Hromadné žaloby určitě pomohou spotřebiteli, méně už firmám

Rozhovor s MARTINEM REZKEM, advokátem a odborníkem na spotřebitelské právo.
Úřady podle něj na počátku roku nezakročily adekvátně proti šíření koronaviru v alpském lyžařském středisku Ischgl. Také s firmami se spotřebitelé chtějí soudit kvůli náhradě škody, která jim vznikla rušením zájezdů a zavíráním hranic, hotelů či provozoven kvůli vládním opatřením proti šíření nákazy. Ve hře jsou stamiliony eur, a to nejen z oblasti turistického ruchu, ale i průmyslu, obchodu nebo dopravy. O hromadných žalobách se mluví také v Česku, kde se zákon teprve připravuje – aktuálně je v Poslanecké sněmovně. Kdo může mít z hromadných žalob největší prospěch, komu naopak mohou uškodit a jaké dopady budou mít na ekonomiku? Nejen o tom jsme se bavili s advokátem a expertem na oblast spotřebitelského práva Martinem Rezkem.
Očekával jste, že se na evropské země začnou valit hromadné žaloby?
Abych pravdu řekl, trochu jsem to očekával. Na začátku pandemie, někdy na přelomu zimy a jara, všude ve světě nastal nevídaný chaos. Každý ze států nastavoval vlastní pravidla a nařízení, aby zabránil šíření nákazy, což se ale udělat muselo, aby se situace nezhoršovala. Tudíž se stalo, že v těchto divokých časech, kdy se hrálo především o čas, se zkrátka některá opatření nelíbila spotřebitelům, kterým na dovolené zakázali prakticky cokoliv, a někteří lidé teď – poněkud logicky – chtějí náhradu škody. Čili v tomto ohledu nejsou hromadné žaloby žádným překvapením. Tam, kde fungují, se tedy naplno využívají a snad naplňují svůj původní smysl – pomoci spotřebitelům. Když se však najde mnoho nespokojených spotřebitelů, znamená to, že žaloby dopadnou nejen na samotné firmy, ale i na celou ekonomiku.
V čem přesně může být kombinace anticovidových opatření a hromadných žalob pro firmy nebezpečná?
Hromadné žaloby budou pro žalované společnosti v první řadě mimořádné finančně náročné. Zejména půjde o náklady spojené se zpřístupněním dokumentů a s procesní obranou nebo o vysoké procesní pokuty. Firmy, kterých se hromadná žaloba jakkoli dotkne, budou muset promítnout zvýšené podnikatelské riziko a finanční zátěž do svých obchodních modelů. Hrozí zvýšení cen, snížení odbytu, zisku. Některé firmy pak budou muset redukovat pracovní místa. Takto zprostředkovaně se dopady hromadných žalob mohu dotknout i spotřebitelů.
Dají se v souvislosti s opatřeními proti Covid-19 a dopady hromadných žalob očekávat nějaké dopady?
Rozdělil bych to na dvě části. Ta první v podstatě odpovídá tomu, co jsme zažili při první vlně. Evropské státy ještě štědře rozdělovaly finanční prostředky, aby uzavřenou ekonomiku zcela neudusily. Nyní, a to jsme už ve druhé vlně, se dá spíše očekávat, že některé firmy, které přežily první vlnu, současná opatření již neustojí. Když k tomu přidáme ještě hromadné žaloby, lze očekávat citelné oslabení důležitých hospodářských sektorů, průmysl a cestovní ruch nevyjímaje. Podívejme se například na Česko. Jestliže restriktivní protipandemická opatření tvrdě dopadla v 1. čtvrtletí primárně na odvětví těsně navázaná na cestovní ruch, během následujícího kvartálu již dokázala na několik týdnů fakticky paralyzovat velkou část ekonomiky. Vycházím přitom z veřejně dostupných čísel. Statistici nedávno uvedli, že ekonomika se ve druhém kvartálu propadla o více než 10 procent. Stejné číslo očekávají analytici za celý letošní rok. Dalo by se říci, že co zcela nezničil Covid, o to se v některých případech postarají hromadné žaloby. Jejich institut by se měl tedy používat ve zdravé a rozumné míře, aby nedocházelo k dalším neštěstím.
V Česku návrh zákona o hromadném řízení teprve čeká na schválení Poslaneckou sněmovnou čili nehrozí, aby se do hromadného řízení zatím kdokoliv přihlásil. Je to tak?
