Nejlíp asi Čechomor charakterizoval režisér Petr Zelenka, který řekl: Čechomor je nádoba, do které se všechno naleje a z té nádoby potom vypadne hudba Čechomoru.
Rozhovor s KARLEM HOLASEM, houslistou, skladatelem a zpěvákem skupiny Čechomor.
Myslím, že kapelu Čechomor nemusím představovat, ale zajímalo by mě, jak byste ji charakterizoval vy?
Je to skupina, která je schopná všeho. Myslím, že je to přesně vidět na naší produkci, kde se často pouštíme do věcí, které jsou opravdu velkou neznámou a nikdo neví, jak to dopadne. Nejlíp asi Čechomor charakterizoval režisér Petr Zelenka, který řekl: Čechomor je nádoba, do které se všechno naleje a z té nádoby potom vypadne hudba Čechomoru. Takže nalévejte do nás cokoliv a my to zpracujeme.
Ve vaší kapele byl vždy výrazný ženský element, který nyní zastupuje Martina Pártlová.
Náš mužský kolektiv ženy vždy zjemňovaly. Začalo to Lenkou Dusilovou a pak se u nás vystřídalo několik dalších skvělých zpěvaček. Teď je s námi Martina, která je živel, zpívá výborně a všechny naše hlasy spolu dohromady skvěle ladí.
Musím říci, že mě pobavil, v souvislosti s Covid 19, název vaší poslední desky Nadechnutí.
Jistě, my jsme holt takový vizionáři. Třeba v roce 2001 jsme po dlouhé době jako první uspořádali koncert v Rudolfinu spolu s komorním orchestrem Collegia českých filharmoniků a teď hraje s orchestrem už úplně každý. Díky tomu u nás v kapele zlidověl postřeh našeho manažera, který dělí kapely na „před orchestrem“ a „po orchestru“. Název Nadechnutí vznikl tak, že kapela slavila 30 let a my to mysleli jako takové nové nadechnutí Čechomoru do dalších let – a hlavně jsme to hudebně oslavili s dechovkou. Pojali jsme to tradičně po svém a vybrali jsme si dechové machry, skvělou kapelu Kumpanovi muzikanti, kteří hrají pod taktovkou trumpetisty Vlado Kumpana.
Nadechnutí mělo minulý rok doslova živé vyvrcholení koncertním turné po Čechách.
Ano, absolvovali jsme zhruba deset koncertů, ze kterých jsme natočili CD Nadechnutí živě. Původně jsme chtěli natočit dvoudesku – první deska by byla výsledek a ta druhá, jak se to celé vyvíjelo. Nakonec jsme ale vydali pouze Nadechnutí. Jenže potom nás to mrzelo a přišel nápad, že by ty pěkné písničky z Nadechnutí mohl zpracovat po svém taky někdo jiný. Oslovili jsme naše spoluhráče, kamarády a oni si udělali Nadechnutí jinak. Aby toho nebylo málo, nahráli jsme dokonce čtvrtou desku, která by měla vyjít v blízké době, jménem Nadechnutí komplet. Nahráli jsme ji akusticky a přidali i nějaké demo nahrávky, jak daná písnička zněla poprvé, když jsme na ní pracovali.
Jak Vás tak poslouchám, měli jste jako kapela opravdu plodný rok. To musela být najednou velká změna s karanténními zákazy kvůli Corona viru?!
Čechomor má tradičně začátkem roku vyhlášený odpočinek. V té době hrajeme jen výjimečně. Většinou začínáme koncertovat během března, dubna, takže letos se všechny koncerty, které se měly hrát, zrušily nebo přesunuly. Měli jsme připravené turné, takové malé československé festiválky, společně například s Voxelem nebo se slovenskými Kandráčovci. Promovat jsme začali v listopadu minulého roku a do března 2020 se prodalo spoustu lístků. Kvůli Coroně jsme to museli celé vzít a přesunout na rok 2021.
Vraceli lidé lístky?
Velmi málo. Toho si moc vážím. Můžeme plánovat, ale samozřejmě dopředu nevíme, co kdo povolí, nebo zakáže. Ale jsme optimisté, myslíme pozitivně, takže teď už to určitě všechno dobře dopadne a příští rok nebo už i letos na povolených koncertech, si to se všemi našimi fanoušky pořádně užijeme.
Kam vás karanténní zákazy nakonec nasměrovaly?
Nijak zvlášť jsme se tím netrápili, vzali jsme to jako fakt a využili situace, jak to šlo. Když to bylo možné, zavřeli jsme se do studia a začali pracovat na něčem novém. Netrápil nás žádný termín, bylo to z čisté radosti a touhy něco dělat. Třeba z toho vydáme na podzim desku.
Žádný strach spojený s pandemií jsme neměli?
Z čeho mám mít strach?! Slunce svítí, vítr fouká a tráva roste.
A vy se jako kapela o sebe staráte sami?
Ano, my si jako kapela od jisté doby děláme vše sami. Došli jsme k tomu, že nám to tak vyhovuje nejvíc. Když se něco pokazí, nemůžeme to na nikoho svádět.
To znamená, že v době pandemie se zastavily veškeré vaše příjmy.
Ano, nekoncertovali jsme, žádné příjmy jsme neměli.
Měli jste takzvanou vatu?
Nájem studia a kanceláří nám nikdo neodpustil, kdyby ano, to bychom pak nějakou vatu možná měli. Je to jako se vším. Když něco děláte sám za sebe, obsahuje to výhody, ale také jistá rizika, se kterými je potřeba dopředu počítat. Stát se může cokoliv. A není to poprvé, co se něco takového stalo. V roce 2009 na Islandu vybuchla sopka a půlka světa byla ochromená. V tu dobu jsem uvízl v Americe, takže jsem toho byl součástí. Je to v pořádku, že si nás příroda takhle řídí. Nemá smysl brečet. Jsem hudebník z povolání už od roku 1979. Za komunistů sice bylo povinný, že nesmíme přijít o práci, ale hudebník z povolání buď koncerty měl a agentura mu za ně dala peníze, nebo je neměl a nic nedostal. Bylo potřeba naučit se myslet na zadní kolečka. V současné krizi se skvěle zachovala např. OSA (Ochranný svaz autorský). Na rozdíl od státu velmi rychle zareagovala a vyplatila hudebníkům aspoň nějakou finanční pomoc.
Co byste si přál do druhé poloviny tohoto nestandardního roku?
Hlavně ať je na světě mír, ať se lidi mají rádi a je pořád se z čeho radovat. A kdyby to bylo i díky našim písničkám, budu moc rád.
Děkuji za rozhovor.
Foto 1 – ústřední: Jan Kořistka
Foto 2: Michaela Hermína
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
