Jaroslav Šuvarský: Prvních 100 elektráren jsme s Jakubem postavili sami, dnes máme tým čítající přes sto lidí

Rozhovor s JAROSLAVEM ŠUVARSKÝM, zakladatelem a jednatelem S-Power Energies
První fotovoltaickou elektrárnu jste postavil vlastníma rukama na svém domě. Váš kamarád a spolumajitel firmy Jakub Novotný tehdy lezl po střeše s vámi. Kde jste tehdy brali inspiraci?
Odjakživa mě fascinovaly nové technologie, stejně jako myšlenka na vlastní nezávislost a snižování životních nákladů. V roce 2008 se to potkalo s tím, že v České republice byly zajímavé dotace na solární elektrárny a já jsem měl na domě vhodně orientovanou střechu. Chtěl jsem to tedy vyzkoušet a na pomoc jsem přizval právě Jakuba Novotného. Dohromady nás svedla náhoda, tehdy nás seznámil společný kamarád. Oba nás to bavilo natolik, že už tehdy se zrodila myšlenka na vlastní firmu, která se na stavbu fotovoltaik bude specializovat.
Do společného byznysu v oboru obnovitelných zdrojů jste tedy skočili hned po instalaci první elektrárny?
Takhle přímočaré to nebylo, aspoň ne u mne. Měl jsem tehdy velmi dobře placenou práci v IT, tak jsem nechtěl hned udělat krok do neznáma. Nicméně zároveň jsem narážel na určitý nedostatek uspokojení z toho, že obor IT je až příliš virtuální. Málokdo umí ocenit výsledek vaší práce, protože jí téměř nikdo nerozumí. O to víc mě lákalo dělat něco, co bude doopravdy vidět.
Jakub se tehdy chopil iniciativy a začal domlouvat první zakázky na fotovoltaiky. Záhy se ukázalo, že poptávka je značná. Jakmile jsme tedy měli dostatek projektů na několik měsíců, rozhodl jsem se opustit jistotu IT a věnovat se střešním fotovoltaikám naplno.
Vaše firma od té doby značně vyrostla. Dnes jste jedničkou na českém trhu. Co všechno se za těch dvanáct let změnilo?
Prvních 100 elektráren jsme s Jakubem postavili sami, dnes máme tým čítající přes sto lidí a tři pobočky, díky kterým fungujeme po celé republice. K solárním elektrárnám jsme navíc přibrali nejen bateriové systémy, ale i tepelná čerpadla a další navazující technologie. Díky tomu jsme schopní navrhnout i postavit velmi komplexní řešení, kde úsporu energií umocňuje spolupráce jednotlivých technologií. Například naše tepelná čerpadla nejen vytápějí, ale v létě i chladí. Což dělají zdarma, protože využívají elektřinu z fotovoltaiky.
Navíc už zdaleka neděláme realizace jen pro rodinné domy, stále víc se věnujeme i firmám, kde je přechod na obnovitelné zdroje čím dál větším trendem. Pomáhají nám dobře nastavené dotace i klesající ceny technologií.
V minulosti byly dotace na obnovitelné zdroje energie extrémně regulované státem. Pokaždé, když se změnily podmínky, změnil se chod celého byznysu. Jak jste tuto dobu prožívali?
Je pravda, že to bylo jako na houpačce. V roce 2009 fungoval dotační program Zelený bonus, který nám usnadnil rozjezd podnikání, zároveň měl ale velké nedostatky. Na rozdíl od současnosti se nedotovala instalace zdroje, ale veškerá vyrobená elektřina. Obecně fungovalo pravidlo, že „čím větší elektrárna, tím větší podpora“. To zdejší trh zničilo, protože řada firem v honbě za co nejvyšší podporou stavěla nesmyslně předimenzované elektrárny. Všude po republice se začala objevovat velká pole s fotovoltaikami, což se ještě umocnilo poklesem cen panelů.
