Marie Kurešová: Starožitnost je jedna z mála movitostí, která si zachovává hodnotu

Rozhovor s MARIÍ KUREŠOVOU, majitelkou Antik Kureš s.r.o. a vicepresidentkou Asociace starožitníků z.s. 

Marie Kurešová navázala na dlouholetou rodinnou tradici, kdy se vášeň ve sběratelství skloubila s profesemi ostatních oborů, a tak se obchodem se starožitnostmi její firma profesionálně zabývá již více jak 30 let. Specializuje se především na prodej starožitných hodin a hodinek všeho druhu. Nabízí starožitné hodiny stolní, krbové, figurální, podlahové, nástěnné, obrazové, kapesní hodinky, exkluzivní starožitné netradiční hodiny, a mnoho dalších.

Říká se, že je dobré v době krize investovat do zlata. Platí to i o starožitnostech? 

Z mého pohledu určitě ano. Starožitnost je jedna z mála movitostí, která si zachovává hodnotu, a mnoho z nich na hodnotě stále roste. Také z reálného prostředí jsou starožitnosti právě jedna z věcí, která je v hledáčku nejen investorů, ale i běžných lidí, kteří chtějí uložit své finance do něčeho stabilnějšího. V současné době se s tím setkávám stále častěji a častěji. Lidé mají strach z vývinu politické situace a z nestability měny, a čím dál častěji nakupují starožitnosti nikoliv z důvodu, že se jim tyto věci líbí, ale právě z důvodu toho, že v nich mají uloženou hodnotu. 

Do čeho lidé nejvíce investují? O co mají lidé nejvíce zájem? 

Jednoznačně vedou šperky, o ty je teď největší zájem, a je úplně jedno, zda se jedná o secesní šperk z konce 19. století nebo například o designový šperk ze sedmdesátých let. Drahý kov, ať již stříbro, zlato či platina si vždy držely, drží a držet budou svoji hodnotu, která v současnosti velmi roste, nehledě na fakt, že se jedná o předměty, které tolik nepodléhají vlivu prostředí a zkáze, jako by k tomu mohlo dojít u ostatních věcí. Zájem je především o šperky z období secese a art deca, a designové netradiční autorské šperky. Dlouhodobým trendem jsou šperky s drahými kameny jako je diamant, rubín, safír a smaragd, ale nově je také boom tanzanitu, o kterém se říká, že dohnal diamant. Uzavřením dolů v Tanzanii a omezením vývozu tohoto drahého kamene tak jeho cena doslova vyletěla „přes noc“, a šperky s tanzanitem se staly vyhledávaným artiklem zákazníků. Dalším žádaným artiklem jsou obrazy, které jsou také často žádaným zbožím právě investorů, ať již jde o českou či zahraniční tvorbu. Dosti se ale prodává také menší nábytek, hodiny, porcelán a sklo. A potom specifické předměty sběratelů z různých oborů, například u žen jsou stále v kurzu starožitné panenky a hračky.

Jak trh se starožitnostmi zasahuje inflace a růst energií?

Kvalitní starožitnosti se zdražují stejně tak, jako rostou ceny veškerého zboží v současné době. Inflace a růst energií spíše mění trh. Ubývá zákazníků, kteří si kupují starožitnosti jen tak pro radost, jako dekoraci apod., a naopak přibývá klientů, kteří vidí starožitnosti jako stabilitu, do které ukládají své našetřené finanční prostředky.

Ztrácí s inflací i starožitnosti na hodnotě? 

Obecně bych řekla, že neztrácí. Ale z pohledu starožitníka nutno zmínit, že je starožitnost a starožitnost. Mnoho lidí má doma různé typy starých věcí, o kterých se domnívají, že se jedná o hodnotný „poklad“, za který mu my starožitníci nabídneme vysokou částku. Ale velmi často se jedná o zboží vhodné do bazarů a vetešnictví. Takové věci na hodnotě ztrácí a nemají velkou cenu. Jedná-li se ale o kvalitní starožitnost, pak ta naopak na hodnotě stoupá. Jak často zmiňuji, starožitnosti jsou velmi specifický druh zboží. Takové zboží nevyrobíte nové, a z toho dochovaného vždy část zanikne. Ať chceme nebo ne, některé kousky podlehnou zkáze, už třeba jen v podobě toho, že je někdo zdědí, nemá k nim vztah a cit a vyhodí je, jiné zase podlehnou vlivům nevhodného zacházení apod. Pominu-li starožitnosti dobře uložené v depozitářích, na zámcích, muzeích apod., v soukromém prostředí nám prostě postupem času tyto věci mizí a mizí. A právě to je dělá exkluzivními, jelikož již teď je mnoho konkrétních druhů starožitností nedostupným zbožím. Z tohoto důvodu také stoupá jejich hodnota. 

