Příběh téměř jako z pohádky. Původně učitelkou v mateřské školce, dnes úspěšnou podnikatelkou a majitelkou firmy v oblasti e-commerce s dětským oblečením. Ve svých třiceti pěti letech dosáhla se svojí firmou skoro 100 milionového obratu a řídí přes sedmdesát unuaček (zaměstnankyň). Její cesta rozhodně nebyla jednoduchá.
Rozhovor s PETROU PLEMLOVOU, zakladatelkou a majitelkou Unuodesign s.r.o.
Jako matka samoživitelka se čtyřmi dětmi jste neměla zrovna lehký start do podnikání. Kde jste našla odvahu do toho jít? Byl vám někdo vzorem v podnikání?
Jak já říkám, jsem podnikatelka z donucení. Před cirka sedmi lety jsem zůstala sama s malými dětmi a v podstatě jsem byla nezaměstnatelná, mojí maličké byly jen tři měsíce, synovi rok a vzhledem k mé aprobaci nepřicházelo v úvahu pracovat v oboru, protože bych vydělala méně, než bych musela zaplatit chůvě. Mým zachráncem byl šicí stroj a platforma Fler, a pak jen podnikání rostlo a rostlo, až jsem si uvědomila, že jsem maminkou nejen čtyřem dětem, ale i dvěma e-shopovým miminkům.
Měla jste investora a poradce do začátku podnikání? Co vám pomohlo rozjet firmu?
Investora jsem na začátku neměla. V té době mě napadl spásný nápad vyzkoušet tzv. hromadné objednávky. Vždy jsem požádala o pomoc s propagací šicí blogerky a napsala jsem výzvu na různých fórech a blozích, aby mi ženy pomohly udělat velkou hromadnou objednávku, díky níž dostanu od dodavatele výraznější slevu, kterou jim budu následně redistribuovat. Tak jsem z každé hromadné objednávky vytěžila nějaký ten kousek látky navíc nebo cash flow, což se následně stalo prvními kamínky mého nynějšího skladu. S nabídkou tisíců látek doslova z celého světa.
Jste původem z Prahy, co vás přivedlo do Tábora?
V Praze jsem žila jen malou chvíli, do Prahy mě zavála nabídka pracovního místa na Generálním ředitelství českých drah. A nabídka to byla v té době pro mne lákavá, protože mě přivála až z dalekého severomoravského Krnova.
Vaše produkty obstály i v konkurenci dovozu levného zboží z Asie. V čem jsou vaše produkty
unikátní?
Naše produkty nejsou jen zmenšeninou dospěláckého oblečení, tak jak to dělá vámi zmiňovaná konkurence. Naše produkty jsou vyvíjeny speciálně pro děti s ohledem na specifika daného věku. Například je úžasem, že se střihy tzv. škálují podle velikostních tabulek, ale děti nerostou dle tabulek, ale jejich vývoj je nerovnoměrný, například dítě ve třech letech má častokrát širší pas a paže než v pěti letech, a takových příkladů je mnoho, proto oblečení nelze jen zmenšit. Také se snažím čerpat ze své zkušenosti mámy čtyř dětí a učitelky mateřské školky. Například knoflíky jsme nechaly sněhulákům, protože ti mají na oblékání času dost, ale svět a lumpárny nečekají. Děti chtějí být samostatné a učitelky v mateřské školce nejsou chobotnice, aby dokázaly pozapínat celou školku plnou patentků a knoflíků.
Zaměřujete se postupně také i na starší děti dle toho, jak rostou a mění se i potřeby vašich dětí?
Ano, s každým dalším centimetrem mých dětí roste i náš sortiment. A je pravda, že už se mi kolegyně smějí, kdy přijde na svět další unuačátko, protože moje děti našim výrobkům odrůstají rychleji než bych si přála.
Jak vnímáte českou módu? Jaké jsou trendy v současné dětské módě?
Česká móda je odrazem českého textilního průmyslu, který sice na první pohled zažívá obrodu, ale obecně je to velmi ohrožená část průmyslu. Stav textilního průmyslu je ale alarmující, jelikož většina oborů švadlena a šička byla zavřena pro nezájem mladých studentů a není se čemu divit, představa těžké práce u stroje s minimální mzdou není zářná budoucnost, o které sní mladé ženy. Trend současné dětské módy více a více udávají velké řetězce, a to nejen textilní ale i potravinové, a tak se vyhrává cena nad kvalitní krejčovinou a designem.
