Během jednoho týdne muselo zavřít své obchody všech téměř pět set našich odběratelů

Rozhovor s JANEM MACHÁLKEM, spolumajitelem firmy ARTCRISTAL BOHEMIA s.r.o
Proč jste se do podnikání pustil? Co byla pro vás ta největší motivace?
Mnohokrát jsem se nad tím zamýšlel.  Asi to byl můj otec, zubní lékař, který celý život byl zodpovědný za svoji odvedenou práci. Nebylo co posuzovat z více úhlů, buď byl pacient spokojený, nebo ne.  V tomto prostředí jsem vyrostl a geny se prý dědí. Když bylo možné podnikat, bylo jasné, jakým směrem se v životě vydám.
Jste od začátku rodinná firma. Proč jste se rozhodli pro sklo?
Vystudoval jsem stavební fakultu a nastoupil do investičního oddělení poděbradských skláren. Ke stavařině jsem ale musel přidat také něco ze sklářiny. Jako technika mě sklářská výroba zaujala hlavně tím, že jsem ji mohl vídat na vlastní oči. Stačilo jenom se dívat, naslouchat a nebát se zeptat. Po revoluci jsem ze skláren odcházel s tím, že si zřídím vlastní „realitku,“ že budu projektovat a sklářství definitivně opustím. Popravdě, sklo jsem nikdy vyrábět nechtěl.
První můj projekt bylo malé sklářské studio ve Velkém Oseku, které jsem vyprojektoval a postavil společně s kamarády. Plánoval jsem, že dokončím stavbu a budu se opět věnovat stavařině. Postupně jsem se však k přátelům v podnikání přidal. Jenže problémem asi bylo, že se do celého projektu šlo sice srdcem, ale o to méně rozumem. Na celou rozsáhlou stavbu vč. technologie jsem navíc ručil naším rodinným domem. Asi po dvou letech jsme najednou zjistili, že došly peníze. Kamarádi ztratili zájem, mně zůstala sklárna s třiceti pěti zaměstnanci a dluhy. A já stál poprvé v životě na křižovatce jak dál.
Sedli jsme si s manželkou ke stolu a řekli si: „Tak buď jsme přišli o všechno, nebo se do toho zakousneme, nějak to poskládáme a prodáme.“ Připravil jsem společně se zaměstnanci nový sortiment, upravil výrobu a vše s tím spojené. Bylo to o to těžší, že jsem nebyl sklář. Co jsem neznal, musel jsem se za provozu učit. Navíc neumím prohrávat, šlo o to najít v podnikání chyby a ty už nedělat. Postupně nám ve firmě začal pomáhat i syn, který ve sklárně vyrostl a studia sklářství dotáhl na VŠCHT, obor sklo keramika. Už jsem nebyl na všechno s manželkou sám. Výroba skla se pro nás stala koníčkem.
Mnoho dnes velkých firem v zahraničí začínalo jako rodinná firma. Jaké klady a jaké zápory vidíte v oblasti rodinného podnikání?
Kladem naší práce je rychlá a pružná reakce. Nemusíme zdlouhavě popisovat naše záměry, předkládat sáhodlouhé rozvahy.  Nemáme žádné investory, kterým jde jenom o míru zisku z vloženého kapitálu.  Musíme samozřejmě vydělat na provoz, ale to hlavní je pro naši rodinu dělat věci s radostí pro radost druhých.  Když vidíte radost v očích těch, kteří si z naší prodejny odnáší výrobek, co si můžete více přát.  Záporem toho všeho je, že jste na vše sami. O to více ale jednáte zodpovědněji a nebojíte se zeptat, když něčemu nerozumíte, že přijdete o místo.
Na jaké zakázky a tvorbu jste nejvíce hrdí?
Naše firma vyrábí zboží pouze na základě vlastních návrhů. Pokud nový výrobek splní naše představy, nabídneme ho našim zákazníkům. Před zhruba deseti lety nás na veletrhu oslovil obchodník z USA, že by měl zájem o některé naše výrobky pro účastníky sportovních turnajů. Nakonec jsme začali dodávat pro jejich také rodinnou firmu Sterling trofeje, které jsou oficiální součástí turnajových cen Grand Slamu US Open a série PGA Tour. My jim dodáme hotové výrobky, kde už na ně „jen“ dopíší text či jména. Jejich syn také pracuje ve firmě, a tak za nás rodiče si vše zařizují naši „kluci“ sami. Poslední vítězka US Open 2019, Bianca Andreescu, obdržela společně s trofejí vítěze US Open i naši skleněnou vázu.
Jak vidíte současnou situaci ve sklářství u nás?
To nedokážu osobně posoudit. Minulá krize v roce 2009 byla jiná, dnes stojíme před něčím úplně odlišným.  Jako kdyby se celý svět zastavil. Moc bych si přál, aby naše české sklo dělalo radost i v budoucnu. Je ale otázka, zda to všichni dokážeme nejen finančně unést. V naší sklárně jsou nové trendy trochu mimo. Neumím si představit skláře na homeoffice nebo zavést robotizaci 4 a více. Ruční práce má své kouzlo, proto je jedinečná a unikátní.