Výsledkem bylo, že se v roce 2010 celý trh zastavil. Nejenže skončily dotace, ale doslova se zakázalo připojování nových zdrojů. Nikoho přitom nezajímalo, že my s elektrárnami na polích nemáme nic společného a že stavíme jen malé střešní fotovoltaiky pro rodinné domy. Zákaz platil pro všechny a celé odvětví tak spadlo na úplnou nulu.
V roce 2010 jste se proto rozhodli odjet do Anglie. Dva roky jste tam budovali úspěšnou firmu a dařilo se vám. Kolem severního Londýna jsme nainstalovali asi 250 elektráren.  Jak velký rozdíl to byl oproti České republice?
Tou dobou se v Anglii zrovna začal rozjíždět byznys s fotovoltaikami, takže přesun na tamější trh nám s ohledem na zdejší stopku připadal jako skvělý nápad. Oba jsme uměli anglicky, z Čech už jsme tou dobou měli dostatek zkušeností, zdánlivě nám tedy nestálo nic v cestě. Na místě jsme ale narazili na řadu komplikací.
V první řadě vůbec nebylo snadné založit v Británii firmu. A když se nám podařilo překonat všechny administrativní nástrahy, ukázalo se, že tamní prostředí je extrémně tvrdé a vysoce konkurenční. Jako cizinci s v Anglii nepopulárním východoevropským přízvukem jsme neměli šanci prorazit. Museli jsme proto investovat do perfektních webových stránek, a především do kvalitního obchodního zástupce – rodilého Brita. On domlouval zakázky a my – majitelé firmy – jsme působili v roli technických konzultantů a instalačních techniků, kteří se mohli pochlubit bohatými zkušenostmi z českého trhu. Byl to jediný způsob, jak přesvědčit zákazníky k nákupu elektrárny, jejíž cena tehdy odpovídala ceně osobního automobilu.
Výhodou ovšem bylo, že jakmile jsme získali první spokojené klienty, další zakázky už přicházely podstatně snáz. Kvalitní dodavatele totiž Britové velmi rádi doporučí dál. Už v druhém roce jsme tak dosáhli na tržby ve výši milionu liber, což na dva kluky z Česka nebyl špatný výsledek.
Proč jste tedy nezůstali v Anglii natrvalo?
I tamní prostředí procházelo změnami. Několik let vše fungovalo skvěle, ale v roce 2014 skončily dotace a byznys to opět podstatně srazilo. Naštěstí nás to nezaskočilo, protože jsme byli dostatečně poučeni zkušeností z českého trhu. Firmu jsme tehdy adekvátně zmenšili, abychom srazili náklady, a začali jsme rozvíjet plány, kam se posunout dál.
Tou dobou zůstala nějaká dotační podpora ve fotovoltaikách pro vzdělávací instituce, a tak jsme vymysleli zajímavý projekt solárních elektráren pro školy. Vytvořili jsme propracovaný koncept a začali s ním obcházet jednotlivá zařízení. Zájem byl ohromný, takže se nám otevíral úplně nový trh. V cestě ale stály nějaké legislativní bariéry, a to byl kámen úrazu.
Byli jsme trpěliví, snad rok a půl jsme vyčkávali, než se podaří vytvořit zákonné podmínky pro to, abychom tento projekt mohli rozjet. Rozhodnutí se ale nekonečně odkládala, a nakonec jsme v tomto mezidobí finančně vykrváceli. Ironií je, že asi tři měsíce poté, co jsme byli nuceni to vzdát a vrátit se zpět do Čech, se vše dotáhlo a byznys s fotovoltaikami pro školy se v Anglii opravdu naplno rozjel. Bohužel už bez nás.
Chcete lidem snižovat náklady na elektřinu a zároveň jim pomáháte k větší nezávislosti a zmírnění dopadů na životní prostředí. To je dnes velké téma. Změní se myšlení lidí poté až pandemie skončí?  
