„Když zastupujeme povinného klienta, vždy bojujeme v jeho zájmu ze všech sil. A když pak přijde jiný klient jako věřitel a přeje si svůj případ řešit, opět takový případ vedeme se vší vážností. Ale vždy, a to bych chtěl ještě jednou zdůraznit, jednáme zásadně podle zákona a etických principů,“
vysvětluje v exkluzivním rozhovoru pro Ekonomický magazín předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček. „To je podstata advokacie – zastupovat klienty. A to se teď někdo snaží v souvislosti s mou osobou zneužít.“
Jak vůbec vznikla spolupráce mezi vaší advokátní kanceláří a vymahačskou firmou? Byli to vaši klienti, nebo jste jim pouze poskytovali ad hoc právní služby, případně jakého charakteru?
Jestliže naše kancelář poskytla právní služby v několika jednotlivých případech, je naprosto zavádějící používat slovo spolupráce.
Pohybuji se v advokacii od roku 2000. Advokátem zapsaným v seznamu České advokátní komory jsem od roku 2003. Za ty roky naše kancelář poskytla právní služby ve všech oblastech práva stovkám, ne-li už pár tisícovkám klientů. Obviněným, poškozeným, věřitelům, dlužníkům, právnickým osobám, fyzickým osobám a tak dále.
Znamená to tedy, že jsem se všemi spolupracovník? Snad asi i laik pochopí, že tomu tak není. Tady si ale myslím, že o moc objektivní zjištění nešlo. Úkol zněl jasně, spojit mě s trestnou činností klienta. Z veřejně dostupných zdrojů je mi známo, a tedy neporušuji advokátní mlčenlivost, že dotyční využívali služeb vícero advokátních kanceláří nebo notáře. Podle logiky autorů jsme tedy všichni spolupracovníky nebo členové nějaké skupiny? Jsem v obrovské nevýhodě, protože jsem vázán advokátní mlčenlivostí a nemohu se k některým otázkám vyjádřit. Snažili jsme se – například mí spolupracovníci nebo já osobně tuto situaci rozumně vysvětlil, ale zájem naslouchat nebyl žádný.
Předpokládám, že neporuším žádnou svou povinnost, když řeknu, že není nic nekalého na tom, když advokát klientovi na jeho žádost a dle jeho konkrétních požadavků sestaví vzorovou smlouvu. Tu si pak klient následně upravuje a pracuje s ní a využívá ve své praxi. Advokát tudíž už nemůže odpovídat za činnost této cizí osoby.
Co vlastně dělala vaše advokátní kancelář v případě paní, která přišla nakonec kvůli půjčce o dům?
V rámci článku, o kterém se bavíme, je zmíněn příběh paní, která přišla o dům.
Na základě těchto informací jsem navštívil příslušný katastrální úřad. Z veřejně dostupných zdrojů, a tedy ne ze své advokátní činnosti, jsem zjistil, že například kupní smlouva, v rámci které tato poškozená potvrzuje převzetí nějaké částky, nebyla nikdy uzavřena v naší kanceláři, ale u notáře.
V naší kanceláři nedisponujeme žádnými podklady, a ani si nepamatujeme, že by tato paní v naší kanceláři byla. Z našeho pohledu se tak jedná v nejlepším případě o omyl v osobě. A to už vůbec nemluvím o snaze vyvolat ve veřejnosti dojem, že jsem snad byl nějakým podílníkem či společníkem při činnosti společnosti, jejíž jednatelé byli následně za součinnost usvědčeni a odsouzeni. Proti tomu jsem se od začátku ohradil.
Jen pro zajímavost, autoři textu zdůraznili, že na určité smlouvě je v záhlaví mé jméno a můj podpis. Tím zmíněným záhlavím je naše standardní přelepka na hřbetu smlouvy s razítkem a podpis na ověřovací doložce, což je standardní postup každého advokáta, když ověřuje podpisy.
V obecné rovině, aniž bych se opět jakkoli dopustil porušení povinnosti mlčenlivosti, trváme na tom, že všechny smlouvy, které jsou naší kanceláří sepsány a jsou na nich ověřeny podpisy jako na listině vlastní, jsou v pořádku a neporušují žádným způsobem etická pravidla advokáta. S klienty jsou vždy řádně projednány a obě strany ví, co podepisují.