Využívají se v tomto oboru také moderní technologie a jak? 

Moderních technologií se využívá ve všech oblastech starožitností, a to jak například v jejich restaurování, tak v jejich prodeji. Trh se starožitnostmi, jak jsem již zmínila, se ve velké většině přesunul do online prostředí e-shopů, a dokonce i aukce, které dříve byly společenskou událostí, dnes probíhají převážně online po telefonu či po internetu. 

Platí stále, že se starožitné zboží prodává spíše osobně či více online, tedy přes e-shop? Prošel trh se starožitnosti změnou v době covidu a v době války?

Ano, trh se starožitnostmi se změnil velmi. V období covidu došlo k lehkému útlumu prodeje tohoto zboží u lidí střední a nižší vrstvy, a naopak se začal prohlubovat zájem investorů. Na konci covidového období se trh se starožitnostmi opět začal rozjíždět, než jej na chvíli utlumila válka. To ale záhy nabralo na obrátkách a lidé v obavách o své úspory začali více investovat do šperků a starožitností. V současnosti je o starožitnosti poměrně velký zájem. Nicméně trh s nimi doba covidu poznamenala velmi a prostředí se tak jako u ostatního zboží dosti rapidně přesunulo do online prostředí. Lidé dříve trvali na osobních prohlídkách zboží, ale tomu tak nyní není. Dokonce i drahé věci, ať již nábytek, hodiny, či šperky, zákazníci nakupují online prostřednictvím e-shopů. I naše rodinná firma se musela přizpůsobit požadavkům této doby, a byli jsme nuceni náš informační web přebudovat na prodejní e-shop.

Na koho s odborností se mohou zájemci o koupi či prodej starožitností obrátit? 

Určitě je dobré postupem času získat svého ověřeného spolehlivého starožitníka, který je nejen odborník na starožitnosti, ale dokáže poradit i s vhodnou investicí, a který dbá především na kvalitu, na rozdíl od kvantity. Pokud si zákazník není jist, pak se může obrátit na Asociaci starožitníků z.s., která zaštiťuje starožitníky České republiky.

Jste jednou z vicepresidentů Asociace starožitníků z.s. Spolupracujete také v tomto oboru i mezinárodně? 

Ano, Asociace starožitníků z.s. je členem mezinárodní konfederace obchodníků s uměleckými díly C.I.N.O.A, jejíchž konferencí se pravidelně vybraní členové presidia Asociace starožitníků z.s. zúčastňují.  

Je dostatek odborníků v oboru starožitnictví? Případně musí být starožitník někde zaregistrován? 

Podnikání v oboru starožitností, tedy nákup a prodej kulturních památek nebo předmětů kulturní hodnoty, je živnost vázaná. K podnikání v tomto oboru tedy potřebujete dostatečné vzdělání a požadující délku praxe, kterou vyžaduje zákon. Zcela nejčastěji mají starožitníci vystudovanou Rudolfinskou akademii, která je vedena Asociací starožitníků z.s. Zájemců o studium je stále velké množství, někteří z nich pak absolvují i praxi a začnou skutečně v oboru podnikat. Odborníků v oboru starožitnictví z mého pohledu není mnoho, jelikož nestačí pouze vystudovat a získat oprávnění k podnikání v tomto oboru, ale většinou starožitník nabírá své znalosti postupně v průběhu života svojí letitou praxí. Někteří, stejně tak, jako jsem to měla i já, vyrůstají ve starožitnické rodině, a tak mají výhodu, že znalosti získávají již od útlého dětství. Starožitník musí být zaregistrován, tak jako každý podnikatel, na živnostenském úřadě. Registrace v Asociace starožitníků z.s. není povinná, ale takto zaregistrovaný starožitník se řadí mezi ty důvěryhodné. Naopak, Asociace starožitníků z.s. nezaregistruje každého, je nutno splnit dané podmínky.  

Každá ze starožitností má svůj vlastní příběh. Jaký je ten váš na cestě k nim? 

