Nemocnice v Česku podle něj epidemii zvládají, i když na hraně kapacit. Podle jeho názoru také nejsme společností, kterou by bylo možné a potřeba zavřít a zlikvidovat. Je třeba rozumně rozvolnit, například otevřít školy.
Rozhovor s MARTINEM BALÍKEM, vedoucím intenzivní péče Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Všeobecné Fakultní Nemocnice v Praze
Zabýváte se intenzivní medicínou. Co vše je možné si pod tím představit?
Je to jeden z posledních komplexních medicínských oborů, kde musíte být připraven(a) na cokoli, co Vám může projet v příštích deseti minutách dveřmi na kliniku. Zjednodušeně, kvalifikace je postavena na kombinaci anesteziologie a akutní interny (především kardiologie, pneumologie, nefrologie), resp. pediatrie u dětské intenzivní péče, s akutní neurologií k tomu. Je to nástavbový medicínský obor s delší cestou k plné kvalifikaci.
Proč se zatím podle vašeho názoru nedaří srazit výrazněji počty hospitalizovaných v nemocnicích?
Protože koronavirus v přetíženém systému péče odhalil všechny jeho dlouhodobé neduhy. Jde o odborné a organizační problémy, na mutace koronaviru se nabalují bakteriální superinfekce kmeny baktérií rezistentních na antibiotika. Ty jsou hlavní příčinou prodloužených hospitalizací, plných oddělení a zvýšené smrtnosti, nejsou to samotné mutace koronaviru. Z neznámých důvodů proočkovaní a promoření zdravotníci stále pracují ve „skafandrech“ a dvojích rukavicích, i když se tím právě baktérie mezi pacienty dobře přenáší. Z neznámých důvodů se stále preferuje PCR testování v nemocnicích, i když to vůbec nedetekuje zvýšené infekční riziko – na rozdíl od moderních pět krát lacinějších antigenních testů. A pacienti jsou díky PCR testování zbytečně až o týden déle v izolaci, s imunodeficitem a exponovaní nemocničním kmenům baktérií. Ten imunitní deficit si někdy zdravotníci sami v dobré víře vytvářejí dalším potlačováním imunity a tzv. „cytokinové bouře“, která tam ale většinou vůbec není. Vedle toho je třeba uvažovat potřebu rehabilitace orgánových funkcí u nejtěžších forem Covid-19, což souvisí s nároky na kapacitu lůžkové péče.
Co je největším problémem Covidu-19? Je přece mnoho koronavirů jako takových. Proč zrovna tento?
Protože je vybaven svojí ochrannou koronou a velmi dobře přežívá mimo organizmus a rychle se šíří v populaci. A evropská populace nebyla na tento kmen koronaviru vůbec zvyklá.
Mnohdy se uvádí podobnost mezi španělskou chřipkou a Covidem-19, tedy současnou pandemií. Dá se to srovnat?
Španělská chřipka byla mnohem více smrtící, i s ohledem na zdravotní stav populace s koncem první světové války a možnosti tehdejšího zdravotnictví.
Jako první v ČR jste podal pacientovi s Covid-19 experimentální lék Remdesivir. Jak těžké to bylo tehdy rozhodnutí?
Vůbec to těžké nebylo, nejtěžší bylo ho k nám dostat po schválení. Trvalo to týden.
Velmi často mluvíte o tom, že velkou zbraní proti koronaviru je naše imunita. Jakou roli v celém boji hraje?
Zcela zásadní, na koronavirus zatím nemáme specifické virostatikum. Koronavirus si vybírá oslabené jedince, naší povinností je individualizace péče a ovlivňování imunitní odpovědi tak, aby to pacient přežil. V přednemocniční fázi je klíčová vakcinace především těchto oslabených jedinců jako příprava organizmu na koronavirus. Naopak, u prodělaného koronaviru je vakcinace minimálně šest měsíců zbytečná, protože máte imunitu proti všem známým mutacím a vakcína vás může právě v sezóně různých mutací oslabit. Z důvodu ochrany populace vakcinujeme v době pandemie, to se normálně nedělá.
Čím se dá nejlépe zvýšit imunita?
Pravidelným sportováním, zdravou výživou, omezením alkoholu, spánkovým režimem. Je toho hodně a nikdo z nás to úplně dokonale nezvládáme.
Ve společnosti se dnes velmi rozmohl strach a nejistota. Jsou současná opatření účinná?
Strach oslabuje imunitu a historie nás učí, že toto není mor ani španělská chřipka. Opatření v ČR jdou od jara 2020 z extrému do extrému, ale v současnosti počet pozitivit klesá stejně jako počet příjmů do nemocnic. Bohužel, cena bude vysoká. Jsme například zemí, která si zlikvidovala vzdělávání dětí mezi 9. a 19. rokem jako žádná jiná evropská země.
Zcela hypoteticky, jak byste celou pandemii řešil, kdybyste měl ty kompetence a byl v pozici ministra zdravotnictví?
Je třeba poděkovat třem ministrům, kteří se za nelehkých podmínek podílejí a podíleli na zvládání pandemie. Kritizovat zpětně je laciné, ale budu se schválně držet témat, na která jsem upozorňoval a upozorňuji v průběhu uplynulého roku.
