Kritici rekodifikace tvrdí, že je ohrožena předvídatelnost práva (II)

Dokončení rozhovoru s Františkem Korbelem, partnerem a společníkem největší česko-slovenské advokátní kanceláře HAVEL & PARTNERS
Co vás vedlo k návratu do advokacie? Jaká je podle vás dnes možnost domoci se práva? Jde ruku v ruce právo a spravedlnost?
Po sedmi letech na Ministerstvu spravedlnosti a dokončení nového občanského zákoníku a souvisejících předpisů jsem cítil, že by bylo dobré se zase posunout někam dál. Jako náměstek ministra jste zaštítěn formální autoritou a nejste vystaven reálné konkurenci, takže můžete zakrnět (úsměv). Měl jsem možnost se vrátit k práci ve své vlastní advokátní kanceláři v Táboře, nicméně v roce 2013 jsem dostal nabídku z Havel, Holásek & Partners, jak se tehdy kancelář ještě jmenovala, a tuto nabídku jsem přijal. Co se týče druhé části Vaší otázky, myslím si, že vymahatelnost práva je v naší zemi stále na poměrně vysoké úrovni včetně ochrany slabších stran. Práva se tak může domáhat v zásadě každý. Jiná věc je, nakolik občané důvěřují justici a jejímu nestrannému a nezávislému rozhodování. Tato problematika však nesouvisí pouze s tím, jakou má justice reputaci. Představme si člověka, který prohraje soudní spor. Pokud se následně stane respondentem průzkumu ohledně míry spravedlnosti v justici, jaká je pravděpodobnost, že jeho hodnocení bude pozitivní? Chci tím říct, že spravedlnost je do značné míry relativní pojem, který hodně závisí na úhlu pohledu a navíc bývá zatížen i ideologicky, což by právo být nemělo.
Jak vidíte dnes s odstupem nový občanský zákoník? Řídí se dnes právě tím, co jste zamýšlel jako jeden z tvůrců této právní normy? Napsal byste dnes některé části jinak po zkušenostech jeho uvedení do praxe?
Předně musím upřesnit, že hlavním autorem nového občanského zákoníku byl profesor Karel Eliáš a několik dalších odborníků na civilní právo, z nichž někteří působí také v advokátní kanceláři HAVEL & PARTNERS a její vzdělávací akademii, konkrétně docenti Filip Melzer, Milan Hulmák a Petr Tégl. Tento autorský kolektiv dal dohromady komplexní matérii, která po vzoru velkých evropských civilních kodexů výrazně liberalizovala soukromé právo v ČR. Občanský zákoník a další nové předpisy tak otevřely lidem velmi široké možnosti právní seberealizace. Zároveň posílily roli soudní soustavy při výkladu a aplikaci práva, což však zvýšilo nároky na kvalitu její rozhodovací činnosti. Kritici rekodifikace mnohdy argumentují, že soudy nejsou schopny tato vysoká očekávání naplňovat, a že je tudíž ohrožena předvídatelnost práva. Podle mého názoru k žádné katastrofě během více než čtyřleté účinnosti zákona nedošlo. Judikatura k řadě nových právních institutů postupně krystalizuje a s postupem let se ustálí. Výrazně tomu napomáhá i právní věda, což lze jen kvitovat. Naopak jakékoliv novely s ambicí koncepčně měnit základy kodexu považuji za kontraproduktivní. Ne, že by ledacos nešlo napsat jinak, nebo i lépe, ale jde o základní kodex, který by se neměl měnit. Ona i stabilita práva, byť nikdy ne ideálního, je značnou hodnotou. A přiznejme si, i novely zákonů jsou zákony a mají své chyby, takže mnohdy se při napravování starých chyb udělají nové.
Jak vidíte možnosti právní úpravy pro nové trendy sdílených služeb a ekonomiky?
Tzv. sdílené ekonomiky jsou z hlediska právního ukotvení nepochybně výzvou pro nejbližší roky. Potíž s nimi je zejména v tom, že často fungují na základě určitých legislativních mezer, respektive zpoždění, kdy zákonodárci reagují na nově vznikající celospolečenské trendy. To není problém pouze sdílených služeb, ale i např. oblastí, jako je ochrana duševního vlastnictví nebo osobních údajů. Je proto důležité, aby se právníci aktivně účastnili diskurzu ohledně technologického vývoje a jeho dopadu na společnost. Naše advokátní kancelář se například stala spolupracujícím partnerem Národního centra Průmyslu 4.0., kdy v rámci této iniciativy poskytujeme naše zkušenosti a obchodní synergie na podporu osvěty o dopadech technologického pokroku na český průmysl.
Dokáže právník také někdy vypnout? Jak relaxujete? Sportem, s muzikou či jinak?
Dobít baterky potřebuje občas každý a právníci rozhodně nejsou výjimkou, i když práce ve velkých advokátních kancelářích, jako je HAVEL & PARTNERS, bývá časově velmi náročná. Osobně nejčastěji relaxuju při nejrůznějších aktivitách se svými dětmi, rád se projedu na kole nebo si zaběhám. Každý pátek se těším na basketbal, který hraji již mnoho let, neboť to u mě každý očekává (smích).
Se svými 205 centimetry jste byl jeden z nejvyšších státních úředníků. Lákalo by vás stát se tím nejvyšším – tedy prezidentem?
Nejsem typ člověka, který by usiloval o takovéto posty. Bytostně jsem spíše praktik a snad i trochu manažer, proto mému naturelu vyhovuje advokacie či legislativní činnost, která je s praxí provázána. Ve veřejné funkci jsem byl spokojen s rolí náměstka, neboť jsem nechtěl ztratit odbornost v ryze politické funkci. Však jsem také několikrát odmítl stát se ministrem (během Topolánkovy vlády dostal František Korbel nabídku stát se ministrem školství nebo ministrem pro lidská práva – pozn. red.). Funkce prezidenta republiky, jakkoliv ji uznávám a respektuji, mě tedy nikterak neláká.
Děkuji za rozhovor.