Jan Tichý je akademický malíř a pedagog na Vyšší odborné škole a Střední umělecké škole Václava Hollara. Vystudoval Akademii výtvarných umění u profesora Jiroudka, a poté Královskou akademii v Antverpách. Věnuje se výtvarnému umění i tvorbě autorského porcelánu, má řadu realizací v architektuře. Jeho díla vlastní světové galerie i v soukromých sbírkách mnozí sběratelé umění v ČR i v zahraničí.
„Myslím, že studenti jsou daleko více bezprostřední, než jsme byli my. Na druhou stranu mají velké množství možností. Mohou cestovat, a tím se jim hodně otevírá svět. Důležité pro ně je v praxi užívat cizí jazyky, a to je dobré pro jejich další profesní rozvoj, protože z naší školy odcházejí na různé umělecké výtvarné vysoké školy, a to nejen v ČR“, říká Jan Tichý.
Rozhovor s JANEM TICHÝM, akademickým malířem a pedagogem.
Jak jste se dostal k umění? Měl jste v rodině nějaký vzor?
Vlastně jsem z malířské rodiny. Tatínek Karel Tichý byl absolventem Akademie výtvarných umění u profesora Vlastimila Rady. Bohužel umřel v roce 1977. On byl a je mým vzorem.
V mládí jste se rozhodoval mezi studiem architektury a výtvarným uměním. Proč jste dal přednost malbě?
Na gymnáziu jsem přemýšlel o studiu architektury, ale stále mě to táhlo k malování a kreslení. Teprve po konzultaci na architektuře, kdy jsem ukázal svoje práce, a bylo mi doporučeno, že by pro mne bylo lepší zkusit štěstí na UPRUM nebo AVU. Tak jsem to zkusil a na potřetí jsem byl přijat na AVU.
Máte také řadu realizací v architektuře. Kde se objevují?
Mé realizace v architektuře se týkají hlavně skla -vitráží a několika reliéfů. Pracuji se sklem v technice ledového skla nebo s barevným ručně foukaným tabulovým sklem z Waldsassenu, kam jezdím a kde jsem působil také jako lektor – přednášející na mezinárodních symposiích.
Realizace jsou v řadě veřejných i soukromých budovách. Např. kostel sv. Cyrila a Metoděje v Chlebovicích. Okna kostela jsou v technice ledových skel, která dle mých návrhů vytvořil mistr Milan Drábek, se kterým léta spolupracuji.
V čem jsou vaše díla originální?
Snažím se vycházet z mých kreseb, které si před každou prací, ať na obraze nebo skle, řádně kompozičně promýšlím a několikrát obměňuji, až se dostanu do odpovídajícího tvarosloví, se kterým jsem spokojený. Myslím, že i můj malířský rukopis nese určitou známku originality v postupném barevném překrývání jednotlivých nosných ploch. V řadě případů se moje kresby osamostatňují a beru je jako rovnocenné k obrazům. Na kresbách pracuji barevnými tušemi, které si sám připravuji, a opět některé zůstávají, ale z některých se stávají předlohy pro další malířskou práci.
Vaše díla vlastní i světové galerie a jsou i v soukromých sbírkách sběratelů umění. Můžete nám prozradit, kde jsou nejvíce oceněny?
Moje práce jsou snad na všech kontinentech, a mnohdy jsem sám překvapený. V poslední době např. ve Švýcarsku, kde budu letos v září v Curychu opět vystavovat, anebo v Kanadě, kde je zájem o moje krajiny.
Jste také pedagogem na Hollarově umělecké škole. Jak vnímáte mladou generaci?
Myslím, že studenti jsou daleko více bezprostřední, než jsme byli my. Na druhou stranu mají velké množství možností. Mohou cestovat, a tím se jim hodně otevírá svět. Důležité pro ně je v praxi užívat cizí jazyky, a to je dobré pro jejich další profesní rozvoj, protože z naší školy odcházejí na různé umělecké výtvarné vysoké školy, a to nejen v ČR.
Jaké profesní uplatnění mají absolventi Hollarovy umělecké školy?
Řada z nich studuje dál umění na vysokých školách, a myslím, že naše škola jim dává dost dobrý základ. Někteří rovnou vstupují do praxe v různých reklamních grafických studiích, protože zase mají dobré znalosti z tohoto oboru a také znalosti užívání PC.
Dají se v současném uměleckém světě ve vašem oboru využít moderní technologie a digitalizace? Co virtuální umění?
Vedle oborů, o kterých jsem se zmiňoval, také vytvářím autorský porcelán, a právě u některých tvarů, ale to opravdu jen u některých, jsem využil 3D tiskárny pro výrobu modelů. Jinak si při jejich výrobě zakládám na ruční práci, a v těchto případech jsem 3D kombinoval.
Jak se dá podnikat v uměleckém světě?
Myslím, že pracovat, vystavovat atd.
Jak je umění vnímáno v ČR a ve světě? Je v tom velký rozdíl?
V současné době si myslím, že není moc rozdílů. Je otázka, do které země světa zamíříte.
Své umění propojujete i s jiným uměním a spolupracujete s různými umělci jiných žánrů. S kým nejraději spolupracujete? Proč?
Ilustroval jsem řadu knih, např. výběr poezie Vladimíra Hollana, Guntera Grasse, s kterým jsem měl tu čest se i setkat, když jsem ve Wurzbachu odlíval jeden můj reliéf. On také byl činný jako výtvarník. Spolupracuji s houslovým virtuosem Jaroslavem Svěceným, s Irenou Budwaiserovou a s jinými, např. na obalech CD, kdy na obale je můj obraz. Velmi důležité je, že nás nepojí jen pracovní spolupráce, ale upřímné přátelství, a o to to je lepší.
Mnoho umělců se nemohlo věnovat během koronavirové pandemie své profesi. Zasáhla vás také koronavirová epidemie?
Velmi to zasáhlo výuku kresby a malby, která, když se učí distančně, není to to pravé, protože u výuky těchto oborů je důležitý osobní kontakt učitel a žák, ale snažili jsme se s kolegy to zvládnout v distanční výuce v podobě podrobných konzultací nad úkoly jednotlivých studentů. Jinak v ateliéru je člověk sám, a to bylo beze změny.
Za svoji tvorbu jste získal mnoho ocenění jako například Cenu The International Association of Art Europe z roku 2014. Jak to vnímáte? Posunulo vás to dál?
Tuto cenu jsem dostal za sérii mých tušových velkoformátových kreseb „Architektur“. Tyto kresby byly jednobarevné a časem jsem kresby začal obohacovat o barvu. Většinu tuší si míchám sám a obměňuji tak barevnou škálu. Řada těchto kreseb je různě mezi sběrateli nejen u nás, ale i ve světě. Výstavu na podzim v Curychu budu mít sestavenou jenom z kreseb, které si paní galeristka vybrala.
Máte ještě nějaký nesplněný sen?
Sny jsou od toho, aby se snily, a v mém případě to je nesplnitelné, takže zůstanu pouze u snu s tím, že je jenom můj.
Děkuji za rozhovor.
Foto: Poskytnuto Janem Tichým
Zdroj: Renáta Lucková
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
