Jiří Grund: Kybernetická bezpečnost je bezpochyby fenomén naší dekády 

Jiří Grund je prezident Asociace provozovatelů mobilních sítí ČR (APMS). V minulosti řídil marketing a komunikaci ve společnostech Microsoft, na Ministerstvu obrany či v Českých radiokomunikacích. Posledních 10 let úspěšně rozvíjí vlastní konzultační společnost Grucon. Od roku 2017 se v barvách APMS (nejprve v roli výkonného ředitele, od 2021 jako prezident) aktivně podílí na vytváření lepšího prostředí pro budování telekomunikační infrastruktury v ČR.

„Tím, že každý den jsou naše sítě terčem útoků stovek až tisíců útočníků, to bereme jako běžnou součást našeho podnikání. Jediné co potřebujeme od státu je vlastně transparentní a předvídatelné prostředí pro investice do technologií a možná i trocha vzájemné důvěry a respektu. Když máte kvalitní infrastrukturu a rychlou internetovou přípojku, můžete řadu podnikatelských činností budovat de facto odkudkoli. Právě v té oblasti budování nejmodernější infrastruktury nás velmi brzdí přebujelá administrativa a byrokracie,“ říká Jiří Grund.

Posláním Asociace provozovatelů mobilních sítí (APMS) je vytvářet optimální podmínky pro rozvoj telekomunikační infrastruktury v České republice. Co konkrétně řeší Vaše Asociace? 

Zejména se snažíme o to, aby naše podnikání nebrzdila zbytečná a bezbřehá regulace. Třeba v mnohých oblastech naší země nemůžeme postavit vysílač, i když si tamní obyvatelé stěžují, že mají slabý signál. Když přijedeme na místo, zjistíme, že obec si dala do územního plánu zákaz stavby telekomunikačních věží. Na jedné straně chtějí lidé špičkové služby, ale na té druhé nechtějí mít vysílač v katastru své obce.

Kvalitní a široce dostupnou telekomunikační infrastrukturu vnímáte jako nutný základ pro úspěšný rozvoj české ekonomiky a konkurenceschopnosti ČR. Jak se daří toto uskutečňovat?

V armádě se říká, že bez spojení není velení. V ekonomice to funguje úplně stejně. Když máte kvalitní infrastrukturu a rychlou internetovou přípojku, můžete řadu podnikatelských činností budovat de facto odkudkoli. Právě v té oblasti budování nejmodernější infrastruktury nás velmi brzdí přebujelá administrativa a byrokracie.
Konkurence je základní hybnou silou pokroku a inovací. Je možná konkurence i v telekomunikacích?

Je zásadní. Všichni si pamatujeme doby, kdy v Česku byl jeden SPT Telekom a na telefonní přípojku jste čekali několik let. Prostě chyběla konkurence. Dnes na kvalitní služby nečekáte, máte je hned. Dokonce, když chcete přejít ke konkurenci, dokážete to zrealizovat za 24 hodin. Když to samé chcete udělat u dodávek elektřiny či plynu, je to minimálně tříměsíční martyrium.

Jaké inovace chystáte? 

Všechny tři mobilní operátoři nasazují pátou generaci svých sítí – tzv. 5g. Všem nám to už dnes přináší řádově rychlejší internet (stovky Mb/s). Je to projekt na několik dalších let. Současně nyní všichni operátoři pracují na posílení signálu podél železničních koridorů. On tam už dnes signál je a odpovídá požadavkům licence, jenže vlak je de facto Faradayova klec a signál odráží. Pokud se má dostat kvalitní signál i dovnitř do vlaku, je třeba jej významně posílit a vlakoví dopravci musí do řady souprav instalovat tzv. opakovače signálu.

Lze v telekomunikacích využít i umělou inteligenci? Jak? 

Operátoři už s tím běžně pracují. Nejčastěji využívají AI v tzv. back-office aplikacích. Když jako zákazník zavoláte na call centrum, operátor na druhé straně díky umělé inteligenci vidí daleko rychleji nejen přehled vašich aktuálních služeb, ale i způsob jejich využívání. Dokáže vám následně lépe nabídnout např. novou službu, která bude šitá na míru vašim potřebám.

V současnosti se zavádí a jsou v provozu sítě 5G. Ale už se hovoří o síti 6GHz. V čem bude její využití? Je na to již připravena naše telekomunikační infrastruktura?

6G je hudba budoucnosti. Určitě přinese zase schopnost přenášet více dat vyšší rychlostí a současně sníží energetickou náročnost.

Tempo inovací už dávno neudává Evropa, ale často Asie. Může zakazování asijských dodavatelů vést k technologickému zaostávání a potlačování konkurenčního prostředí v EU i ČR?

Když jsme za totality nemohli využívat západní technologie, zaostávali jsme. Rozdíl byl jen v tom, že tehdy byl západ v čele v pelotonu, co se týče vývoje a inovací. Dnes se karta obrátila, a v technologiích udává tempo inovací stále více Asie. Tím, že budeme Asii zakazovat, určitě nezískáme konkurenční výhodu. 

Hardware jsou nejvíce dodávány z Asie, ale software většinou pochází z USA. A co tedy Evropa a ČR? Jak se toto odráží ve využití a bezpečnosti v telekomunikacích a telekomunikační infrastruktuře? 

Malinko se obávám, že ta vaše úvodní úvaha – HW Asie a SW USA – je taková naše evropsko-západní chiméra. Jasně, v minulosti Asie byla levnou výrobnou, ale za posledních 30 let udělali obrovský pokrok. Například v telekomunikacích již drží řadu patentů a jejich produkty mají např. o 30 % nižší nároky na dodávky elektrické energie při stejném výkonu. Prostě svět se změnil. Čím dříve si to uvědomíme, tím dříve se probereme z našeho blahobytně-lenivého spánku.

