Rozhovor s Danielem Braunem, vedoucím kabinetu místopředsedkyně Evropské komise pro hodnoty a transparentnost Věry Jourové.
Daniel Braun je vedoucí kabinetu místopředsedkyně Evropské komise pro hodnoty a transparentnost Věry Jourové. Vedl tým, který pracoval na evropském akčním plánu pro demokracii (2020), řídil revizi nového kodexu zásad boje proti dezinformacím (2022) a připravil směrnici o transparentnosti zahraničního lobbingu (2023). Jeho portfolio rovněž zahrnuje lidský a etický přístup k umělé inteligenci. V rámci soustavného úsilí o boj proti rasismu, xenofobii a nezákonným nenávistným projevům přispěl k iniciování a vedení jednání Evropské komise a hlavních platforem IT, jejichž výsledkem bylo oznámení kodexu chování proti nezákonným nenávistným projevům on-line.
„Složení Evropské komise určuje její předseda nebo předsedkyně. Určí zaměření a portfolia pro komisaře ze všech členských zemí. Jednotlivé komisaře nominují národní vlády a následně procházejí takzvaným “grilováním” v Evropském parlamentu. Po potvrzení Komise jako celku Radou, tedy ministry členských států, se ujímá funkce na 5-leté období,“ říká Daniel Braun.
Dříve jste působil jako náměstek ministra pro regionální rozvoj a byl odpovědný za politiku EU. Byla to dobrá průprava pro další kariéru?
Určitě ano, nejen proto, že jsem měl přímý kontakt s evropskými institucemi, ale také proto, že jsem pracoval s širokou škálou partnerů. To člověka naučí nacházet kompromisy při dosahování výsledků.
Vedl jste tým, který připravil strategii pro evropské fondy v programovém období 2014–2020 v České republice. Jak složitá jsou tato jednání?
Byla to velká odpovědnost a kolektivní práce. Vzhledem k vysokému podílu evropských fondů na celkovém financování investic v Česku, ta strategie v podstatě definovala plán hospodářského rozvoje ČR na dalších 10 let. Na její tvorbě se podílelo mnoho expertů na jednotlivé sektory ekonomiky, ale také zástupci územních celků, tripartita a další. A na druhé straně byly velice náročné požadavky Evropské komise a poměrně striktní pravidla využití finančních prostředků. Jednání byla mnohovrstevnatá, ale díky dobré spolupráci všech nakonec úspěšná.
Byl jste vedoucím českého vyjednávacího týmu s Evropskou komisí. Jak se sestavuje Evropská komise?
Složení Evropské komise určuje její předseda nebo předsedkyně. Určí zaměření a portfolia pro komisaře ze všech členských zemí. Jednotlivé komisaře nominují národní vlády a následně procházejí takzvaným “grilováním” v Evropském parlamentu. Po potvrzení Komise jako celku Radou, tedy ministry členských států, se ujímá funkce na 5-leté období.
Řídil jste revizi nového kodexu zásad boje proti dezinformacím. Jak se pozná dezinformace či fake news?
Dezinformace je například v Akčním plánu proti dezinformacím popisovaná de facto, jako záměrná manipulace. Záměr je tedy to klíčové jak z pohledu zmíněného kodexu, tak i příbuzné legislativy k digitálním službám, která neřeší obsah, ale právě to, aby nebylo tak snadné manipulovat informační prostor a aby poskytovatelé online služeb řešili rizika, které jejich produkty přinášejí jak pro jednotlivce, tak pro celou společnost. Proto se kodex a další naše iniciativy zabývají ne jednotlivými informacemi, ale tím, aby uživatelé mohli činit informovaná rozhodnutí. Cílem je větší transparentnost v algoritmech a způsobu, jak platformy moderují obsah. A také aby měl uživatel právo podat stížnost na zrušení účtu, nebo aby si mohl ověřit fakta. Ve výsledku jde zejména o posílení práv uživatelů v digitálním prostoru a zmenšení prostoru pro klamání a manipulaci.
Vaše portfolio v EK rovněž zahrnovalo lidský a etický přístup k umělé inteligenci. Jaký je váš názor na umělou inteligenci? Je to pomocník nebo zlý pán?
