Rozhovor s Ivanem Pilipem, zakladatelem a majitelem Nakladatelství Bourdon s.r.o.
Ivan Pilip je zakladatel a majitel Nakladatelství Bourdon s.r.o… Ekonom, exministr školství a financí, dnes podnikatel – majitel knižního nakladatelství. Byl také prvním českým viceprezidentem Evropské investiční banky.
„Dnes je snazší vidět chyby, kterých se dopustila – energetická politika, příliš přísná pravidla týkající se klimatické politiky, nadměrné regulace (ESG a další), ale zároveň je nutné si uvědomit, že vše podstatné schvalují členské státy a my jsme také byli při tom. Proto by bylo dobré, aby místo hořekování nad oslabením konkurenceschopnosti byla i česká vláda tlačena k tomu, aby v rámci Evropy prosazovala posílení principů volného trhu a subsidiarity, snížení nadměrných regulací a zefektivnění jednotlivých politik, kde má EU významné slovo,“ říká Ivan Pilip.
Jak vidíte možná cla, která chce uvalit na EU Donald Trump?
Obecně lze říci, že celní válka, kterou zahájil D. Trump, otáčí tendenci globalizace a ekonomickou spolupráci světa směrem k izolacionalismu a uzavřenosti a může vyvolat negativní dopady na celou světovou ekonomiku – včetně USA. Dopad na EU by samozřejmě také byl zásadní, protože USA jsou důležitým obchodním partnerem. Nicméně škoda se už stala, protože trhy znejistěly a nikdo si nemůže být jist, co amerického prezidenta napadne zítra či za týden. To je pro ekonomiku vždy špatná zpráva.
Jak by podle vás dopadla cla na českou ekonomiku?
Zejména zprostředkovaně, přímý vývoz do USA je významný, ale mnohem podstatnější by byly dopady na subdodávky do zemí EU, odkud jsou finální produkty dále exportovány do USA. Ale opět, nejen to – ve světě se v důsledku této politiky bude měnit celková atmosféra a mnohem více zemí se bude snažit snížit roli zahraničního obchodu ve vlastní ekonomice, a to pro ČR jako exportní zemi není dobrá zpráva.
Jak se podle vás změnila EU od doby, když jsme do ní vstoupili?
Nesporně se změnila hodně, stejně tak, jako se za těch 21 let změnila každá její členská země. Je více regulovaná, méně výkonná, ale pořád nám přináší velkou řadu výhod a je v našem zájmu, abychom přispívali k hlubší spolupráci na evropském trhu, dalšímu odstraňování obchodních bariér a celkově lepšímu fungování EU.
Může být EU konkurenceschopná? Ujel nám opravdu vlak?
Konkurenceschopnost EU oslabila, ale pořád zůstává jedním z klíčových center světové ekonomiky. Dnes je snazší vidět chyby, kterých se dopustila – energetická politika, příliš přísná pravidla týkající se klimatické politiky, nadměrné regulace (ESG a další), ale zároveň je nutné si uvědomit, že vše podstatné schvalují členské státy a my jsme také byli při tom. Proto by bylo dobré, aby místo hořekování nad oslabením konkurenceschopnosti byla i česká vláda tlačena k tomu, aby v rámci Evropy prosazovala posílení principů volného trhu a subsidiarity, snížení nadměrných regulací a zefektivnění jednotlivých politik, kde má EU významné slovo. Zároveň je důležité nesvádět vše na EU – v tak zásadních oblastech, jako je školství, sociální politika, zdravotnictví, z velké části daně a řada dalších mají národní vlády naprostou volnost. Jak moc byly ty naše v těchto oblastech úspěšné, nechť posoudí každý čtenář sám.
Pomůže EU proti clům dohoda s Mercosurem?
Je to nesporně jedna z cest, EU musí posilovat obchod i s dalšími partnery, aby oslabila dopad izolacionalismu USA. Země Mercosur jsou významný trh, mohou se k nim přidávat další státy Latinské Ameriky a je to rostoucí oblast světové ekonomiky. Druhou cestou je posilovat domácí poptávku v rámci EU, prohlubovat volný obchod zejména v oblasti služeb a snižovat tak závislost na exportu.
