Růžová daň: Skrytá cena za ženství?

Představte si, že stojíte v drogerii a vybíráte si holící strojek. Růžový, označený jako „pro ženy“, stojí o polovinu více než modrý „pánský“, přestože rozdíl je jen v barvě a obalu. Není to náhoda, ale systémový jev, kterému se říká růžová daň. Nejedná se o skutečnou daň, ale o cenovou přirážku, kterou ženy platí za výrobky a služby cílené na ně, a to bez jasného důvodu v kvalitě či výrobních nákladech. Tento problém není jen kosmetický – má reálné ekonomické a společenské dopady.

Co je růžová daň a jak se projevuje?

Růžová daň, v angličtině známá jako „pink tax“, je formou cenové diskriminace. Zjednodušeně řečeno, jde o situaci, kdy jsou výrobky určené ženám dražší než jejich mužské ekvivalenty, ačkoliv jsou funkčně stejné, nebo velmi podobné. Podle studie z Velké Británie z roku 2020 mohou být dámské holicí strojky se čtyřmi břity dražší až o 66 % než pánské. Hydratační krémy pro ženy vycházejí o 3,09 dolaru za unci dráž než ty „mužské“.

A nejde jen o kosmetiku. Oblečení pro ženy je dražší přibližně o 8 %, dívčí oblečení o 4 % více než chlapecké, a růžové hračky, třeba koloběžky, mohou stát klidně dvojnásobek oproti modrým od stejného výrobce. Proč? Marketing, stereotypy a předpoklad, že ženy jsou ochotny za „své“ produkty zaplatit víc.

Růžová daň není novinkou. Poprvé se o ní začalo mluvit v 90. letech v USA, kde ji někteří nazývali „woman tax“. V roce 2015 studie newyorského úřadu DCWP ukázala, že ženské produkty jsou v průměru o 7 % dražší. V Evropě se rovnost žen a mužů řeší už od roku 1957, kdy Smlouva o EU zakotvila princip rovného odměňování. Přesto se cenová diskriminace dlouho přehlížela. V Česku se s tímto problémem setkáváme dlouhodobě, ačkoliv teprve v posledních letech se o něm více mluví – zejména díky médiím jako Česká televize nebo spotřebitelským organizacím typu dTest. Oproti minulosti, kdy byly tyto rozdíly považovány za samozřejmost, dnes rostoucí povědomí tlačí na změnu. Ale stačí to?

Česká realita: Menší rozdíly, větší dopady

V Česku je růžová daň méně výrazná než například v USA, kde cenová odchylka dosahuje až 13,4 %. Přesto i těch našich 5,4 % u drogistického zboží není zanedbatelných, zvlášť když vezmeme v úvahu, že ženy u nás podle dat Eurostatu z roku 2021 vydělávají o 15 % méně než muži. K tomu přidejme takzvanou tamponovou daň – DPH ve výši 21 % na menstruační pomůcky, což je jedna z nejvyšších sazeb v EU. Zatímco země jako Španělsko tuto daň v roce 2023 zrušily a Malta či Finsko ji letos snížily, u nás se o snížení na 10 % zatím jen diskutuje.

Česká obchodní inspekce (ČOI) navíc v roce 2024 odhalila 9 případů cenové diskriminace ve službách podle pohlaví a v roce 2025 v kontrolách pokračuje. Jak tedy vidíme, problém není jen teoretický – dotýká se každodenního života tisíců žen.

Proč je to tak? Příčiny a argumenty

Za růžovou daní stojí několik faktorů. Marketing hraje klíčovou roli – výrobky pro ženy jsou často baleny do růžových obalů, doprovázeny slibem „jemnosti“ či „péče“, a to vše zvyšuje náklady, které si firmy kompenzují vyšší cenou. K tomu se přidává předpoklad, že ženy jsou méně citlivé na cenu u určitých produktů. Není to ale jen o trhu. Genderové stereotypy, které přetrvávají ve společnosti, dávají firmám prostor k takové politice.

Na druhou stranu, někteří argumentují, že rozdíly mohou být oprávněné – třeba jiným složením, designem nebo menšími výrobními sériemi. Jiní zase poukazují na to, že posoudit, co je „stejný produkt“, není vždy jednoduché. Přesto, když růžová koloběžka stojí dvojnásobek modré, těžko to obhájíme jen výrobními náklady.

Dopady: Nejen peněženka, ale i společnost

Pro ženy v Česku, které už tak čelí nižším příjmům, znamená růžová daň další zátěž. Zvýšené náklady na základní zboží, jako jsou hygienické potřeby, snižují jejich kupní sílu a prohlubují ekonomickou nerovnost. Přinejmenším to ukazují data Evropského institutu pro rovnost žen a mužů (EIGE), kde Gender Equality Index za rok 2024 dosahuje hodnoty 71 ze 100 – lepší než dřív, ale stále daleko od ideálu.

Firmy, které tyto praktiky využívají, však také riskují. Rostoucí povědomí a tlak ze strany spotřebitelských organizací, jako je dTest, mohou poškodit jejich reputaci. A co víc, ČOI a další instituce začínají být aktivnější – jen tak nezmizí ani hrozba pokut za diskriminační chování.

Růžová daň není jen o pár korunách navíc za růžový obal. Je to zrcadlo hlubších nerovností, které ve společnosti přetrvávají. V Česku sice nejsou cenové rozdíly tak dramatické jako jinde, ale v kombinaci s nižšími příjmy žen a vysokou DPH na základní potřeby mají reálný dopad. Možná je čas, abychom se jako spotřebitelé začali více ptát, proč platíme víc, a jako společnost hledali cesty k větší spravedlnosti. První krok může být jednoduchý – porovnávat ceny a dávat přednost těm, kteří hrají fér.

Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT

Autor: Laura Šuleková