Marian Jelínek se více jak 30 let zabývá sportovní psychologií a mentálním koučinkem. Mezi jeho největšími trenérskými hokejovými úspěchy řadí zlato z MS 2005 ve Vídni, 2× titul s HC Sparta Praha a Presidentův pohár s HC Plzeň. Dlouhodobě také individuálně spolupracuje s vrcholovými sportovci a manažery.
Rozhovor s MARIANEM JELÍNKEM, českým hokejovým trenérem, koučem a manažerem.
Strach o život jsme vyměnili za strach o naše ega. Přesto ego vítězí. Je vůbec ještě cesta zpět? Jaká?
Strach o ego vítězí v okamžiku, kdy nemáme tolik důvodů se strachovat o naše životy. Cesta zpět by byla smutná, že nám jde opět o život. Myslím, že je lepší naučit se s tímto strachem o ego pracovat, transformovat ho a měnit například na určité druhy výzev a podobně.
Dnes mají lidé největší strach ze selhání a neúspěchu. Je to opravdu tak důležité? Může si někdo dovolit ten luxus selhání a neúspěchu?
Otázkou je, o jaké selhání a neúspěch se jedná. Selže-li pilot letadla je to opravdu fatální, selže-li někdo třeba u maturity, jedná se o úplně jiné selhání. Platí zde již velmi „fousatá“ věta, nejde-li o život, jde o h… Problém je v tom, že výkonová společnost, respektive současná doba, neuznává možnost chyby, naopak je zde touha po dokonalosti, bezchybnosti. A to je nemožné! Proto, pokud na tuto hru přistoupím, stresuji se téměř neustále.
Jak se selháním a neúspěchem se vyrovnávají vrcholoví sportovci a manažeři?
Záleží na osobnosti člověka, na jeho hodnotách, prioritách, povaze. Lidé, kteří jsou úspěšní, berou porážky a neúspěchy jako přirozenou součást cesty. Být dlouhodobě úspěšným bez neúspěchu nejde. Je jasné, že z toho nemají radost, ale snaží se z toho velmi rychle dostat, poučit se a jít dál. Řídí se heslem, „Není ostuda spadnout, ale je ostuda zůstat ležet!“
Spolupracujete s úspěšnými lidmi. Co vidíte jako důležité pro to být úspěšný?
Určitou rovnováhu v jejich subjektivních světech, respektive že milují to, co dělají a chtějí od toho co nejvíc.
Co znamená krize pro naši psychiku?
Krize je něco, co určitou situaci urychluje, ať už tím či oním směrem. Samozřejmě záleží, o jakou krizi se jedná, ale vždy je to pro naší psychiku zátěž, proto se to nazývá krizí. Míra zátěže je dána spouštěčem krize, ale také psychickou odolností daného jedince.
Kdyby za vámi někdo přišel, že má strach z krizí, dá se to mentálně odbourat?
Hrozně složitá otázka, protože mám málo indicií – o jakou krizi se jedná a kdo je ten, koho se to týká. Pravdou však je, že si myslím, že to procentuálně jde vždy aspoň snížit.
Máte nějakou jednoduchou mentální obranu, když nám kupříkladu někdo ublíží?
Hrozně záleží na druhu ublížení. Fyzické, verbální, psychické…nejlepší je racionalizace, pokud to jde, a odpuštění. Jednoduchou určitě nemám.
Říkáte, že jak člověk na danou situaci zareaguje a jakou emoci tomu dává, je jeho subjektivní rozhodnutí. Můžete to více vysvětlit?
Jeho rozhodnutí je to v okamžiku, kdy to má pod kontrolou, kdy se to naučil to mít pod kontrolou, proto je důležité se věnovat vnitřní disciplíně, emoční inteligenci, selfkoučinku. Nezabráníme totiž tomu, že nás emoce přepadne, ale můžeme ovlivnit jak dlouho v nás bude.
Jak tedy správně má člověk reagovat a rozhodovat se v dané situaci?
Podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Někteří lidé řeší svoji trému nebo nějaké problémy rituály. Není pak problém, když nás ovládne posedlost rituály?
Ano, všeho moc škodí.
Máte i vy nějaký svůj rituál?
Nemám.
Říkáte, že současná mladá generace je psychicky méně odolná. Je pro ni těžší ustát tlak dnešní doby. Co s tím?
Jako je nutné se otužovat fyzicky, je nutné zvyšovat svou psychickou odolnost, resilienci. Nejen kvůli tomu, že generace je díky podmínkám, v kterých žijeme stále méně odolnější, ale i kvůli tomu, že doba je díky digitalizaci a všem možným digitálním nosičům stále více tíživější z hlediska ataků našeho ega. Proto musíme být na to lépe připraveni. A to platí nejen o mladých lidech, ale o každém z nás.
Více jak třináct let jste spolupracoval s Jaromírem Jágrem. Byl jste jeho osobní kouč a ředitel společnosti Jágr Team. Jak vzpomínáte na spolupráci s ním?
Ježiš, to je na knížku (smích), jednoduše řečeno velmi hezky, velmi rád. Bylo to krásné období mého života, ale už je to dávno.
Děkuji za rozhovor.
Foto: Poskytnuto Marianem Jelínkem
Zdroj: Renáta Lucková
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