Není ale problematické spolupracovat s někým, kdo byl odsouzen za lichvu?
Opět to slovíčko spolupráce! Nicméně tady bych chtěl, opět za využití veřejně dostupných zdrojů uvést, že dotyční nebyli odsouzení za lichvu, ale za podvod. Způsob jejich činnosti vyšel najevo za několik let v rámci trestního stíhání. O těchto praktikách jsme neměli a ani nemohli mít informace. V podstatě se dá říci, že jsme v podobné pozici jako podvedení.
Neměli jste zkoumat podmínky oněch smluv, abyste se případně vyhnuli problémům?
Znovu jsem limitován mlčenlivostí. V obecné rovině mohu jen říci, že věnujeme patřičnou pozornost smlouvám, které se skutečně uzavírají u nás v advokátní kanceláři. Účastníci jsou vždy řádně seznámeni s jejími podmínkami a poučeni.
Poskytuje vaše advokátní kancelář právní služby i dlužníkům?
Samozřejmě. Jsme malá kancelář v okresním městě se všeobecným zaměřením. Mnohokrát jsme zastupovali i povinné. Pamatuji si případy, kdy jsem i s klientem byl přítomen u mobilární exekuce a vím, jaké to je, když exekutor přijde k někomu domů a začne zabavovat.
Mám za to, že se v této oblasti za poslední léta ze strany Ministerstva spravedlnosti povedla nastavit mnohem lepší pravidla. Doba nejhorších excesů je už pryč. Dva příklady za všechny – nyní soudci při návrhu na exekuci zkoumají i přímo vykonatelné notářské zápisy, omezena byla výší dlužné částky i možnost prodeje obydlí v exekuci.
Podstatné je, že když zastupujeme povinného coby klienta, vždy bojujeme v jeho zájmu ze všech sil. A když pak přijde jiný klient jako věřitel a přeje si svůj případ řešit, opět takový případ vedeme se vší vážností. Ale vždy, a to bych chtěl ještě jednou zdůraznit, jednáme zásadně podle zákona a etických principů. To je podstata advokacie – zastupovat klienty. A to se teď někdo snaží v souvislosti s mou osobou zneužít.
Co říkáte vyjádření advokáta Petra Němce, který se specializuje na oblast exekucí, že podle všeho jste ona etická pravidla přesto porušil?
Petr Němec se k mé osobě veřejně vyjadřuje z pozice advokáta ke kolegovi advokátovi. Mluví o údajném podílu na lichvářském byznysu, aniž by měl relevantní podklady, jako by to byla hotová věc. Jeho vyjádření je za hranou etického kodexu advokáta, neboť všechny projevy v souvislosti s výkonem advokacie musí být věcné a střízlivé a nikoli nepravdivé.
Také nesmí osočit kolegu bez vážného důvodu. Česká advokátní komora by se tím měla vážně zabývat. Pan Němec jednak zasáhl do mé osobnostní sféry, a jednak mohl narušit důvěru veřejnosti v advokátní stav a poškodit jej jako takový.
Další z medializovaných případů se týkal dlužníka, kterému byly vyměřeny vysoké úroky z prodlení. Není divné, že jste mu po jeho intervenci část úroků odpustili?
Nemohu z důvodu mlčenlivosti komentovat konkrétní kauzu. Rozhodně ale trvám na tom, že sepsání předžalobní upomínky případně výzvy před podáním návrhu na exekuci na základě veřejné listiny, nemůže být v rozporu s advokátní etikou. Naopak mediální zkratka, že advokát vymáhá nebo něco odpouští, je velmi laciná. Vždyť se jedná o rozhodnutí klienta. Pouze ten rozhoduje o tom, zda a v jaké výši bude dluh vymáhat.
Pokud jsem to dobře pochopil, tak dotyčný si vzal půjčku na živnostníka, i když peníze potřeboval na gambling. Nejedná se o úvěrový podvod?
