Alena Schillerová: Zatímco svět už zase kouká dopředu a roste, Česká republika si na sebe plete bič vyššího zdanění spotřeby, práce i kapitálu

Alena Schillerová je současnou stínovou ministryní financí ČR, pozici ministryně financí ČR zastávala od prosince 2017 do prosince 2021. Od června 2018 byla též i místopředsedkyní vlády. Původně je právničkou. Ve Finanční správě pracovala od roku 1991.

„Problém rozpočtu je hlavně na příjmové straně, kde chybí zhruba 30-40 miliard na daních v důsledku laxního přístupu k šedé a černé ekonomice. Být ministryní financí, velmi mě znepokojuje čerpání evropských zdrojů, zejména z končícího programového období. Tam nám hrozí na konci roku nevratná ztráta ve výši dalších několika desítek miliard korun. Naprosto chybí investiční a prorůstové stimuly, které by generovaly multiplikační efekty. Zdůrazňuji, že to jsou všechno věci, které můžete jako ministr financí poměrně dobře ovlivnit,“ říká Alena Schillerová.

Zažila jste 12 ministrů. Když jste byla poté sama ministryně, byl někdo kdo byl pro vás vzorem?

Tak pokud bych měla hovořit o svých vzorech, musela bych jít v dějinách hlouběji. Náš vůbec první ministr financí Alois Rašín nebo velký národohospodář a ekonom Karel Engliš, to byla jména, před kterými se skláním. A z těch novodobých má můj respekt například Ivan Kočárník, protože byl u zavádění DPH v Česku a dodnes je jedním ze třech ministrů samostatného Česka, kteří dosáhli vyrovnaného rozpočtu. Miroslavu Kalouskovi patří pochvala za to, že osamostatnil Finanční správu a Andreji Babišovi za to, že pro výběr daní a boj s daňovými úniky udělal o parník víc, než většina jeho předchůdců dohromady. 

V roce 2008 došlo v ČR ke zvyšování daní a výsledkem byla v roce 2011 u nás recese, zatímco ekonomika okolních států už začala růst. V čem byl tedy konkrétní problém?

Tehdy, stejně jako dnes, ve volbách zvítězily strany, které svou kampaň postavily na šíření strachu ze státního bankrotu. Ostatně téma Řecka se začíná v rétorice některých politiků objevovat i dnes. Vystrašeným voličům, kteří jim tehdy dali důvěru, pak nadělili vyšší daně, nižší reálné platy i důchody a ve výsledku hospodářskou recesi. Řekla bych, že dnes se už většina ekonomů shodne, že to byla tehdy škoda. 

Jak to vidíte se zkušenostmi ministryně financí, když současná vláda chce též zvyšovat daně?

A jsme u toho. Sice se většina ekonomů shodne, že Kalousek s Nečasem udělali chybu, ale už tolik neslyšíme, že sledujeme opakování této chyby v přímém přenosu. Já mám přitom úplné deja vu. 

Zatímco svět už zase kouká dopředu a roste, Česká republika si na sebe plete bič vyššího zdanění spotřeby, práce i kapitálu.

Jak hodnotíte konsolidační balíček současné vlády?

Myslím, že nejvýstižněji ho zhodnotilo samo Ministerstvo financí, když sama jeho makroekonomická sekce do důvodové zprávy napsala, cituji: „Mezi náklady balíčku patří zbrzdění nebo dokonce pokles hospodářského výkonu země, růst nezaměstnanosti, negativní sociální dopady, rizika ztráty kredibility, zejména, je-li konsolidace špatně komunikována a ve výsledku neúspěšná.“ K tomu není co dodat, nemyslíte? 

Mluví se také o odvodech z nadměrných příjmů a windfall tax. Jak to vidíte vy?

Ministr financí Zbyněk Stanjura postavil windfall tax tak, že je například bankám vyloženě k smíchu. Většina představitelů bankovních domů, na které toto opatření míří, se už nechala slyšet, že státu neodvede téměř nic. Samo Ministerstvo financí už muselo uznat, že místo plánovaných 100 miliard vybere sotva polovinu. A to ještě většinou od polostátního ČEZu, čímž samo sebe připraví o dividendu. Naprosté fiasko. 

Dnes je výsledek rozpočtu nejhorší od krizového roku 2009. Co s tím?

Problém rozpočtu je hlavně na příjmové straně, kde chybí zhruba 30-40 miliard na daních v důsledku laxního přístupu k šedé a černé ekonomice. Být ministryní financí, velmi mě znepokojuje čerpání evropských zdrojů, zejména z končícího programového období. Tam nám hrozí na konci roku nevratná ztráta ve výši dalších několika desítek miliard korun. Naprosto chybí investiční a prorůstové stimuly, které by generovaly multiplikační efekty. Zdůrazňuji, že to jsou všechno věci, které můžete jako ministr financí poměrně dobře ovlivnit. 

