Rozhovor s Klárou Sovovou, spolumajitelkou Luční boudy a Labské boudy v Krkonoších a předsedkyní představenstva AEEZ a.s.
Klára Sovová je spolumajitelkou hotelů Luční bouda a Labská bouda v Krkonoších a předsedkyně představenstva AEEZ a.s. Provozuje též minipivovar „Paroháč“. Je členkou Záchranné služby vrcholky hor z. s. a dobrovolným hasičem.
„Vzhledem k faktu, že první zimu fungovalo topení jen v některých místnostech, byla první zima opravdu náročná. Luční boudu jsem koupila i s řidičem rolby a správcem (s nadsázkou řečeno), proto jsem se při dopravě v zimě mohla spolehnout na ně, a kamarádi a vůbec hodně lidí z Pece mi pomohlo nejen radou. Zájem na opětovném otevření Luční boudy, jak hotelu, tak restaurace, jsem cítila jak od místních lidí, tak i od návštěvníků Krkonoš, to mne v zimě “hřálo”,“ říká Klára Sovová.
Jste původem z Prahy, jak jste se dostala do Krkonoš, a na Luční a Labskou boudu?
Mám kamarády v Peci pod Sněžkou, upozornili mě, když se již 2 roky uzavřená Luční bouda prodávala z konkurzu. Ta budova, to místo, ta bouda to byla výzva. Zkusila jsem podat nabídku a byla přijata. Labská bouda pak byla nápadem mého obchodního partnera. Provoz je podobný, doufali jsme, že se nám povede zúročit zkušenosti, které jsme získali při opravách a provozu Luční boudy.
Je pro “Pražáka“ život na horách drsný? Jaké byly první zimy?
Vzhledem k faktu, že první zimu fungovalo topení jen v některých místnostech, byla první zima opravdu náročná. Luční boudu jsem koupila i s řidičem rolby a správcem (s nadsázkou řečeno), proto jsem se při dopravě v zimě mohla spolehnout na ně, a kamarádi a vůbec hodně lidí z Pece mi pomohlo nejen radou. Zájem na opětovném otevření Luční boudy, jak hotelu, tak restaurace, jsem cítila jak od místních lidí, tak i od návštěvníků Krkonoš, to mne v zimě “hřálo”.
Luční bouda byla původně jako horská chata a byla nějaký čas zavřená. AEZZ ji zdevastovanou koupila v roce 2003 a postupně ji přeměňovala na hotel. Jak náročná byla rekonstrukce a jak náročné je plnit současná ekologická kritéria v Krkonošském národním parku?
Podmínkou pro obnovení provozu Luční boudy bylo pořízení čistírny odpadních vod, hodně mi pomohl tehdejší ředitel KRNAP pan Novák a ministr životního prostředí pan Ambrozek. Řekla bych, že jednání a podmínky byly mírnější a méně byrokratické, než jsou požadovány dnes. Myslím, že Správa Krkonošského národního parku nějak nabírá na administrativní síle, a bohužel nemyslím, že je vše ku prospěchu věci. Opravy a údržba budovy této velikosti je nikdy nekončící proces. Snažíme se dělat věci citlivě, a pokud možno (zejména u nových technologii), co nejméně viditelně.
Jste také spolumajitelkou hotelu Labská bouda. Co nabízí a v čem se liší oba hotely?
Snažím se u obou hotelů, chcete-li můžeme říci u horských bud, nabídnout kvalitní ubytování a špičkové hotelové služby. Návštěvníkům Krkonoš, kteří procházejí okolo (nejčastěji na Sněžku u Luční boudy nebo k prameni Labe u Labské boudy) nabízíme možnost občerstvení, zdarma toalety, možnost vyhodit odpadky, ohřát se, případně odpočinout nebo i možnost ošetření lehkých poranění. Obě boudy jsou na silně vytížených turistických uzlech a provozují se v náročných podmínkách ochrany přírody.
