Máme jednu z nejnižších hodinových produktivit práce v EU

Rozhovor s Pavlem Kafkou, prezidentem České manažerské asociace
Téměř dvacet let pracoval v diplomatických službách, včetně velvyslanectví v Japonsku, Řecku a nakonec jako vedoucí ekonomického oddělení velvyslanectví v Bonnu. Dalších téměř dvacet let působil ve firmě Siemens, z toho patnáct jako generální ředitel Siemens ČR. Dnes je prezidentem České manažerské asociace. Jak vidí pozice lídrů a českou ekonomiku?
Jste prezidentem České manažerské asociace. Jaká je vaše představa ideálního manažera?
Ideální manažer zvládá „řemeslo“, ale nadto je schopen se natolik orientovat ve společnosti a na trhu, že vede firmu správným směrem. Umět jen řemeslo může znamenat, že firma běží krátkodobě rychleji, ale špatným směrem, třeba do slepé technologické uličky.
Manažer by měl být také lídrem. Jak vidíte dnes pozici lídra a je jich podle vás dnes dostatek?
Lídr musí umět to, co jsem řekl před chvílí, ale navíc musí být obdařen schopností motivovat a strhnout skupiny spolupracovníků – být přirozenou autoritou. V současné době narůstá potřeba lídrů, kteří jsou více moderátory než veliteli. Bohužel je jich nedostatek ve všech oblastech činnosti společnosti, v politice je to asi nejmarkantnější.

Jakým způsobem by měla k podpoře lídrů přispívat škola?
Škola může k výchově lídrů velmi pomoci. Jenomže naše škola vzdělává, bohužel, hlavně o minulosti, ale rezignovala na výchovu. Jde o to, aby škola nabízela široké možnosti pro vytváření nejrůznějších týmů – vzdělávacích, sportovních, kulturních atd., ve kterých se budou lídři „líhnout“ přirozeně, neformálně.
Poslední dobou se mluví o zvyšování minimální mzdy a produktivitě práce. Jak vidíte celou situaci vy?
Politické zvyšování minimální mzdy bez růstu produktivity práce je ekonomická sebevražda. Aby pracovní týmy pracovaly s pocitem spravedlivé odměny, musí být zachovány relace mezi odměnami a výkony jednotlivých pracovníků. Jestliže tedy na jedné straně budou mzdy uměle zvýšeny, vyvolá to tlak na zvýšení mezd na všech úrovních. To si ale v naší ekonomice nemůžeme dovolit, protože máme jednu z nejnižších hodinových produktivit práce v EU.
Jaký je váš pohled na vývoj ekonomiky? Čísla vypadají pozitivně, ale je tomu skutečně tak?
Česká ekonomika se extenzivně vyvíjí na samé hranici svých možností. Daleko více by se mi líbilo, kdyby šlo o vývoj kvalitativní, zejména pokud jde o produktivitu práce. V posledních letech jsme například německou ekonomiku v tomto ohledu nejen nedoháněli, naopak jsme na ni ztráceli. Náš hospodářský model není dlouhodobě udržitelný.
Hodně se věnujete také charitativním akcím. Co vás k tomu přivedlo?
Myslím, že jsem byl pro život vybaven genem starání se o věci veřejné. Proto mne to, co se děje ve společnosti, zajímá, ale mnohdy zneklidňuje. V současné době například ve vedení nadace J. A. Komenského PANGEA připravujeme projekt „Slušný člověk, slušnější svět“. Deficit v této oblasti nás znepokojuje – úroveň komunikace ve společnosti, respekt k druhým včetně přírody atd.
Jak by se měl manažer udržovat, jak v kondici fyzické, tak psychické?
Bez přiměřené fyzické výkonnosti není ani výkonnosti duševní. Není obecných doporučení – každý si musí najít svoji individuální kalokagathii – tedy rovnováhu ducha a těla.
Doporučil byste také nějakou vhodnou literaturu pro začínající manažery a ty zkušenější?
Začal bych P. A. Samuelsonem a jeho „Ekonomií“, pokračoval např. M. Porterem a jeho několika publikacemi na téma konkurenční výhoda a P. Kotlerem a jeho pracemi na téma marketingu. Z německých zdrojů např. W. Grosse-Oetringhaus „Strategische Identität“. Z novějších domácích prací bych doporučil M. Zeleného „Hledání vlastní cesty“ a Z. Součka „Zvítězíme i v globální ekonomice“. Jako perličku třeba publikaci Strategického Institutu Boston Consulting Group „Clausewitz on Strategy“.
Hodně mladých schopných odborníků odchází do zahraničí. Jak byste je nalákal zpátky?
Samozřejmě je bude především zajímat úroveň práce u nás. Dokud ale nebudeme mít dostatek vlastního výzkumu a vývoje, a tudíž ani dostatek vlastních originálních výrobků, dokud nebudou naši výrobci dodávat konečnému zákazníkovi a znát jeho požadavky, ale budou dodávat jen prostředníkům – finálním výrobcům, nebudou pozice v české ekonomice pro špičkové pracovníky dostatečně zajímavé. Výjimky potvrzují pravidlo.
Stále více se mluví o Průmyslu 4.0. Jak to vidíte a co to podle vás přinese?
Průmysl 4.0 se stal u nás módním heslem. Přitom jde o hlubokou automatizaci a řízení veškerých procesů ve společnosti. V řadě oblastí nabízí nastupující digitalizace dokonce větší a rychlejší přínosy, ve zdravotnictví, dopravě, službách, školství atd. Všeobecným heslem by tedy měla „Digitální společnost“.
Jak vidíte dnešní podnikatelské prostředí? Co mu nejvíce chybí a co ho brzdí?
Podnikatelskému prostředí nejvíce chybí legislativní stabilita a kvalita. Tolik věcí kolem nás je ve velkém pohybu, že je třeba alespoň někde mít stabilní bod.
Jste úspěšný člověk. Setkal jste se také se závistí? Jak se vyrovnáváte s úspěchem?
Ano setkal jsem se s tím. Je potřeba, zejména v Čechách, s tím počítat. Jsem vnitřním nastavením spíše akademik, tedy neustále zkoumám a hledám u sebe chyby či rezervy. Při manažerském rozhodování ale velmi často záleží na rychlosti a je třeba rozhodnout, i když si člověk není stoprocentně jistý, protože jen takto může lépe eliminovat eventuální ztráty či získat výhodu.