Státní rozpočet je zákon roku. Je letošní rozpočet pro vás opravitelný? Je možné ještě udělat novelu letošního státního rozpočtu?

Jednoznačně. Letošní rozpočet je zatížen nesrovnalostmi v rozsahu 120 miliard korun. Na tyto účetní triky opakovaně upozorňuje Národní rozpočtová rada a shodli se na nich exministři financí napříč politickým spektrem. Jsem přesvědčena, že ministr financí musí tuto novelu udělat, v opačném případě poškozuje pověst naší fiskální politiky a může nás to stát nemalé peníze. V této souvislosti podávám i podnět na Nejvyšší kontrolní úřad. 

Jaký očekáváte letošní schodek státního rozpočtu?

Opravdu těžko říct, protože ministr financí už naplno rozjel své triky a fígle. Například jsme si vzali půjčku z Evropské investiční banky za 24 mld. Kč, která sice reálně vylepší letošní hospodaření, ale do deficitu se nepromítne. Ale i přesto jsem přesvědčena, že dodržení schodku 295 mld, Kč je bez dalších triků nebo zásadního omezení investic vyloučeno.

Připravuje se šetřící balíček na ušetření dvaceti miliard Kč, což by znamenalo, že sníží teď uprostřed roku provozní výdaje státu o deset procent a mzdové výdaje o čtyři procenta. Je to vůbec reálné uprostřed roku?

Ušetřit 10 procent provozních výdajů do konce roku možné je, ale pravděpodobně by se muselo v některých úřadech a školách přestat svítit nebo používat teplou vodu. U mzdových nákladů to je prakticky nemožné, pokud nechcete měnit platové tabulky uprostřed roku. Celkově šlo o mimořádně nerealistický nápad, od kterého už nakonec vláda podle očekávání upustila.  

Jaký byste sestavila reálný rozpočet, kdybyste věděla reálné příjmy a reálné výdaje? Kde byste spořila?

Hnutí ANO prosazuje postupné snižování deficitu o 0,5 % ročně, tedy 40–50 mld. Kč. To by neohrozilo hospodářský růst a nezahnalo desítky tisíc domácností do chudoby. Hlavním nástrojem musí být důsledný výběr stávajících daní, boj s daňovými úniky a podvody, ať už důslednou analytikou kontrolního hlášení, zvýšením kompetencí celní správy nebo řádným přiznáváním tržeb díky EET. A samozřejmě prostřednictvím realizace pozitivní rozvojové strategie, podpoře investic, inovací a dlouhodobého růstu české ekonomiky a životní úrovně, což samo o sobě generuje vyšší daňové příjmy. Tuto cestu přitom současná vláda trestuhodně přehlíží.

Dá se reálně nastavit státní rozpočet na další rok 2024?

Jednoznačně. Musí!

Jak se rozpočtu dotýká důchodová reforma?

Žádná důchodová reforma není. Návrh ministra Jurečky je odfláknutý paskvil, který do důchodového systému nepřinese jedinou korunu navíc a je nevýhodný pro drtivou většinu penzistů. Má jediný cíl. Na úkor důchodců vylepšit zbývající dva státní rozpočty stále mizerněji hospodařící Fialovy vlády. Skutečná reforma se neobejde bez pozitivní motivace zůstat na trhu práce co nejdéle, významné podpory důchodového připojištění nebo třeba možností většího zapojení zaměstnavatelů.

Jak vidíte problém dotací?

Jestli se bavíme o položce 54,4 mld. Kč, o které hovoří Fialova vláda v souvislosti se škrtáním dotací, tak to je zcela virtuální částka. Z čeho by se měla skládat, jsme se nedozvěděli za několik měsíců. Fakticky by to znamenalo konec dotací na opravy silnic, hřišť, investiční projekty vysokých škol, veřejné budovy, chodníky, dotace na školní obědy a kroužky. 

Od počátku říkáme, pojďme se o redukci dotací bavit realisticky. A můžeme začít třeba u dotací pro solární barony. 

Jste původně z Moravy. Jste moravský patriot?

Cítím se být občankou České republiky, ale Moravu miluji a vždy se na ní ráda vracím. Tradice, vřelost, víno. Moravská města mezi vinohrady. To je můj domov. 

Děkuji za rozhovor. 

Foto: Poskytnuto 

Zdroj: Renáta Lucková