Nemůžu to jakkoli veřejně komentovat. Je to věc orgánů činných v trestním řízení. Trestní zákoník obsahuje ustanovení, podle kterého se dopustí úvěrového podvodu ten, kdo bez souhlasu věřitele, v nikoli malém rozsahu, použije prostředky získané účelovým úvěrem na jiný než určený účel.
Budete podnikat nějaké právní kroky k očistě svého jména?
Už jsem oslovil renomovanou advokátní kancelář a požádal o právní rozbor a tento týden rozhodneme o dalším postupu. Chce to pár dní odstup a nezávislý právní názor. Já byl po přečtení samozřejmě plný emocí a není mi to jedno. Zvlášť, když jsem se s autory textu sešel, měl jsem snahu to konstruktivně popsat a vysvětlit. Jim ale asi od samého začátku šlo o něco jiného.
Není problém i na straně občanů, kteří si půjčí často nemalé částky, aniž se pořádně zajímají o podmínky půjčky, a v případě, že se dostanou do potíží, strkají hlavu do písku, místo toho, aby to řešili s věřitelem?
Žádný případ není úplně stejný. Ať vám někdo říká, co chce, není žádný jenom hodný dlužník a jenom zlovolný věřitel nebo naopak. Většinou se nikdo nedostane do potíží v jediném okamžiku, ale je to celá série dobrých a špatných rozhodnutí.
Když se na to někdo úplně nevykašle, tak skoro vždy existuje alespoň nějaká cesta, jak situaci napravit a nějaké právní řešení. Také v naší kanceláři jsme v minulosti několikrát poskytli služby v této oblasti pro bono, protože jsme viděli že se jednalo například o souběh celé řady nešťastných okolnosti a potom bylo vidět, že ten člověk to řešit chce.
V posledních letech se objevuje řada novel exekučních novel, které mají za cíl zlepšit postavení dlužníka. Jak tyto novely vnímáte?
Když jsem byl ještě členem ústavněprávního výboru, tak jsem se těchto diskuzí a rozhodování účastnil velmi aktivně. Teď, jako předseda, mám přeci jen jiné pracovní povinnosti. Za posledních několik let se legislativa několikrát měnila a pravidla se upravovala tak, aby se postavení dlužníka zlepšilo. Nejen u exekucí, ale i u insolvence nebo u spotřebitelského úvěru. Můžete si v záznamech Poslanecké sněmovny ověřit, že všechna rozumná řešení jsem vždy podpořil. Nikdy ale nebudu podporovat iniciativy, které označuji „od mantinelu k mantinelu”, snažící se jednoznačně posunout rovnováhu směrem k dlužníkům.
Systém musí být vyvážený a rozumný. Ještě si pamatuji téměř bezmoc věřitelů v devadesátých letech a v prvních letech nového století. V této zemi musí být zachována vymahatelnost a vynutitelnost práva, jinak budou důsledky velmi negativní a nakonec to jako vždycky zaplatíme my všichni.
Podobné případy ukazují, že státní regulace lze nakonec stejně obejít, a že legislativní snahy, aby dlužník splácel co nejméně, vedou k morálnímu hazardu a k poškozování věřitele. Neměl by jít stát raději cestou edukace a zvyšování finanční gramotnosti?
Žádná regulace není dokonalá. Když to někdo má v sobě, že nechce zákon respektovat a chce ho obejít, nejde tomu na 100% zabránit. To platí o věřitelích i o dlužnících.
A ano, nemělo by se zapomínat, že nejde jen o kategorii právní, ale i mravní.
Úkolem zákonodárce je nedopustit, aby se v zájmu ochrany určité skupiny osob úplně neprotrhla legislativní stavidla. Vzdělání a výchova jsou jediná cesta. Jsem toho názoru, že se v této oblasti hodně děje a zlepšuje. Teď nedávno jsem například ke svému překvapení zjistil, že nějaký kurz absolvovala i má dospívající dcera. Takže něco funguje a to je dobře. Ono taky nejde všechno řešit jen pořád dalšími a dalšími zákony.
Foto 1 + 2: ČTK
Zdroj: Dušan Šrámek