Téma udržitelnosti je ve společnosti čím dál výraznější a s klimatickými změnami bude jen posilovat. Je to vidět na trvale rostoucí poptávce jak ze strany domácností, tak i firem. V posledních letech dochází doslova k boomu obnovitelných zdrojů. Mimo jiné ho umocňuje pokles cen technologií, které jsou v porovnání s obdobím před deseti lety zhruba čtvrtinové. V posledních dvou letech si tak i firmy můžou dovolit menší fotovoltaiky bez dotace, což je velmi zlomové. Pokles cen technologií navíc bude dál pokračovat. Současně se dá předpokládat, že cena silové elektřiny spíš poroste, takže návratnost podobných investic se ještě urychlí.
Jaké další zdroje energie mají podle vás budoucnost?
Vedle fotovoltaiky, která je díky slunci nevyčerpatelná, má podle mě ohromný potenciál odpadní biomasa. Tedy ne cíleně pěstované rostliny, ale nejrůznější odpad rostlinného a živočišného původu, který vzniká třeba v zemědělství, dřevozpracujícím a papírenském průmyslu, při chovu zvířat a tak podobně. Hodně fandím taky ukládání elektřiny do vodíku. V létě, kdy vznikají přebytky, se tam dá akumulovat spousta energie právě z fotovoltaiky. Později se dá tato energie pomocí palivového článku opět proměnit na elektřinu. Využít se dá třeba i v e-mobilitě – ostatně z toho důvodu věřím především vodíkovým pohonům. Pokud bychom přebytky energie ukládali do vodíku, můžeme mít palivo pro auta zdarma.
Mimochodem, auta jsou dobrá i na vykrývání výkyvů energie. Dokonce se dají využít i k převážení energie z domu na chatu, takže by to mohlo otevřít trh s chatami, které nemají možnost mít přípojku elektřiny. V elektromobilu si můžete přivézt 30-100 kWh energie, což bohatě stačí na víkendový provoz chaty. První vlaštovkou jsou vozy Hyundai, které umožňují využití kapacity akumulátoru domácnosti.  Vše tedy v budoucnu může být dokonale propojeno.
Poznamenala váš byznys současná pandemie?
Obnovitelným zdrojům koronavirová situace spíš nahrává. Lidé se bojí inflace a proměnlivosti trhů, takže hledají oblasti, kam by uložili své prostředky, aniž by ztratily na hodnotě. Investice do nových technologií jsou velmi vhodnou volbou.
Prostředky vynaložené na správně dimenzované zdroje se v průběhu let výrazně zhodnotí. Zároveň poskytnou lidem výrazně větší nezávislost a sníží jim náklady na provoz domácností i firem. Kdo má vlastní zdroj, může si v podstatě zafixovat cenu elektřiny na úrovni cca 90 halířů za kWh, což je vzhledem k dlouhodobému trendu zdražování energií opravdu výhodné. Speciálně to ocení například lidé v předdůchodovém věku, kteří si tak pojistí snížení výdajů a zároveň nebudou muset v nadcházejících letech nijak omezovat svůj komfort.
Mimoto je investice do moderních technologií praktická i pro lidi, co během pandemie vydělali na Bitcoinech. Logicky nechtějí přijít o své zhodnocení, ale standardní měně často nevěří. V oblasti obnovitelných zdrojů rozhodně neprodělají, a navíc můžou mnohdy platit přímo kryptoměnou. Například v naší společnosti přijímáme platby Bitcoiny už pátým rokem.
Několikrát jste zmínil výhodnost obnovitelných zdrojů pro firmy. Jak v této oblasti pomůže aktuální Modernizační fond?
Tak k téhle podpoře jsem dost kritický. Abych to zasadil do kontextu: Například dotační program Nová zelená úsporám určený domácnostem je dokonale transparentní. Na rozdíl od doby kolem roku 2008 podporuje samotné pořízení zdroje, nikoli následnou výrobu. Výše dotace je navíc přesně odstupňovaná a zastropovaná, takže se nestane, že by ji někdo mohl zneužívat instalací neúměrně velkých zdrojů. Vše jde vyřídit snadno a rychle.
O něco složitější je získat dotační podporu pro malé a střední firmy v rámci OP PIK. Jde především o administrativní zdlouhavost, jinak je tento operační program také smysluplný.
