Rozhovor s EDITOU RANDOVOU, mezinárodní operní pěvkyní – mezzosopranistkou a uměleckou ředitelkou mezinárodního hudebního festivalu Tóny nad městy.
Podcast s Editou Randovou si můžete poslechnout také zde.
O ženách se říká, že jsou multifunkční. Vy jste ale Supermultifunkční Žena a s mnoha talenty. Při tolika činnostech musíte být i dobrá manažerka. Skloubit tolik aktivit vyžaduje i dobře to manažersky zorganizovat. Jak se to daří vám?
Snažím se, aby vše mělo svůj čas. Když mám před koncertem více cvičím u klavíru, chodím na hodiny zpěvu a většinu času cvičím zpěv. Když je po koncertě, doháním domácí práce, studium jazyků, apod. Troufnu si říci, že se mi to daří. Musí zbýt čas i na volnočasové aktivity.
Po ukončení střední ekonomické školy jste pracovala jako referentka letového provozu, což bylo dost náročné i časově z důvodu denních i nočních směn. Přesto jste při zaměstnání ještě studovala operní zpěv, klavír a hudební teorii. Jak se vám podařilo zvládnout náročné zaměstnání i studia?
Po práci jsem si platila hodiny zpěvu, klavíru a hudební teorie. Jak už jsem řekla v předcházející otázce, musela jsem si vše rozvrhnout podle zrovna aktuální situace a věřte, že když něco chcete tak dosáhnete neskutečných výsledků. Můžete zvládnout i lenošit, ale jen omezeně.
Díky vašemu talentu, píli a tvrdé práci na sobě se vám podařilo proměnit svůj sen ve skutečnost. Opernímu zpěvu se věnujete profesionálně již přes 30 let. Co bylo velkým předělem ve vaší operní kariéře?
Pamatuji si na to štěstí, když jsem byla přijata do Hudebního divadla Karlín. To byl přelomový okamžik v mé kariéře, když jsem mohla opustit kancelář a věnovat se svému snu. Dalším takovým okamžikem pak byl odchod na „volnou nohu“. Začátky nebyly jednoduché, ale moje odvaha byla doceněna tím, že se mi podařilo proniknout do zahraničí.
Koncertně jste vystupovala na všech kontinentech a procestovala jste mnoho zemí. Vnímala jste nějak odlišnost kultur? Musela jste tomu přizpůsobit i váš repertoár a způsob vystupování?
Samozřejmě, že tu odlišnost jsem vnímala, ale hudba lidi spojuje po celém světě. Často musím přizpůsobit repertoár požadavkům pořadatele. Když pak vystupujete v opeře nebo koncertním provedení daného díla, tak repertoár je jasně daný. Jsou i případy, kdy si mohu sama určit repertoár. Jižanské národy jsou více temperamentní, dají jasně najevo svůj názor, což mám strašně ráda.
Patříte k málo Čechům, kteří vystupovali ve významné světové koncertní síni Carnegie-Hall na newyorském Manhattanu. Jak na to vzpomínáte?
Samozřejmě je to zážitek na celý život. Takový koncert se dojednává i několik let dopředu, což bylo i v mém případě. O to větší pak máte radost. Musím přiznat, že jsem byla i na sebe pyšná, že od kancelářského stolu jsem to dotáhla až do slavné Carnegie Hall. Příprava na takový koncert zabrala měsíce. Málokdo si to umí představit, ale je to opravdu velké odříkání.
V roce 2003 jste byla vyslána českým Ministerstvem zahraničních věcí k propagaci české hudby do Austrálie. Jaký to byl pro vás tehdy pocit a zkušenost?
Opět stejné pocity jako při koncertě v Carnegie Hall. Byla jsem moc šťastná a samozřejmě krásná setkání s kolegy z branže od protinožců, jeden z koncertů byl právě i se sólisty z opery v Sydney. Ale není to jediné působení, kdy mě v zahraničí podpořilo MZV. Naposledy to bylo loni na podzim v Moldavsku. Je to pro mě vždy čest, že mohu šířit českou kulturu v zahraničí.
O umělcích se říká, že létají někde v oblacích. Vy ale stojíte pevně na Zemi. Jste původně ekonomka a celoživotně se dále vzděláváte v různých oborech. Jaký je váš názor na vzdělávání?
V dnešní době je potřeba neustále se vzdělávat. Tato doba je tak plná nových věcí, zejména v IT. To, co bylo nového třeba minulý týden, už je tento týden překonáno. Také je potřeba studovat jazyky, neboť i to rozšiřuje obzory. Já jsem před 2 lety dokončila mezinárodní a diplomatická studia na VŠMVV. Ráda bych si splnila další sen, a to působeni v diplomatických službách.