Byl jste zvolen jedním z osmi viceprezidentů Evropské investiční banky, jako první zástupce států, které se v roce 2004 připojily k EU. Jak na tu dobu vzpomínáte?
Byla to doba s dnešní dobou nesrovnatelná. V Evropě i ve světě vládl optimismus, vstoupili jsme do EU, Rusko nehrálo ve světě žádnou zásadní roli, ekonomická krize byla v nedohlednu, migraci nikdo neřešil… svět se dramaticky změnil. Na druhé straně v bance bylo období klidu, peníze byly levné a úloha banky méně jasná. Dnes je v tomto směru doba mnohem zajímavější.
Co bylo a dnes je úlohou Evropské investiční banky?
Banka financuje řadu projektů, ale hlavním úkolem je podporovat růst ekonomiky členských zemích a financovat v nich významné projekty a také projekty společného zájmu EU. Dnes by tedy mělo být hlavním směrem financování růstu, inovací a také by banka měla reagovat na nutnost financovat zbrojení v Evropě, které bude jedním z hlavních nákladů státních rozpočtů, ale také možných tahounů růstu.
Letos 1. října 2025 bude zvolen druhý český viceprezident v Evropské investiční bance. Vyjednalo to české Ministerstvo financí. Jaké rady byste dal vašemu nástupci v této organizaci?
Především je nutné říct, že pokud bude potvrzen pan Marek Mora, bude to výborná volba, v bance je nutné mít zkušenosti, které právě on má. Radit si mu netroufám, ale jsem přesvědčen, že přijde do banky v době, kde její význam bude zásadně růst a místo hledání „raison d´étre“, který částečně panoval v době mého působení v bance, bude mít možnost spoluovlivnit priority instituce, která může hrát zásadní roli v ekonomickém růstu Evropy.
Věnujete se spolu s dcerou vedete nakladatelství. Jak se dnes vede knihám?
Knihám se vede celkem stabilně, trh sice spíše stagnuje, ale pořád se knih prodá za více než 8 miliard korun za rok, určitě nejsou v situaci DVD nebo papírových novin. Každopádně k úspěchu je třeba štěstí, my jsme ho měli tím, že jsme celou činnost začali vydáváním knih Patrika Hartla, který se stal nejprodávanějším českým autorem. Jeho knih jsme prodali hodně přes milión, a to nám hodně pomáhá dále růst a věnovat se různým titulům, které by jinak bylo obtížné vydávat.
Je dnes hodně zajímavých autorů?
Určitě je, ale také je těžké je najít a uvést je na trh…. Nicméně každý rok se objeví několik autorů, kteří rozhodně stojí za přečtení a naší snahou samozřejmě je, aby nějací další takoví vycházeli i v našem nakladatelství.
Jste vlastně rodinná firma. Bylo těžké přesvědčit, aby byla dcera ve vedení firmy?
Ze tří dětí je jediná, která o to projevila zájem, ale věřím, že nelituje – je to příležitost poznat činnost firmy se vším všudy, včetně občasných problémů a neúspěchů, které každé podnikání provází. Ona například navrhla vydražit práva k pamětem M. Perryho, které firmě vydělaly milióny korun a o něco později doporučila investovat milióny do jiné knihy, kde jsou tržby zatím v nižších statisících. Ale to jsou užitečné lekce každého byznysu a věřím, že i ty ji pomohou získat zkušenosti k převzetí řízení celé firmy.
Co dnes podle vás nejvíce chybí českým malým a středním firmám?
Ze současné vlastní zkušenosti to mohu posuzovat jen z pohledu nakladatelství, a to není obor, který by byl vázán přílišnou byrokracií nebo regulacemi, tady se pohybujeme na poměrně volném trhu, kde úspěch záleží především na tom, zda se podaří najít výrobek, o který budou mít spotřebitelé zájem. A to by mělo být v byznyse to hlavní, stát by se měl snažit, aby na řešení jiných problémů musely firmy vydávat co nejméně energie.
Děkuji za rozhovor.
Foto: Poskytnuto Ivanem Pilipem
Autor: Renáta Lucková
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