A vedle toho přišlo ministerstvo životního prostředí s Modernizačním fondem, který má v devíti různých oblastech podpořit vznik nových obnovitelných zdrojů. Celé to zní hezky, ale současné pojetí fondu má hned několik zásadních trhlin. Za prvé nadpoloviční většina financí by měla připadnout stávajícím „velkým hráčům“, kteří jsou účastníky trhu s emisemi (EU ETS). Tedy energetickým a teplárenským společnostem, které jsou největšími znečišťovateli ovzduší. Už to je z mého pohledu paradox, protože vlastně nejde o žádnou modernizaci, ale naopak ochranu zastaralého průmyslu a jeho stávajících zisků. Jediné pozitivum je, že i s takto zacílenou podporou nakonec vzroste podíl OZE.
Další problém je, že okno tří zatím otevřených předregistračních výzev bylo velmi krátké – lhůta pro podání přihlášky byla zhruba dva měsíce. I tak ale stihlo podat žádost nějakých devět tisíc subjektů, což znovu dokládá, jak velký je zájem o obnovitelné zdroje, zejména fotovoltaiky, na straně firem. To je pozitivní. Nyní ale vůbec není jasné, kdo z přihlášených a v jaké výši podporu dostane. Chybí jasně stanovená pravidla. Zatím například vůbec není jisté, jak velkou šanci na podporu mají fotovoltaiky budované na brownfieldech.
Co by se tedy podle vás mělo změnit?
Pokud by měl Modernizační fond skutečně přispět k modernizaci, výrazně bych uvítal, kdyby velkým obchodníkům s povolenkami připadla menší část financí, a naopak by se upřednostnili ostatní účastníci trhu. Také se shoduji se zástupci Svazu měst a obcí, kteří usilují o větší podíl podpory pro rozvoj komunitní energetiky. Na tu sice Modernizační fond pamatuje, ale ministerstvo se zatím k navýšení financí pro tuto oblast staví odmítavě. Přitom právě komunitní energetika má budoucnost. Je to způsob, jak jednotlivé obce mohou získat lepší ceny energií díky vlastním zdrojům a jak se i malí výrobci můžou efektivněji zapojit do energetického trhu.
Na firmy a podporu střešních fotovoltaik fond sice také myslí, ale znovu není jasné, kolik projektů na finance reálně dosáhne. Přitom pokud máme plnit závazky EU, do budoucna se bez těchto zdrojů neobejdeme. Pak je tu ale ještě další navazující problém: I když se tu nastaví vhodná podpora pro tyto projekty, narazíme na limity instalačních kapacit. Jednoduše tu není dostatek kvalifikovaných techniků, kteří by byli schopní takové množství obnovitelných zdrojů postavit.
Vy sám aktuálně pracujete na plánu, jak zdejší odborné vzdělávání vylepšit. Můžete být konkrétní?
Na nedostatek kvalitních pracovníků narážíme už několik let. To ostatně brzdí i další růst naší firmy. Poptávka ze strany zákazníků trvale roste, teoreticky bychom tedy mohli dál zvětšovat tým a navyšovat počty realizací. Pro nás je ale klíčové udržet prémiovou kvalitu služeb, a to by se při dalším růstu za současných podmínek vylučovalo.
Proto než abychom do firmy přijali někoho jen do počtu, rozhodli jsme se raději investovat čas i peníze do vzdělávání odborníků, kteří náš tým posílí za pár let. Momentálně ve spolupráci se Střední školou elektrotechnickou v Lipníku nad Bečvou finalizujeme studijní plán tříletého oboru zaměřeného na solární energetiku. Pokud vše půjde dobře, otevřeme první ročník už příští školní rok.
V rámci programu se teorie dokonale propojí s praxí, protože studenti by se měli přímo podílet na projektování střešní fotovoltaiky, která se posléze nainstaluje na budovu školy.
Děkuji za rozhovor.
Foto: poskytnuto Jaroslavem Šuvarským
Zdroj: Pavel Veselý