Marek Tichý: Architektura je pro nás zhmotněním myšlenky

Rozhovor s Markem Tichým, spoluzakladatelem kanceláře TaK Architects s.r.o. 

Marek Tichý je spoluzakladatel architektonické kanceláře TaK Architects s.r.o., architekt a pedagog. Firmu založil v roce 2002 a vede ji dodnes. Dlouhodobě se věnuje kontextu současné a historické architektury. Je také autorem pro území Městské části Praha 9 významného projektu konverze industriálního objektu Pragovka a mnoha dalších projektů. 

„O našich projektech, běžících i nových přemýšlím prakticky stále. Přes den se pohybuji na stavbách a jednáních, obvykle si poznamenám velké množství informací a nápadů, večer a v noci je zpracovávám a další den s kolegy začínám rozvíjet do příslušného detailu. Je to tak myslím u každého, který má na starosti hodně projektů a velké týmy. To je aktuálně i můj případ,“ říká Marek Tichý.

Jaké byly Vaše začátky v architektuře? Kdy jste si řekl, budu architekt? 

Rodiče byli stavební inženýři, a tak jsem měl ke stavařině hodně blízko. Vystudoval jsem výtvarnou školu V. Hollara, ale nechtělo se mi pokračovat jen po umělecké dráze, a proto jsem zvolil architekturu. 

Studoval a pracoval jste také ve Francii. Jak to ovlivnilo Vaše vnímání architektury ve vaší profesi? 

Studium a stáž ve Francii mě ovlivnilo zcela zásadně. Právě na základě této zkušenosti jsem s kolegy založil kancelář, která není jen atelierem architektury, ale zaměřuje se na komplexní služby pro naše klienty, technickou a finanční stránku nevyjímaje, schopnou převzít odpovědnost a provést je celým procesem, od studie po realizaci. V tom se zásadně lišil přístup evropských a českých architektů.

Jaké byly začátky Vaší architektonické kanceláře?

Začínali jsme skutečně od nuly, s jedním faxem, s penězi, které jsme si půjčili na nákup dvou počítačů. V té době jsem v kanceláři řešil skutečně všechno, od návrhů a obchodních jednání, po fakturaci, nákup spotřebního materiálu a úklidu o víkendech. Ale měli jsme dobrý start, už v roce 2005 jsme získali svou první velkou cenu „Stavba roku“ a na ten úspěch se rychle nabalila další práce. 

Kde obecně začíná architektura a kde byznys?

Tohle je velice komplexní dotaz. Když se podíváte na náš web, najdete krátké teze vyjadřující filozofii naší práce. Jednou z nich je „Architektura je pro nás zhmotněním myšlenky. Proměnou potřeb zadavatele, která fantazií architekta získávají obrysy a mění se v prostor“. To myslím dobře odráží vědomí provázanosti obou disciplin při tvorbě stavebního díla. 

Vaše kancelář má za sebou mnoho architektonických řešení. Co je první na co se zaměřujete?

Troufám si tvrdit, že každý náš projekt je naprosto specifický. Dokonce je to tak, že se snažíme zadání a témata hledat podle toho, abychom je neopakovali a pokaždé se pouštíme do nové výzvy, nového dobrodružství. Tím si udržujeme pozornost a také svěžest, to nás vede do složitých projektů. Vždycky je ale důležité správně poskládat tým, dělat důkladnou a precizní analýzu zadání i místa. Teprve pak hledat řešení. 

Jaká byla pro Vás výzva najít architektonické řešení hotelu InterContinental v Praze?

Především se jednalo o neuvěřitelně rychlý proces. Obvykle máme na přípravu podobných projektů více času, tady jsme vše řešili doslova za pochodu. Když připomenu, že soutěž jsme vyhráli v polovině roku 2019, tak vychází, že od projektů pro povolení, prováděcí dokumentaci zahrnující i složité technologické celky a interiéry, a především vlastní realizaci, jsme měli jen čtyři roky. Přitom zde hovoříme o největší a nejkomplexnější stavební zakázce v oboru pozemní stavitelství za dlouhé dekády. 

Jak moc důležitý je investor v různých řešeních?

Pro nás je klient zcela zásadní partner, ceníme si faktu, že nám někdo svěří prostředky a důvěru a celou dobu usilujeme o to, aby proces byl především dialogem. Snažíme se být senzitivní k jeho potřebám a komentářům, pochopitelně ale nabízet a hledat řešení, která plní nejvyšší možná kritéria a zapadají do celkové architektonické vize. 

Jak přínosný byl pro Vás letošní Global investment summit?

Byl zajímavý svými přesahy, množstvím zajímavých příspěvků i hostů.

Jsou dnes stavby zdravé?

Tohle se asi nedá příliš zobecnit. Dnes, stejně jako v historii a budoucnosti najdeme stavby, které jsou k sobě náročné, nadčasové a zdravé, chcete-li. Na druhé straně je ve stavební výrobě i plno nevhodných nebo vadných realizací.   

Jak náročné je udržet krok s moderní technikou? Jak je důležité dnes používat moderní materiály? 

Pro architekta je podle mého názoru zásadní udržet krok s nastupující technikou. Neznamená to implikovat vše co průmysl vyvine a trh nabídne, spíše dokázat se zorientovat a adekvátně s technikou pracovat. Vždy mám na paměti základní: stavba musí sloužit, nikoliv být svázána nebo svazovat svou technikou svého uživatele. Alespoň v míře, která je pro daný typ provozu smysluplná.

Jste také ten typ architekta, který si své nápady načrtne cestou do notýsku? 

O našich projektech, běžících i nových přemýšlím prakticky stále. Přes den se pohybuji na stavbách a jednáních, obvykle si poznamenám velké množství informací a nápadů, večer a v noci je zpracovávám a další den s kolegy začínám rozvíjet do příslušného detailu. Je to tak myslím u každého, který má na starosti hodně projektů a velké týmy. To je aktuálně i můj případ.

Spojujete také historii a současnou architekturu. Jak hodně je Green Deal zastoupen v architektuře?

V naší architektuře hraje environmentální a ekonomický parametr velkou roli. Dělali jsme to dávno před tím, než se o Green Deal začalo hovořit, vnímám tu věc jako obecnou odpovědnost architekta za tvorbu životního prostředí.

Co myslíte, že budou jednou historici říkat o naší současné architektuře?

To asi není otázka na mne, necítím se být povolán hodnotit architekturu jako celek. Snažím se jen, aby kritériím času odolala naše vlastní architektura a naše projekty. 

Děkuji za rozhovor.

Foto: Poskytnuto Markem Tichým

Autor: Renáta Lucková