Potenciál je samozřejmě až fascinující a už teď začínáme vidět nejen čistou automatizaci, ale i přínosy třeba ve zdravotnictví, jistě přijdou zásadní změny v marketingu nebo žurnalistice. Tyto změny mohou být vesměs přínosné. Zároveň ale myslím, že stále více lidí chápe, že ačkoli jsou možnosti umělé inteligence v mnoha ohledech obrovské, bez vytvoření nějakých mantinelů mohou být důsledky také nepředvídatelné a velmi negativní.
Panují obavy z tzv. deepfakes, syntetické obrázky nebo videa se mohou rychle stát pro lidské oko nerozlišitelnými. A s tím, jak se náklady na generování podvrženého obsahu blíží nule, roste riziko, že velmi vyspělé modely umělé inteligence mohou být zneužity ke škodlivým účelům. Výzkumníci nedávno například objevili síť webů vytvářejících falešné zprávy, ačkoli se tváří jako reálné médium.
I proto pracujeme společně s technologickými společnostmi a odborníky na řešení těchto rizik. Pokud se bavíme například o zmíněných dopadech na demokracii, bavíme se o povinnosti označování generovaného obsahu (watermarking) a dalších krocích, které nemají za cíl brzdit vývoj, ale přinést transparentnost.
Připomenul bych, že strategie EU pro umělou inteligenci přináší masivní investice do infrastruktury, jako je špičková výpočetní technika (EuroHPC), zpřístupnění vysoce kvalitních datových souborů, podporu dovedností nebo přilákání soukromých investic.
Řekl jste, že umělá řeč vytvořená skrz umělou inteligenci (AI) je byznys, ne základní svoboda slova. Můžete to více rozvést?
Můj argument spočíval v tom, že je nezpochybnitelné právo kohokoli něco říci, zveřejnit – pokud to není nezákonné. To je základní právo, ale rozhodnutí o tom, jak se bude nějaký obsah šířit prostřednictvím algoritmů, základním právem není. Je obchodním rozhodnutím společnosti, která provozuje danou platformu.
Také jste řekl, že manipulace slov není svoboda. Jak tedy lze podle vás poznat, kdo má absolutní pravdu?
Mluvil jsem o častém argumentu, že jakékoli zásahy do způsobu šíření obsahu jsou cenzura. Ale nechat manipulovat informační prostor například zaplacenými falešnými účty se nerovná svobodě slova. Jsem daleko od toho hodnotit, co je absolutní pravda, na to ostatně nemá mít nikdo razítko – ani vlády, ani technologické společnosti. Proto jsme přišli s iniciativami, které primárně zprůhledňují systém, přes který k nám informace tečou.
Jaké jsou vaše další plány? Zůstanete nadále v Bruselu?
Ještě stále pracuji na nových a zajímavých věcech, řešíme třeba dopad umělé inteligence na média nebo justiční sektor, do konce mandátu ještě zbývá dost měsíců, takže se soustředím na tuto mojí roli ve vedení kabinetu paní místopředsedkyně Jourové.
Má ČR naději získat v EK silné portfolio?
Ano. Síla portfolia bude nicméně záležet i na tom, jakou si dokáže příští komisař vybudovat roli v instituci a navenek.
Koho byste si přál jako nového eurokomisaře za ČR?
Někoho skvělého.
Může vůbec eurokomisař prosazovat národní zájmy?
Přímo ne, ale pro evropské instituce je prospěšné mít lidi z různorodých poměrů a historických zkušeností. To se pak promítá do kolektivního rozhodování. Například, když Rusko zahájilo válku proti Ukrajině, řekl bych, že to byli spíše komisaři ze střední a východní Evropy, kteří dokázali předvídat vážnost situace a připravit půdu pro bolestivá, ale nevyhnutelná opatření třeba v energetice.
Kam byste nás v Bruselu pozval? Jak na vás Brusel jako město působí?
Řekl bych, že Praha nasadila opravdu velmi vysokou laťku pro jakákoli místa, kam člověk následně přijde. Brusel je velice různorodé město, etnicky, architektonicky i třeba úrovní služeb. Člověk si v něm musí najít hezké věci, pak se mu město odvděčí nevšedními zážitky. Osobně mám rád parky, třeba Woluwe, tam se dá v zimě sáňkovat, když je sníh.
Děkuji za rozhovor.
Foto: Poskytnuto Danielem Braunem
Autor: Renáta Lucková
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