Jak jsem již uvedla výše, můj příběh se starožitnostmi se zrodil u nás v rodině. Tatínek starožitnosti nejen sbíral, ale věnoval se také obchodu s nimi. Po revoluci se maminka vzdala svého původního povolání a začala podnikat s tatínkem. Takže starožitnosti byl můj denní chléb. Pochytávala jsem znalosti a pomáhala rodičům. V teenagerovském období jsem v tomto oboru začala pracovat, namísto klasických brigád. Později, i když jsem měla své povolání, vždy jsem rodičům v byznysu pomáhala a sama se vzdělávala. Nakonec jsem si i já dodělala potřebné vzdělání a praxi, a stejně jako maminka jsem se i já vzdala své původní profese právníka a v roce 2018 jsem si otevřela vlastní showroom v Doksanech. Po smrti tatínka jsem převzala i jeho část firmy na severu Čech a nyní vedu celou naši rodinnou firmičku a pokračuji v tatínkovo šlépějích. 

Co Vás na tomto oboru baví?

Právě asi ta jeho rozmanitost, a především to, že se stále učím něčemu novému. V ostatních oborech se naučíte to jedno, a potom už si jedete rutinu celý život. U starožitníka to tak není. Pokud nejste zaměřen na jeden druh věci a zabýváte se širokou škálou starožitností, pak musíte studovat celý život, chcete-li být dobří. V tomto oboru nezakrníte. Vždy i po desítkách let praxe se vám dostane do ruky něco, o čem nevíte a musíte zjišťovat, pátrat, studovat. Učíte se celý život.

Jaký největší, nejlepší a nejkurioznější obchod se starožitnostmi se Vám povedl? 

Na tuto otázku je velmi těžké odpovědět, jelikož každý člověk může brát „nejlepší a největší“ obchod z jiného hlediska. Já osobně neberu starožitnosti pouze jako zboží, které prodám a vydělám peníze. Chovám k těm věcem respekt a lásku, poukazují na historii, kterou v sobě nesou a kterou budou předávat dalším generacím po nás. Proto mě nejvíce hřeje u srdce, když prodávám starožitnosti do muzeí, zámků, soukromých sbírek nebo majitelům, o kterých vím, že bude o starožitnost dobře postaráno, a že bude uchována zase na dalších pár desítek let. Kuriózních případů máme v tomto oboru hodně, často máme se starožitnostmi nevysvětlitelné zážitky mezi nebem a zemí. Kuriózní je, když koupíte zboží v zahraničí a pak ji prodáte zákazníkovi, který je z té země, kde jste věc sehnala a putuje zpátky, takže se v Čechách byla jen tak na otočku podívat. Kuriózních situací se zákazníky zažíváme hodně. Jedna z nejkurioznějších byla situace, kdy měl zákazník zájem o velmi starou lampu, a když jsme mu ji chtěli rozebrat a zabalit, zjistili jsme, že si z ní před sto padesáti lety někdy udělal provizorní urnu. Kuriózní občas bývají i poznámky od zákazníků, jako například ta, když jsem jednou prodávala akt mladé dívky z roku 1920, zeptal se mě zákazník, zda to autor maloval podle mne.

Jak vidíte trh se starožitnostmi do budoucna? 

Jak to bude s trhem se starožitnostmi do budoucna si netroufám predikovat. Vše se odvíjí od mezinárodní a národní politické a ekonomické situace, zda lidé budou mít finance na takovýto druh zboží. Nicméně, stále více a více klientů vnímá starožitnosti jako investici vhodnou do budoucna. Z lidského hlediska nutno říci, že zájem o starožitnosti stoupá, a dokonce se začíná probouzet i mladá generace, která o toto zboží dříve přílišný zájem neměla. Přibývá mladých lidí, kteří se o tento obor zajímají, a tak se jeví, že nám roste budoucí silná základna milovníků starožitností, a že tento obor bude ještě více v kurzu, než tomu bylo doposud. 

Máte ještě nějaký nesplněný sen? Co byste si nejvíce přála?

Vzhledem k blížícímu se konci letošního roku bych si nejvíc přála zdraví, klid a politickou stabilitu pro nás všechny. Z profesního hlediska bych si přála, aby nám starožitníkům obchody dobře šly, a aby lidé ke starožitnostem měli lásku a úctu, a aby tyto předměty byly žádané tak, jako je tomu například v zahraničí. A k mým snům? Těch mám mnoho a postupně si je plním, od toho sny jsou. Člověk musí žít pro své sny a jít naproti k dosažení jejich cílů. A těch pár nesplněných neprozradím, jelikož jsem pověrčivá a věřím, že by se pak nesplnily. 

Děkuji za rozhovor. 

Foto: Poskytnuto Marií Kurešovou

Zdroj: Renáta Lucková