Může kultura a opera podle vás spojovat národy a přispět ke vzájemnému poznání a porozumění mezi národy? Může ovlivnit i politické prostředí a mezinárodní jednání?
Hudba nejen spojuje lidi, ale právě při mezinárodních jednáních dodává zvláštní uvolnění při často velmi složitých jednáních. V diplomacii právě existuje kulturní diplomacie. Často můžeme vidět, že vzácné návštěvy daného státu jsou zvány po jednáních do opery, na koncerty, apod. Hudba podtrhuje i slavnostní ráz dané akce.
Studovala jste obor Mezinárodní a diplomatická studia na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů a nyní přednášíte na VŠE. Chtěla byste se diplomacii do budoucna více věnovat? Která země by se vám líbila pro výkon diplomatické funkce?
Ano, ráda bych se věnovala diplomacii. Je to můj další sen, který se mi, doufám, těž splní. Tím ovšem nechci říci, že bych zpěv pověsila na hřebíček. Též výuka zpěvu mě naplňuje strašně moc.
Svět lidí dnes ovlivňují moderní technologie. Zasahují a ovlivňují i svět opery?
Moderní technologie jsou všude, takže je jasné, že i tento obor zasáhl. Jsem příznivec IT, i když občas ještě bojuji s PC, ale mám skvělého učitele v podobě mého syna.
A co kultura a opera online?
V této covidové době je to určitě super, ale atmosféru divadla to prostě nahradit nemůže.
Říká se, že národ bez vlastní kultury je předem odsouzen k zániku. Jak vnímáte současný zákaz provozu divadel, koncertů a živé kultury jako takové? Poznamená to naši kulturu v současnosti i do budoucna?
Nemám o naši kulturu strach. Má hluboké kořeny a toto je jen dočasný stav. Píší mi fanoušci, jak už se těší na koncerty. Myslím si, že může dojít k zajímavé situaci, kdy lidé budou po kultuře vyloženě prahnout. Nebuďme pesimističtí. Všechno špatné je pro něco dobré.
Jak jako ekonomka a zároveň umělkyně a manažerka vidíte současnou situaci v ekonomice a kultuře? Má kultura šanci se opět během příštího roku ekonomicky vzpamatovat? A morálně?
Určitě ekonomika poroste, to ukazují všechny ukazatele. Otázka je o kolik. Zlepší se samozřejmě i situace v kultuře. Naše ekonomika je velmi provázaná s Německem a tam jsou prognózy velmi příznivé. Kultura samozřejmě potřebuje podporu státu, takže doufám, že na to stát nezapomene.
Jste uměleckou ředitelkou Mezinárodního hudebního festivalu Tóny nad městy. Letos jste pořádali již devatenáctý ročník, avšak po prvním zahajovacím koncertu 8.října jste museli hudební festival přerušit kvůli vládnímu vyhlášení nouzového koronavirového stavu a zákazu všech živých kulturních koncertů a představení. Způsobilo vám to velké problémy?
Samozřejmě. Festival byl kompletně připraven, katalogy byly vytištěny, smlouvy ze zahraničními umělci podepsány. Co říci více.
V době koronavirové epidemie a nouzového stavu naše vláda zakázala i zpěv, že prý se mohou lidé nakazit covidem. Co si o tom myslíte? Jak to vnímají v zahraničí? Mají tam také zakázaný zpěv?
Tak v zahraničí nemohli pochopit, že u nás existují takové zákazy, jako zákaz zpěvu jako vysoce infekční a přitom tehdy byly otevřeny hospody, kde lidé seděli vedle sebe bez roušek. To je prostě nepochopitelné.
Hlasivky jsou také určitým druhem svalů. Když se neposilují, tak zeslábnou. Jak vy v této době trénujete a posilujete hlasivky? Jak se celkově udržujete v kondici?
Každý den cvičím u klavíru alespoň hodinu. Opakuji si repertoár a učím se nový, abych byla připravena, až budu moci zazpívat lidem.
Co je pro vás v životě nejdůležitější? Jaké je vaše životní krédo?
Zdraví!! Bez toho, abyste byli zdravotně v pořádku, nedokážete nic. Stejnou důležitost ovšem dávám své rodině, která mě podporuje a stojí při mně. A krédo? Člověk dosáhne to, co od sebe očekává.
Děkuji za rozhovor.
Foto: archív Edity Randové
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
