Leoš Kubíček v době, kdy virtuální realita byla spojována výhradně s herním průmyslem, založil technologický start-up, který dnes přináší moderní technologie do širokého spektra oblastí. Je vizionář, který mění zaběhané rutiny a vnímá vývojové trendy, dokáže prosadit inovace ve firmách a zvýšit jejich konkurenceschopnost. Získal přes 15 let zkušeností ve firemním poradenství. Založil několik společností, oceňovaných za realizace v oblasti strategického řízení a transformace firem.
Rozhovor s LEOŠEM KUBÍČKEM, jednatelem a partnerem společností Holistic management, s.r.o., Virtual Lab, s.r.o., Virtual Lab Development, s.r.o..
Co společného má Holistic management a virtuální realita (VR)?
V Holistic management pomáháme už 17 let jiným firmám se zlepšováním jejich výkonu. Konzultace procesů, jejich optimalizace a transformační vzdělávání je vždy spojeno s garantováním zlepšení měřitelným způsobem. Virtuální realitu jsme původně zapojili právě do transformace firem, protože její největší benefit je v proměně vzděláváni, v učení prožitkem, v lepší koncentraci i zapamatovatelnosti.
O co přesně mají firmy v souvislosti s VR zájem?
My doporučujeme VR využít tam, kde to dává smysl, kde to má nějakou přidanou hodnotu oproti dosavadním způsobům fungování. Využití VR by vám mělo zjednodušit práci, vydělat nebo ušetřit peníze, optimalizovat lidské zdroje. Nasazení VR je široké – od trénování a fixování správných postupů, adaptační procesy, BOZP, servis a údržba až po soft skills nebo NLP koučování.
Říkáte, že původně jste VR přinášel klientům, dnes na to máte další firmu, proč jste se tím začali zabývat tak intenzivně?
Velmi brzy jsme si uvědomili, jaký je v tom potenciál, a že v budoucnosti bude VR a AR stejně samozřejmou součástí našich životů, jako je dnes televize nebo internet, ač tomu třeba dřív nikdo nevěřil. VR přišlo z herního průmyslu, ale my jsme se díky naší více než sedmnáctileté spolupráci s výrobními firmami, zdravotnictvím, školstvím, začali na VR dívat z hlediska jejich potřeb.
Máte docela široký záběr co se týče zaměření, reagují na VR všechny segmenty stejně?
Je pravda, že vyvíjíme řešení ve VR pro různé obory. Jde o technologii, kterou přizpůsobíte potřebám klientů. Ve výrobní firmě můžete VR využít pro trénink a fixování výrobních postupů. Můžete trénovat krizové situace v bezpečném prostředí. Pokud se zraníte virtuálně, sice si to zapamatujete a příště se podobné situaci vyhnete, ale nic se vám nestane. Když špatným postupem poškodíte digitální verzi drahé technologie, tak se poučíte, ale firmu to nestojí miliony na zničeném zařízení.
VR dodáváme do škol, kde jde naproti potřebám současných žáků a studentů. Lépe se koncentrují, lépe si pamatují, lépe chápou souvislosti. Vstoupili jsme i do sociálních služeb, kde pomáhá lidem znovu vnést radost do života, nabízí jim hezké zážitky. VR se používá i pro terapeutické účely – jak fyzickou rehabilitaci, tak léčbu stresu, PTSD nebo management bolesti.
Vy jste pro zdravotnictví vyvinuli speciální řešení VR ICU, k čemu přesně a jak to vzniklo?
Virtuální JIPka je tréninková platforma pro zdravotníky – lékaře a sestry. Mohou prohloubit dovednosti, fixovat správné postupy, jak při nastavování život zachraňujících přístrojů, tak při řešení krizových situací. Prvním impulsem byla obava primářů v době Covidu, že bude nedostatek personálu na JIP kvůli karanténě nebo nemoci. Původně jsem chtěli pomocí VR doškolovat potřebné lékaře, pak se to rozšířilo, zájem projevili výrobci zdravotnické techniky a nemocnice se zapojily konzultacemi scénářů, a na dalším vývoji dnes spolupracujeme i s univerzitami a simulačními centry. Dalším krokem teď je zapojení umělé inteligence, která právě umožní simulování chování pacienta s konkrétní diagnózou.
Jaké jsou tady konkrétně výhody vzdělávání ve VR?
Hlavní výhodou je rychlejší učení, maximální soustředění se na dané téma a možnosti měření vzdělávacího postupu. Ve zdravotnictví do toho navíc vstupuje fakt, že řešení některých situací či pracovní postupy nelze trénovat bez skutečného pacienta, který je napojen na skutečný přístroj. Třeba právě na JIP je to 50 % případů. Tady virtuální realita pomáhá lépe připravit personál na tyto situace, snížit riziko lidské chyby, připravit si personální zálohy na situace, jakými byl COVID, a díky tomu zachránit více lidských životů.
