Beru společenskou užitečnost za novou formu platidla (I)

Rozhovor s Pavlem Podruhem, zakladatelem firmy a projektu Český ostrovní dům
Je českým inovátorem, podnikatelem, cestovatelem a muzikantem. Je renesanční osobností dnešní doby. Cílem firmy je urychlit nástup udržitelnějších technologií do domácností a budov. Říká, že potřebuje cítit, že je užitečný.
Vaše středoškolská a vysokoškolská studia jste absolvoval v USA. Co jste studoval?
Na střední škole v Americe jsem okoukal a dostal pod kůži pocit, že nic není nemožné a že hledat důvody, proč něco nejde, je nesmysl. Na vysoké škole jsem se v tom utvrdil. Vedlejším produktem jsou dva dostudované obory – Business Administration a International Economic Relations.
Již v 18 letech jste se musel osamostatnit a postarat se tak sám o sebe v cizí zemi?
Ano, je to tak, ale měl jsem obrovské štěstí na lidi, takže to zpětně vnímám jako vlastně dost klidný zážitek. Žádné drama, dostal jsem prostor na růst, tak jsem ho využil. Věřím, že samostatnost a soběstačnost jsou dost zásadní vlastnosti obecně.
Jak těžké bylo uspět v náročném prostředí v USA?
Prožil jsem to s úsměvem a fascinován atmosférou. Řekl jsem si, že se nebudu bránit žádné nové výzvě nebo zážitku, a to jsem také dodržel. Rozhodně nevnímám USA nekriticky, ale mě osobně přetočila mindset z „nejde“ na „jde“, a to mi v následujících letech dost pomohlo.
Následně jste byl přijat do prestižního programu CEMS MIM, jenž se pravidelně umisťuje v první trojici nejvýznamnějších světových programů v kategorii Masters of International Management deníku The Financial Times. Co vám tato studia přinesla?
Upřímně a doufám, že se nikoho nedotknu. První rok toho programu jsem absolvoval v Německu, kde jsem měl ještě pocit, že mi to přináší nějakou přidanou hodnotu. Zbytek už jsem měl dostudovat v Praze při VŠE a poprvé jsem tam vlastně zažil český systém vysokoškolské výuky. Dostal jsem tou dobou první velice zajímavé pracovní nabídky. Prospíval jsem, ale program CEMS jsem vědomě opustil před jeho dokončením, nebyl čas ztrácet čas.
Český ostrovní dům vznikl původně jako projekt v rámci architektonické soutěže pro studenty. Byl to váš prvotní nápad? Co je jeho cílem? Jak jste to rozvinuli dále?
Potřebuji cítit, že jsem užitečný. Ultimátní užitečnost se podle mne snaží adresovat největší existenční problémy lidstva. Těch už dnes pár je. Já jsem si vybral oblast hospodaření se zdroji a poskládal kolem toho akcelerační platformu, jejímž cílem je urychlit nástup udržitelnějších technologií do domácností a budov, protože všechny technologické přelomy v historii vedly přes koncové uživatele. Studentská soutěž byla takovým nesmělým začátkem.
Vaše firma je mladá firma, založená teprve v roce 2016. Přesto jste během krátké doby dosáhli významných úspěchů. Čím to je? Můžete uvést nějaké příklady?
Navážu. Pokládám společenskou užitečnost za novou formu platidla. Jinými slovy, možná naše firma nevykazuje dramatické finanční zisky, ale jsme vysoce prosperující entitou s neuvěřitelně motivovaným a dynamickým týmem. Myslím, že tím to je, jasně jsme si určili cíl, ten je v oblasti ultimátní užitečnosti, a věřím, že na světě není nic víc cool, ani Ferrari ne (smích). Výčet úspěchů nechám na Vás.
Vaše žena je architektka – projektantka, dalo by se říci, že jste vlastně rodinná firma. Jste i vy architektem? Jak se vám řídí společně rodinná firma? Máte tyto role podobně rozdělené i doma?
Moje žena je fotografka a já rozhodně nejsem architekt. Jsme se ženou prakticky pořád spolu. Je to ten pevný bod, který drží věci pohromadě, když už je toho hodně. Zároveň si nás představuji jako dva silné stromy, které rostou jeden vedle druhého a pomáhají si, když se jeden začne loudat. Vyžadujeme jeden od druhého nekompromisní zpětnou vazbu.
Na konci roku 2018 bude poblíž Českého Krumlova dokončena stavba prvního testovacího prototypu domu, který má šetřit a vyrábět energii zároveň. Tento projekt zvítězil také ve studentské architektonické soutěži a získal i prestižní Ocenění za společenský přínos Centra OSN v Praze. Můžete nám tento projekt více přiblížit?
Domky budou dva, oba jsou kompletně nezávislé na inženýrských sítích, dokáží si tedy zdrojově hospodařit soběstačně. Nebude to ovšem na úkor životní úrovně, ta bude naprosto standardní. Je to technologický oříšek, kvůli kterému jsme museli rok vyvíjet vlastní systém řízení takto hospodárných budov. Ten nyní umíme replikovat a pomáhat tak ostatním v jejich touze po alespoň dílčí soběstačnosti. Jednoduše jsme měli potřebu, trh nám nenabídl adekvátní řešení, tak jsme ho vytvořili sami. Věřím, že se stoupající cenou elektřiny a rostoucím nedostatkem vody bude trend soběstačnosti zásadním hybatelem.
O tom, jak si představuje Pavel Podruh dům budoucnosti, se dočtete 7.5.