Jiří Šilhan: V dnešní době bychom neměli nechat občany obíhat úřady

Rozhovor s JIŘÍM ŠILHANEM, Head of SW Development Unit, AUTOCONT a.s.
Informační technologie v současnosti zasahují do našich životů mnohem více, než jsme si schopni a ochotni připustit. Jak dalece to může naše životy zasáhnout? Dá se tomu nějak předcházet?
Myslím, že digitální technologie již významně naše životy zasáhly. Většina z nás si bez nich už život nedokáže představit. To, co dříve zpracovávaly stroje ve velkých sálech, dneska zvládne mobilní telefon, který nosíme v kapse. Technologie nám přináší spoustu výhod, ale také nás významně svazují. Jsme „stále“ online a tedy na technologiích závislí. Já osobně se tomu snažím předcházet tak, že alespoň občas udělám digitální detox. Např. nejedu na výlet podle navigace, ale vezmu si papírovou mapu a vyrazím.
Čím se konkrétně v AUTOCONTU zabýváte?
V AUTOCONTu mám na starosti jednotku, která se zabývá vývojem software na zakázku. Zaměřujeme se na vývoj software pro státní správu a jsou za námi projekty, jako je Informační Systém Základních Registrů, Informační Systém Sdílené Služby, Informační Systém Technických Prohlídek, Portál občana atd. Tedy poměrně velké a dlouhodobé projekty, jejichž cílem je digitalizovat služby veřejné správy.
Vyvíjíte software, jak dlouho to trvá od idee k samotné definitivní realizaci?
Jak dlouho to trvá, to se obecně říct nedá.  Pokaždé je to jinak. Hodně záleží na tom, čím je ta idea tlačená. Může to být touhou nebo potřebou vytvořit něco nového. Může to být nějakou zákonnou změnou. Někdy jsou to měsíce, ale jindy jsou to roky, a samozřejmě jsou případy, kdy nakonec zůstane pouze u idejí a k realizaci se nepřistoupí. Ve veřejné správě je tato situace ještě komplikovanější, protože na realizaci musí být vypsána veřejná soutěž, a ta to celé prodlužuje.
Software je také jisté spojení mezi lidmi. Jak se dá efektivně postavit tým vývojářů?
Já jsem měl neuvěřitelné štěstí na lidi a nemálo kolegů je v týmu více jak deset let. Samozřejmě stále tým doplňujeme a rozvíjíme. Nejdůležitějším pro nás je, že si musíme s kolegy rozumět. AUTOCONT, i když to možná bude znít divně, protože máme kolem 700 zaměstnanců, tak atmosférou je to spíše rodinná firma.
Dnešní doba je založena na kvalitních datech a jejich přesunu. Jak vidíte dnešní dobu datovou?
Ještě před pár desítkami let si nikdo nedokázal představit, jak budou data důležitá. Je jich kolem nás velká spousta, a pokud jsou dobře sbírána a vyhodnocována, tak z nich lze získat informace, které mohou být k nezaplacení. Pokud budeme sbírat data o jakémkoliv systému, tak jsme schopni upozorňovat na nastalé anomálie (například, že se nám do systému chce někdo nabourat – přístup z nezvyklé IP adresy), ale jsme také schopni udělat predikci, a tím předpovědět budoucnost a ušetřit náklady, které by vznikly odstraňováním škod.
Dříve ve firmě stačil jeden počítač pro každého a společná tiskárna, případně napojení na firemní servery. Co většinou zahrnuje technická infrastruktura v současnosti u velkých firem či státních institucí? Musí si toto zajistit i malé firmy?
Pokud se bavíme o vybavení zaměstnanců, tak stále stačí jeden počítač nebo v dnešní době spíše notebook, a společná tiskárna. Poměrně často je notebook nahrazován jiným mobilním zařízením, tedy tabletem nebo mobilním telefonem. Servery dnes již nejsou výhradně v serverovnách jednotlivých společností, ale čím dál častěji buď v datových centrech nebo v cloudu. Pro malé firmy je hostované řešení ještě výhodnější, protože budovat pro ně IT oddělení může být finančně náročné.
S vývojem softwarů je třeba doplňovat a obnovovat i technickou infrastrukturu. Jak je na tom technická infrastruktura ve státních institucích?
