji za rozhovor.
Foto: Poskytnuto Martinem Kupkou
Autor: Renáta Lucková
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