Liší se asi zejména stářím, i když Labská bouda nahradila původní Labskou boudu, je to moderní budova postavená v roce 1975, Luční bouda je vystavěna na původních základech po požáru v roce 1938, budova více dýchá minulostí.
Proč jste se rozhodli investovat do obou krkonošských hotelů? Využili jste také dotace?
Dotace nevyužíváme, jediný příspěvek státu byl na čističku v roce 2004.
Jak náročné byly investice do obou Luční i Labské boudy?
Docela ano, kupní ceny obou objektů jsou zlomkem investovaných prostředků. Luční bouda stála cca 10 mil korun a investice do oprav již přesáhla 70 mil Kč. Labskou boudu největší opravy ještě čekají, ale přes to již investice přesáhla kupní cenu (20 mil Kč).
Vyžadují si oba hotely náročné a extrémní technologie vzhledem k tomu, že se nachází v chráněném území Krkonošského národního parku?
Ano, samozřejmě, bohužel třeba “fotovoltaiku” si nenamontujeme.
Jak se změnili turisté na horách? Kdo je vaší klientelou?
Já vidím turisty, návštěvníky Luční a Labské boudy, stále stejně, myslím, že se za těch dvacet let, co se potkáváme, nezměnili. Jsou to lidé milující přírodu a pohyb. Lidé, kteří umí aktivně odpočívat.
Možná, řekla bych, přibylo u nás psích návštěvníků. Ano, to se změnilo, je více hostů s pejsky.
Jak působí změna klimatu na horách? Ovlivňuje to i nároky na provozování horských hotelů?
Za mne, já žádnou podstatnou změnu s dopadem na provoz nepozoruji. Před pár lety se objevily na Luční boudě jiřičky a letos jsem potkala na jezírku malé kachničky, ale tyto výkyvy teplot pro provoz nejsou podstatné. V zimě stále používáme rolby a obě boudy mají okolo sebe tolik sněhu, a je takový mráz, že nevidím žádnou změnu.
Co podle vás živnostníkům a regionálním firmám v ČR nejvíce chybí? Jsou řešením i dotace?
Za mne, prosím, snížit byrokracii, uvolnit živnostníkům ruce, přestat vymýšlet nové a inovované a nesmyslné opatření obecné povahy. Normy na všechno, od uložení vajíček až po výšku záchodu. Nás chodí kontrolovat snad každý…a každý má svůj inovativní názor na kde co. A dotace si za mne může, stát nebo evropská agentura na vše možné, nechat. Doplním můj oblíbený citát Ronalda Reagana: “Pokud se to hýbe, zdaňme to. Pokud se to stále ještě hýbe, regulujme to. Pokud se to přestane hýbat, dotujme to.”
Mám obavu, že jsme jako živnostníci v druhé až třetí části citátu, tak prosím ať se někdo zamyslí.
Řekla jste, že budete podporovat regionální firmy a prosperující živnostníky. Jak? Daří se vám to?
Snažíme se upřednostňovat, pokud to jde, spolupráci s místními firmami.
Jste také členkou Záchranné služby vrcholky hor z. s. a dobrovolným hasičem. Jak to vše zvládáte? Jste tedy multifunkční žena?
To zní strašně “multifunkční” (smích), umět poskytnout první pomoc a využít znalosti hasiče, je v našich podmínkách nutností. V zimě jsou boudy dostupné jen pásovým vozidlem (skútr, rolba), a to v časech desítek minut, za silného větru i hodiny. Jsme nuceni, a rozum nám velí, vzdělávat se, učit se a umět pomoci sobě navzájem i návštěvníkům. Na obou boudách jsou AED přístroje, léky a samozřejmě umíme s nimi i zacházet.
Kam byste nás pozvala do Krkonoš?
K nám na Labskou boudu za nádherným výhledem z restaurace a na Luční boudu na procházku při západu slunce.
Vracíte se ráda také do Prahy?
Ano, protože pak mám příležitost zase se vracet do Krkonoš.
Děkuji za rozhovor.
Foto: Poskytnuto Klárou Sovovou
Zdroj: Renáta Lucková