Ekonomiku dnes velmi zasáhla koronavirová pandemie. Jak se to odrazilo ve vašem podnikání? Budete muset po krizi propouštět? Je možné se tomu vyhnout?
Dostali jsme doslova přímý zásah. Během jednoho týdne muselo zavřít své obchody všech téměř 500 našich odběratelů po celém světě včetně Česka, kde prodej našeho zboží je závislý zejména na zahraničních turistech. Bylo jasné, že toto není na měsíc. Sklárna nemůže jet na půl plynu, buď se taví nebo netaví.  Energetické náklady jsou značné. Ke konci dubna jsem musel udělat to nejhorší rozhodnutí v životě, zastavit výrobu a požádat zaměstnance, aby odešli na Úřad práce. Až se situace urovná, chceme opět začít vyrábět.
Další významným tématem poslední doby je sdílená ekonomika. Dokážete si něco takového představit i ve vašem odvětví podnikání?
Tento trend má určitě své místo v mnoha odvětvích. Pokud ale vyrábíte něco, co se nikde jinde ve světě nedělá a pod čím jste podepsaný, neumím si u nás sdílení představit. My si vše vyrábíme sami, od skla po kartonový obal. Je to o kvalitě, rychlosti a operativnosti. Často se stává, že zajedeme večer do sklárny něco připravit na ráno, protože volal odpoledne zákazník, že by něco rychle potřeboval zítra poslat. Jeden můj obchodní učitel mi říkal, drž se hesla „kvalita – cena – servis.“  Asi to do dnešní doby, levně nakoupit a draho prodat, moc nezapadá. Pokud to ale dokážete, otevřou se vám dveře do jiného světa.
Jste také partnerem Ceny Ď. Co je to za cenu a jak tato spolupráce vznikla?
Cenu Ď vymyslel pan Richard Langer s rodinou. Již dvacet let cena Ď oceňuje mecenáše, dobrodince a morální vzory. Před třinácti lety mě oslovil pan Langer, zda by naše firma nechtěla podpořit cenami jeho projekt. Když mi vše popsal, podali jsme si ruce a postupně se z nás stali přátelé. Pro nás není tento projekt o penězích nebo marketingu, vše děláme zdarma. Časem jsem se s rodinou zapojil i do organizování. Když jsem poprvé stál před plným hledištěm Národního divadla a předával jednu z cen, uvědomil jsem si, kolik lidí dělá s radostí něco pro druhé. Byl jsem pyšný na to, že u toho mohu s rodinou být a takovým lidem také poděkovat. Mnohé jejich příběhy jsou pro nás inspirací.
Do jakých zemí exportujete své produkty? Jak vidíte export v této krizové době? Mnoho objednávek v krizové době přicházelo on-line. Vidíte to jako dlouhodobý trend nebo pouze odraz krize?
Naše zboží vyvážíme do celého světa. V této době jsem si vzpomněl na slova našeho přítele z Rotary Tomáše Baťu. Jednou nám řekl: „Když máš les, vyráběj nábytek a ten prodávej ve svých obchodech.“ Někdy stačí jenom pozorně naslouchat a bylo jasno. Vybudujeme vlastní prodejny po celém světě jako Tomáš Baťa. Čas se ale změnil, dnes máme internet, doprava po zeměkouli není problém, z kamenných prodejen budou virtuální, které nám virus nezavře. A tak začal syn s mojí malou pomocí budovat vlastní e-shop. Myslím si, že pokud si člověk chce koupit ručně vyráběný kvalitní skleněný výrobek, je potřeba ho vidět a „ohmatat si jej.“ V našem e-shopu se snažíme tento zážitek zákazníkům zprostředkovat. Dnes je otevřen pro Česko, postupně jej otevřeme po celém světě.  Každá krize přinese nové trendy.
Jednou z velmi aktuálních otázek je i otázka nástupnictví v rodinné firmě. Je u vás tento problém vyřešen nebo ještě vás to čeká?
U nás pracujeme společně se synem.  On ve sklárně vyrostl, jak říká na písku. Postupně nám začal pomáhat a studia sklářství dotáhl na VŠCHT, obor sklo keramika.
Dokážete si představit možnost, že byste jednou v budoucnu z firmy odešel do důchodu? Je to vůbec možné v rodinné firmě?
Rodinná firma je součást rodiny, kde mají všichni stejná práva a povinnosti. Umíte si představit, že odejdete od rodiny?  Možná časem zvolním, ale určitě mě pořád bude zajímat, co je nového. Anebo dohlédnout, aby „mladej“ něco nepokazil.
Jakou radu byste dal začínajícím rodinným firmám, aby dokázaly překonat krizi nebo ponorkovou nemoc?   
Pokud chcete podnikat jako rodinná firma, berete si na sebe obrovskou zodpovědnost. Nikdo vám nepomůže, možná vám budou závidět a mnozí vás budou pomlouvat. Je to jednodušší než to také zkusit. Pokud vám a vašim partnerům ale vaše práce bude přinášet radost, běžte do toho. Krize byly, jsou a budou. Každá taková situace vás posílí. Ještě jedna rada, na řízení firmy se podílejte všichni, ale zásadní rozhodnutí by měl udělat vždy jeden a ostatní to respektovat. Takové, já to říkal, jenom všem uškodí.
Děkuji za rozhovor.