Říká se, že Česká republika je zahalena spíše do modro-šedo-černo-bílé barvy. Daří se vám postupně měnit myšlení lidí v české módě ve stylu oblékání pro děti i dospělé?
Ano, jsem nadšená, kam se nám podařilo posunout myšlení našich zákaznic po šesti letech. Na začátku mého podnikání jsme odpovídaly na maily, proč nemáte více šedé, černé kalhoty apod., a já trpělivě odpovídala, jak jsou barvy a tvary důležité pro psychosociální rozvoj dítěte, že barvy víří emoce a fantazii dětí, a dnes odpovídám, ano nebojte se, další kolekce bude zase o kousek více barevná. Ale i přesto nemalou část námi prodávaného sortimentu tvoří černá a šedivá.
Před dvěma lety jste získala cenu EY Podnikatel roku za nejlepší podnikatelský příběh. Co vám toto ocenění dalo? Posunulo vás to dál?
Každé takové ocenění je takovým malým kamínkem štěstí na šňůrce každodenní dřiny, kterou my podnikatelé zažíváme. Každý z nás se snaží být pozitivními lídrem pro své zaměstnance, ale zase tak často se nestane, že by vám zaměstnanec pověděl, tak dneska jsi Péťo mákla, jsi super. Takže je moc fajn, že takové soutěže existují, a že nám občas někdo poplácá po rameni. Samozřejmě je také skvělé mít možnost si spolu v klidu sednout u sklenky vína a popovídat o našich všedních radostech.
Vaši produkci jste také začala exportovat i do zahraničí. Kam všude vyvážíte? Jsou nároky zákazníků v zahraničí odlišné od českých?
Většina produkce putuje do Německa a na Slovensko, ale exportujeme i do Itálie, Estonska, Španělska a spousty dalších zemí. Máme skvělou zpětnou vazbu a zatím jsme nezaznamenali nějaké odlišnosti na různých trzích.
Jak zasáhla vaši firmu coronavirová epidemie? Museli jste omezit provoz a odbyt?
Nechci se rouhat, ale až na chvíle, kdy jsme měli spoustu zaměstnanců v karanténě nebo nemocných, tak z pohledu firmy se nám dařilo skvěle a rostli jsme meziročně o desítky procent. Zavřené obchodní domy rozhodně nahrávaly nákupům na internetu, a i ti nejzarytější odpůrci e-shopů přišli do situace, kdy bylo třeba dětem zakrýt čouhající kotníky.
Minulý rok jsme tak dosáhly skoro 100 milionového obratu a aktuálně máme přes sedmdesát unuaček, tedy zaměstnankyň.
Mluví se teď hodně o tom, že nové technologie a Průmysl 4.0 nahradí lidskou práci. Jak to vidíte ve vašem oboru?
Kde můžeme, tak se snažíme automatizovat, proto jsme také uvedli na trh naši vlastní aplikaci pro sklady PICKI, která nám během tři let provozu ušetřila miliony na mzdových nákladech. Pro představu máme stejný počet expedientek (skladnic) jako když jsme měli tři krát menší obrat.
Jak vidíte dětskou módu do budoucna? Budou v ní také zabudované prvky moderních technologií, počínaje čipy apod.?
Vzhledem k obrovské oblibě fast fashion, přes veškeré apely a módní vlnu ZERO WASTE, množství vyprodukovaného textilu rozhodně neklesá. Proto si myslím, že tyto technologie budou vždy spíše externí s možností přeložení do různého oblečení. Dle mého zcela neodborného názoru se však žádná technologie v textilu úplně neuchytila a neuchytí. Přeci jen voda a elektronika nejdou zcela ruku v ruce. Trendem posledních let je spíše zúžení sortimentu elektroniky a její přenášení spíše do mobilních telefonů, které máme doslova stále při těle.
Kde čerpáte inspiraci? Máte ještě vůbec čas na relaxaci a odpočinek?
Naštěstí nemusím moc sledovat konkurenci ani hledat textilní múzy, nápadů mám na deset životů a možná ještě kousek déle. Kdybych svou práci nemilovala tolik, jak ji miluji, musela bych tolik odpočívat a relaxovat, že by mi na samotnou práci možná nezbyl ani čas.
Děkuji za rozhovor.
Foto: poskytnuto Petrou Plemlovou
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