Tvrdíte, že lidský mozek lze naprogramovat podobně jako počítač. Opravdu je to tak?
Celá desetiletí se tomu věda věnuje a ze studií vyplývá, že se lidé chovají na základě uložených automatických programů, které se tvořily silnými zážitky. Pokud nám některý z vytvořených programů nevyhovuje, a opravdu chceme získat „program“ nový, lze jej vytvořit formou intenzivní představy cílového stavu spojeného se silným prožitkem. A i k tomu může pomoct právě virtuální realita.
Má VR vůbec nějaké limity? Může VR poškodit mozek?
Limitem virtuální reality je teď výkonnost hardwaru (VR brýle, počítač) a následně fantazie tvůrce či zadavatele aplikace. Pokud bychom se ponořili více do detailu, aktuální VR má limit v haptické odezvě – buď ji nahrazují ovladače nebo speciální rukavice. Virtuální realita sama o sobě mozek poškodit nemůže, vždy bude záležet na tom, jakou aplikaci si pustíte. Je to stejné jako u mobilního telefonu nebo počítače- můžete je využívat pro rozvoj nebo pro závislost, to není už věcí technologie, ale uživatele. My se snažíme, aby VR řešení dávala smysl.
Máte dojem, že kolem VR existuje i řada mýtů. Jakých? Je bezpečná?
Mezi nejčastější mýty patří, že se lidem z VR dělá špatně. Za toto přesvědčení může technologie, kdy se do nástavce vloží mobilní telefon. Tato technologie je primárně určena pro pasivní sledování 3600 videí a fotografií. Můžete se zde jen rozhlížet kolem sebe, ale nesmíte se pohnout dopředu nebo se zaklonit. Pokud Vás ovšem nikdo na toto předem neupozornil, tak se Vám pak snadno stane, že se Vám zvedne žaludek, protože v reálném světě jsme zvyklí prostorem procházet, nikoliv že se prostor hýbe s námi.
Když se bavíme o profesionálním řešení, tak je míra nevolnosti minimální. Je to jako s každou jinou technologií, i na VR si musí vaše oči zvyknout. Proto je dobré začínat s pobytem ve VR maximálně vždy 10 minut a čas postupně prodlužovat. V naší společnosti pracuje 9 osob se zdravotním postižením, někteří mají léčenou epilepsii, samy měly zájem si VR vyzkoušet, a teď si ji půjčují pravidelně i domů bez jakýchkoliv problémů či následků.
Co VR a kybernetická bezpečnost?
Velkým tématem jsou nyní tak populární Metaverse, kde je to s bezpečností podobné jako na sociálních sítích. Pokud se však bavíme o řešeních pro školství, průmysl či zdravotnictví, tam je na bezpečnost kladen velký důraz tak, aby nedošlo k jakémukoliv úniku dat a nebylo možné se přes VR do společnosti nabourat. Velmi často to řešíme paralelním internetovým připojením tak, aby VR mělo pro sebe vlastní strukturu nebo fungovalo nezávisle na interních sítích. Případně funguje úplně nezávisle na internetu.
Jak pandemie koronaviru zasáhla vzdělávací instituce? Jaká je situace u vás?
Většina vzdělávacích institucí byla pandemií poznamenaná. Ti, kteří mají programy přenositelné do on-line, tak je začali tímto způsobem realizovat. V některých oblastech to byla dobrá cesta, ale konkrétně u našich transformačních tréninků to kvůli efektivitě a způsobu realizace nebylo možné. Nás to zasáhlo velmi. Na druhou stranu tato situace urychlila transformační přechod k virtuální realitě v mnoha oborech. Příkladem může být zdravotnictví, školství i průmysl.
Jak podle vašeho názoru VR ovlivní do budoucna sektor vzdělávání dospělých a jak dětí?
Velmi zásadně. Dospělým bude VR pomáhat zvládat nové profese, rychleji je zaučí a také rozpozná, zda jsou na danou profesi vhodní.
Děti se díky interaktivitě ve VR už dnes snáze učí a chápou témata z mikro nebo makro světa, snáze rozumí přírodním, chemickým i fyzikálním jevům, protože si je nemusí představovat, ale rovnou je zažívají a interagují s nimi.
Ukousne VR v budoucnu významnou část vzdělávacího trhu? Budeme se učit a vzdělávat na dálku?
Určitě ano. Již dnes se začíná tato technologie využívat pro tréninky na dálku, pro kreativní workshopy na dálku i pro distanční výuku.
Děkuji za rozhovor.
Foto: Leošem Kubíčkem
Zdroj: Renáta Lucková
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