Ano, zákon je v současnosti teprve v prvním čtení v Poslanecké sněmovně. Jinými slovy, v České republice zatím neexistuje zákon, který by všeobecně umožňoval podávání hromadných žalob. Bohužel však existuje řada pochybných iniciativ, které spotřebitele lákají, aby se připojili do hromadného řízení a společně tak vyhráli složitý spor, ve kterém by – jako jednotlivci – měli menší šanci na úspěch. Ve skutečnosti není ani jedno pravda. Zahájení takovéhoto hromadného řízení není v Česku nyní možné, a navíc rozhodně neplatí, že čím více lidí jde spolu v jednom sporu proti žalovanému, tím větší je šance na úspěch.
Je stávající podoba návrhu zákona o hromadném řízení zaměřena hlavně na spotřebitele, nebo také na firmy?
Současná verze návrhu počítá s využitím hromadných žalob pouze ve spotřebitelsko-podnikatelských vztazích. V případě přijetí této verze návrhu by tak společnosti mohly být pouze na straně žalované a samy by žaloby proti jiným podnikatelům podávat nemohly. Teoreticky, a má to být také jedním z účelů zákona, by mohly hromadné žaloby usnadnit postavení firem v pozici žalované strany tím způsobem, že by firmy vedly jen jeden spor se všemi nespokojenými zákazníky a platily jen jedny náklady spojené s vedením sporu. Původní věcná působnost návrhu zákona o hromadném řízení se vztahovala na veškeré spory. To by znamenalo, že by kromě společností mohly být žalovány také např. politické strany, církev či stát. Od tohoto širokého pojetí návrhu bylo nakonec upuštěno a současná verze tak počítá s využitím hromadných žalob jen v podnikatelsko-spotřebitelských vztazích. Tento krok hodnotím velmi pozitivně. Ve státech, ve kterých již hromadné žaloby fungují, můžeme vidět, že hromadné žaloby jsou často zneužívány např. ke konkurenčním bojům. Zastávám proto názor, že hromadné žaloby by měly být nejprve zavedeny v mírnější formě a teprve až následně by mělo být uvažováno o možnosti jejich rozšíření do dalších oblastí.
Může také hromadná žaloba přinést něco firmám? Mohou se například se státem soudit o ušlé zisky?
Stávající podoba návrhu zákona toto neumožňuje. Samotný institut hromadné žaloby v právním prostředí do určité míry narovnává především faktickou ekonomickou nerovnováhu mezi podnikateli a spotřebiteli. V rozumné podobě by však mohla být hromadná žaloba přínosem i pro podnikatele, protože by jim ulevila od velkého počtu opakovaných sporů s jednotlivými zákazníky. Navrhovaný způsob zavedení institutu hromadných žalob do českého právního řádu je ovšem stále značně rizikový.
V čem přesně?
Za největší problém pro podnikatele považuji hlavně riziko podávání šikanózních hromadných žalob. Společnosti totiž mohou hromadné žaloby snadno zneužívat ke konkurenčním bojům a přistupovat k podávání vykonstruovaných hromadných žalob prostřednictvím podplacených spotřebitelů. To že se třeba na konci soudního řízení (jako právě v kauze bankovních poplatků) ukáže, že se jednalo o neodůvodněný či dokonce smyšlený nárok, už pak příliš nemusí hrát roli. Že je nakonec hromadná žaloba odmítnuta až po několika letech nikoho nezajímá a způsobené poškození pověsti podnikatele také již zpětně odčinit nelze.
Jaké jsou tedy hlavní přínosy a zápory hromadných žalob?
Hromadná žaloba přinese častější vymáhání drobných nároků spotřebitelů, pro podnikatele to však bude znamenat nové náklady (spojené s tvorbou rezervy na hromadné spory a odškodnění či mimosoudní vyrovnání). Hromadná žaloba přinese také velké změny do oblasti soudnictví – zejména zpočátku je třeba počítat s vyšší mírou nejistoty a nepředvídatelnosti výsledku soudních řízení, hromadná řízení budou také odborně i finančně náročnější a delší. Na druhou stranu hromadné žaloby spotřebitelům zajistí lepší postavení vůči podnikatelům. Tím je přínos zákona naprosto zásadní a určitě tak má své nepopiratelné výhody.
Foto: archív Martina Rezka
-ben-