Myslím, že situace je hodně rozdílná. Jsou systémy, které mají moderní architekturu a běží např. v cloudovém prostředí, a tam je o infrastrukturu „postaráno“, a řídí se dle potřeby na výkon. Ale jsou samozřejmě systémy, které jednotlivé instituce provozují na vlastním „železe“ a zde záleží na tom, jak se komu podaří získat finanční prostředky na obnovu či rozšíření.
Jak zajišťujete provoz celých systémů a datových center, aby byly alespoň pět let udržitelné? Je to vůbec možné, když se dnes technologie tak rychle vyvíjejí?
Udržitelnost systému pět let je určitě možná. Technologie se sice vyvíjí poměrně rychlým tempem, ale pokud stavíme nový systém, tak to není pouze o vývojářích, ale i o specialistech na infrastrukturu a musíme dojít ke shodě, že architekturu, kterou navrhujeme, jsme schopni po definovanou dobu provozovat a udržet na stávající konfiguraci infrastruktury.
Jak jsou na tom s kyberbezpečností v současnosti státní instituce, které jsou zpracovateli osobních a citlivých údajů? Jaké oblasti jsou nejvíce ohrožené?
Zákon o právu na digitální služby č.12/2020 Sb., nebo-li také Digitální ústava, aktivně působí na veřejnou správu směrem k digitalizaci.
Jak se to dotýká vývoje softwarů a technické infrastruktury jak státní správy, tak i soukromých subjektů a fyzických osob?
V dnešní době bychom neměli nechat občany obíhat úřady, ale maximum možného by mělo jít vyřídit elektronicky. Tato potřeba se projevila i v době pandemie, kdy si lidé začali více uvědomovat, jak je výhodné s úřady komunikovat např. pomocí datových schránek, a začali si je hromadně zakládat. Zákon o právu na digitální službu tento trend podporuje a například sdílení jednou pořízených údajů mezi jednotlivými subjekty pomůže občanovi, aby nedokládal stále dokola stejné podklady.
V době pandemie se mnoho věcí přesunulo do online prostoru. Vznikl tím také tlak na vývoj nových softwarů i celých systémů?
Do online prostoru se v IT přesunulo prakticky všechno. A tedy samozřejmě byl tlak, aby se co nejvíce věcí dalo řešit online. Tlak na vývoj nových systémů i aplikací vznikl, ale hlavně se začalo více přemýšlet, jak některé věci řešit digitálně.
Jak vidíte u nás proces digitalizace? V jaké fázi jsme oproti světu?
Myslím, že v digitalizaci státu se již některé kroky podnikly, ale jsme zatím na začátku. Zákon o právu na digitální službu ukládá státu do pěti let poskytovat lidem služby i digitálně. Zatím je tato iniciativa na začátku a alespoň dle mých informací agend k digitalizaci nebylo přihlášeno mnoho. Ale já jsem optimista a věřím, že jednou budeme moci říkat, že máme výkon statní správu digitalizovaný.
Vaším životem je software a technika. Jak relaxujete? Umíte se také od toho, jak se říká odpojit?
Snažím se občas odpojit, i když manželka by možná měla trošku odlišný názor. Volný čas moc rád trávím se svou rodinou. Ať už je to na výletě nebo při nějaké práci kolem domu. Bydlíme na starém statku, takže je tu práce stále dost. Jinak mě baví vybíhat do okolí nebo jezdit na kole.
Zúčastňujete se také různých závodů štafetového běhu za AUTOCONT. Jak se vám daří udržovat kondičku v době pandemie? Chystáte se na další závod?
Štafetové běhy s kolegy z AUTOCONTu jsou jednak perfektní relax, ale také možnost se s kolegy poznat i jinak než pracovně. Většinou to bývají delší běhy, a tak spolu trávíme velmi intenzivně poměrně dost času „ve dne v noci“. Takové vztahy na pracovišti nenavážete.
Kondičku jsem si během pandemie mohl udržovat téměř jako před ní. Bydlíme na vesnici a tedy výběhy do polí hned za domem byly stále možné. V tomto směru jsem naštěstí dopady pandemie nepocítil. A další závod? Bohužel jich byla spousta zrušených, tak jsem zatím na závody rezignoval a běhám si jen tak pro potěšení a vyčištění hlavy.
Děkuji za rozhovor.
Foto 1+2: Poskytnuto Jiřím Šilhanem
Zdroj: Pavel Veselý