Řekl jste, že český telekomunikační sektor je v nejistotě. Chystaný zákon o kybernetické bezpečnosti je prý jen adopcí směrnice EU, je ale přísnější než Evropa požaduje. Hrozí, že peníze, které chcete dnes investovat do modernizace české digitální infrastruktury, budete muset investovat do přehnané regulace? 

Velmi se toho obáváme. Přitom vůbec nechceme zlehčovat problematiku kybernetické bezpečnosti. Na rozdíl od státu naše členské firmy již několik let investují desítky miliard korun do posilování kybernetické bezpečnosti našich sítí. De facto se jen lišíme v tom, jak by se to mělo dělat. Jsme přesvědčeni, že nejefektivnější cestou, jak dosáhnout kýženého cíle, je být obezřetný při výběru technologických dodavatelů do tzv. nejkritičtějších částí sítě (tzv. centrální nervová soustava). Stát reprezentovaný NUKIBem se domnívá, že nejlepší řešení je plošný zákaz vybraných dodavatelů. Oba přístupy přitom vedou ke stejnému výsledku. Rozdíl je jen v tom kolik to bude stát. Náš přístup má cenovkou stovek milionů a umožní nám investovat další miliardy do potřebného rozvoje našich sítí do budoucna. Přístup NUKIBu má cenovku desítek miliard korun a my se obáváme, že by to mohlo vést k zastavení potřebných investic do rozvoje sítí.

Na druhé straně, ale roste různorodost útoků, jejich sofistikovanost, rozsah a původci a cíle útoku se v čase mění. Jak těžké je zabezpečit telekomunikační infrastrukturu? 

Kybernetická bezpečnost je bezpochyby fenomén naší dekády. Tím, že každý den jsou naše sítě terčem útoků stovek, až tisíců útočníků, to bereme jako běžnou součást našeho podnikání. Jediné co potřebujeme od státu je vlastně transparentní a předvídatelné prostředí pro investice do technologií a možná i trocha vzájemné důvěry a respektu. Mám tu výhodu, že kromě špičkových nadnárodních technologických firem jsem pracoval i pro stát. Z té státní zkušenosti jsem si odnesl, že často líbivá představa, že stát něco vymyslí či zreguluje lépe než soukromá firma (např. v kybernetické bezpečnosti), je naprostá iluze. 

Jak to v praxi vypadá, když je telekomunikační síť pod kybernetickým útokem, jaký dopad mají kybernetická rizika na zákazníky ve státní i soukromé sféře?

Rozdíl je zásadní. Např. jeden z našich operátorů má v CZ centrum excelence zaměřené na kybernetickou bezpečnost, které obsluhuje celý evropský region. V praxi to znamená, že když přijde kybernetický útok, je schopen v řádu jednotek minut do řešení incidentu zapojit desítky, až stovky špičkových bezpečnostních expertů světového formátu. Útok sice může způsobit krátkodobý výpadek služby v řádu minut, ale ještě se nestalo, že by služby operátora nefungovali v řádech hodin a dnů. Vedle toho máme srovnání, že útoky na některé české nemocnice, či na Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD), vedly k faktické paralýze jejich základní činnosti po dobu několika týdnů a v některých oblastech i měsíců. To je, myslím, černá můra každého podnikatele.

Jak se lze bránit proti kybernetickým útokům, když selže základní zabezpečení? 

Bezpečnost je daleko více o základních „hygienických“ procesech v celé organizaci. Když to řešíte, až ve chvíli kdy selže základní zabezpečení, je mnohdy už pozdě.

V roce 2023 jste založil občanskou iniciativu Výtoň 21, která se aktivně angažuje v podpoře modernizace železničního mostu na pražské Výtoni. Je to vaše nostalgie k mostu, jakožto zachování historické památky a její opravě, či jste spíše pro jeho zbourání a postavení úplně něčeho nového? Jak se Vám to daří? 

K oblasti Výtoně mám hluboký vztah už od dětství, neboť jsem se tam narodil a do cca 30 let i bydlel. Dodnes tam mám byt přímo naproti mostu a vlastně i kancelář mé firmy. Rozhodně, ale netrpím nostalgií ke starému mostu. Most byl posledních 124 let zejména neuvěřitelný rámusák, byl postaven ještě před tím, než tam vznikla prémiová rezidenční lokalita. Každý jeden průjezd vlaku způsoboval zemětřesení a nám všem místním se klepaly tabulky v oknech. Proto velmi oceňuji ambici vedení Prahy i SŽ pojmout modernizaci Výtoně komplexně, a kromě nového tříkolejného mostu významně modernizovat i celé výtoňské přemostí. Nový most (vizuálně podobný tomu stávajícímu) přinese zejména významné snížení hlukové zátěže, protože dnes už se díky novým technologiím staví mosty řádově tišší, než v roce 1901. Založil jsem proto s přáteli spolek Výtoň21 s cílem podpořit modernizaci a respektovat výsledky mezinárodní architektonické soutěže. Často říkám, že jsme pozitivní aktivisté. Nechceme se ani přivazovat k mostu ani hledat skuliny, jak plánovanou modernizaci přerušit. Naopak chceme Výtoň moderní, čistou a tichou, aby byla lepším místem pro život.

Děkuji za rozhovor.

Foto: Poskytnuto Jiřím Grundem

Autor: Renáta Lucková