V lednu-únoru 2020 bych zahájil informační kampaň a připravil společnost na epidemiologická opatření. My jsme měli připravenou nemocnici a věděli o diagnostice a léčbě včetně remdesiviru, tak proč nemít i společnost? Nikdy bych nezavřel hranice a od 1. května bych otevřel všechny školy a přijal za to odpovědnost, pokud by se to po mně chtělo. To, že koronavirus dětem moc nedělá, víme od začátku a epidemiologická data o významně menším šíření korononaviru ve školách (asi o šedesát procent) versus v dospělé populaci máme z druhé poloviny roku 2020. Školy bych nechal otevřené až do prosince. V kontrastu s tím bych začal opět společnost omezovat koncem srpna a nedovolil bych uvolnění před Vánocemi. Nakoupil bych co nejvíce vakcín bez ohledu na politické tlaky snažící se k nám při nedostatku vakcín protlačit alternativy jako Sputnik. Vakcinaci bych rozjel do nejdříve přes praktiky a ambulantní specialisty, kteří svoje pacienty znají, a v mnohem menší míře přes jakási nově budovaná očkovací centra. Nevakcinoval bych lidi, kteří Covid-19 prodělali, minimálně šest měsíců, a to včetně zdravotníků. Nevakcinoval bych pod šedesát pět let nikoho bez rizikových faktorů, tj. nikoli hasiče, policisty nebo plošně pedagogy, ale přednostně cíleně rizikové skupiny. Druhou dávku bych odložil o tři měsíce, dle dat z Velké Británie, která jsou známá ze začátku ledna 2021. Tím bych byl s vakcinací rychlejší a první dávku by dostalo více lidí. U lidí s proběhlým Covid-19 by tato dávka byla jediná a pro tyto vakcinované vlastně jejich druhá (první byl Covid-19). Jde mi o individualizaci vakcinace. CovidPass bych vydával nejen vakcinovaným, ale i těm, kteří Covid-19 prodělali. Ty bych stejně jako vakcinované nekarantenizoval, ani povinně netestoval. Obklopil bych se odborníky včetně klinických imunologů a čelil mediálně aktivním laboratorním expertům, jejichž zjednodušující závěry na podkladě jednoduchých protilátkových studií byly často zavádějící. Ať už se to týkalo prevalence viru v populaci na jaře 2020, nebo imunity po prodělání Covid-19, nebo účinnosti vakcín proti mutacím, nebo jejich současná kampaň propagující PCR testování v populaci. Při rostoucí kvalitě antigenních testů, které jsou oproti PCR specifické pro přítomnost nálože živého viru a infekčního rizika, my třeba PCR testování již dva měsíce téměř nepoužíváme. Současná kampaň laboratorních specialistů společně s některými novináři může vést k velmi drahému a lidi diskriminujícímu testování, které bude detekovat přítomnost mikrokvanta nukleových kyselin viru u vakcinované a imunizované populace. Pokud se tedy něco zásadně nezmění na citlivosti, respektive hranici pozitivity PCR, která by umožnila i epidemiologické testování. A pokud se výrazně nezlevní PCR testy.
V rámci konference ´Česko jak dál´, kde jste byl garantem sekce zdraví, jste doporučoval také Acylpirin, Aspirin nebo Isoprinosine. Je to vážně tak jednouché?
Není, ale je to bezpečné, a může to u počátečních forem zabránit progresi do závažné formy. Pokud někdo nemá kontraindikaci pro acetylsalicylovou kyselinu (alergie, krvácivé stavy), nebo nemá dnu v případě isoprinosinu. Je mi trochu líto, že praktici nemají ani minimální návod, jak postupovat. A ivermectin to nejspíš nebude.
A jiné léky?
U rizikových skupin monoklonální protilátky při pozitivitě jako prevence hospitalizace. Včas blokáda replikace viru s pomocí virostatik (remdesivir, favipiravir). Diagnostika imunokompetence a léčba bakteriálních superinfekcí, které jsou u jedné třetiny lidí už na začátku. Časově a dávkově správné podávání kortikoidů a protisrážlivé léčby. A především – neškodit pacientům někdy experimentální léčbou, důležitý je individuální přístup.
Jakou roli a jaké možnosti dává vakcinace? Je to opravdu jediná možnost?
Zásadní, hodně už uvádím výše. Kdybychom se promořovali pomalu, stálo by to na ní hodně. Takto za cenu spousty lidských tragédií můžeme konstatovat, že budeme možná jedním z nejpromořenějších národů, který by měl odolávat i mutacím. Pokud něco dále nepokazíme, rozumná vakcinace nám doplní kolektivní imunitu.
Říká se, že žádná katastrofa není tou poslední. Hrozí nám po skončení pandemie něco velmi nebezpečného?
Vždy nám něco bude hrozit, třeba ptačí chřipka. Té bych se já bál více než koronaviru. Momentálně nám asi nejvíce hrozí socioekonomický propad. V nemocnicích budeme mít pořád hodně práce, ale při klesajících platbách na zdravotním pojištění, a tedy s významně klesajícími zdroji.
Jste vlastně bojovníkem v první linii. Každý den bojujete o životy konkrétních pacientů. Jak se dá přitom udržet ve fyzické a psychické kondici?
Docela těžko, zachraňuje mě jízda na kole do práce a zpátky, to je dvacet osm kilometrů denně. A moje tolerantní rodina.
Děkuji za rozhovor.
Foto 1+2: poskytnuto Martinem Balíkem
Zdroj: Pavel Veselý
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
