V rodinných rozhovorech nebo na sociálních sítích se objevuje fráze, která mladší generace přivádí v úžas: „Za komunismu bylo líp.“ Tento názor, který sdílí především lidé nad padesátkou, není voláním po totalitě, ale odrazem lidské paměti a emocí. Psychologie nám pomáhá pochopit, proč minulost vypadá v růžovějším světle než současnost – a proč je důležité to neodsuzovat, ale vysvětlit.
Mladí kroutí hlavou, ale starší říkají: tehdy bylo líp. Tato slova, vyslovená u kávové konvice nebo při sledování zpráv, často vyvolávají napětí mezi generacemi. Pro nás, kteří jsme vyrůstali v demokracii, zní jako absurdum – jak může být totalitní režim lepší než svoboda? Přesto průzkumy ukazují, že část populace, zejména ti nad 50 let, to tak skutečně cítí. Nejde o politickou ideologii, ale o složitý tanec paměti, emocí a srovnávání dvou světů. Podívejme se blíž, co na to říká psychologie a proč je tento fenomén tak lidský.
Psychologický efekt: Mozek přikrášluje minulost
Minulost si často pamatujeme jako sérii příjemných momentů, zatímco nepříjemné zážitky zůstávají v pozadí. Tento jev, známý jako vzpomínkový optimismus, je psychologický fenomén, kdy náš mozek přirozeně idealizuje dřívější časy. Podle odborníků, jako je psycholog Clay Routledge, si lidé vybavují radostné momenty – první lásku, kolektivní oslavy – a potlačují temné stránky, jako byla cenzura nebo nedostatek základního zboží.
Tento mechanismus je adaptivní: pomáhá nám zvládat stárnutí a změny života. V kontextu roku 2025, kdy senioři čelí rostoucím nákladům na bydlení a zdravotní péči, se nostalgie stává štítem proti úzkosti. Není to slabost, ale lidská obrana. Jak říká Routledge ve svých studiích z let 2023–2025, nostalgie není únik do minulosti, ale způsob, jak najít smysl v přítomnosti. My, kteří jsme mladší, to možná nepochopíme hned, ale zkuste si vzpomenout na své dětství – není i ono v našich očích dokonalé?
Fenomén srovnávání: Od kolektivu k individualismu
Dříve byl náš svět definován jako „všichni máme stejně“, dnes „každý sám za sebe“. To je jádro srovnávání, které formuje názory starší generace. V komunistickém Československu od února 1948 do listopadu 1989 byl život předvídatelný: stát garantoval práci a bezplatné školství. I když za cenu omezené svobody, mnozí si pamatují pocit sounáležitosti – sousedé se znali, brigády spojovaly lidi.
Dnes, v tržní ekonomice po roce 1989, převažuje individualismus. Transformace přinesla volbu, ale i nejistotu: propouštění, dluhy, konkurenci. Pro starší generaci, která zažila oba světy, je to jako přechod z pod teplé deky do chladného větru. Psychologové to vysvětlují jako kognitivní zkreslení – srovnáváme ideální minulost s chaotickou současností. V roce 2025, kdy se slučují sociální dávky do „superdávky“, se tento kontrast ještě prohlubuje. Mladí vidí příležitosti, starší ztracené bezpečí. Není to o touze po diktatuře, ale o touze po jednoduchosti.
Sociální jistoty versus svoboda: Generační rozdíly v hodnotách
Co pro jedny je pouto, pro druhé je řetěz. Sociální jistoty komunistického režimu – plná zaměstnanost, přídavky na děti, státní péče – byly pro mnohé záchranným lanem. Dnes je svoboda slova, cestování a podnikání samozřejmostí, ale za ně platíme cenou nejistoty. Starší generace oceňuje stabilitu, která jim dávala pocit, že „stát se o nás postará“. Mladí, naopak, touží po autonomii a volbě.
Tento rozdíl není náhodný. Podle sociologů je formován zkušenostmi: kdo prožil útlak, oceňuje svobodu; kdo vidí jen její plody, váží si jistot. V širším kontextu české společnosti to vede k polarizaci – od voličských preferencí po rodinné hádky. Ale pochopením, že jde o emoce, ne o politiku, můžeme mosty stavět.
Kdo to nejčastěji říká?
Podle průzkumu NMS Market Research pro Paměť národa z roku 2019 si 38 procent respondentů nad 40 let myslí, že za komunismu bylo lépe – nejvíce ti s nižším vzděláním (52 procent základního, 31 procent středoškolského). Data STEM z roku 2024 k 35. výročí sametové revoluce ukazují generační propast: 65 procent mladých do 30 let vidí demokracii jako lepší. Naopak 43 procent seniorů nad 60 let preferuje komunistický režim. CVVM v letech 2009 i 2024 dodává, že starší oceňují jistoty, mladí svobodu.
Jak říká psycholog Routledge, „nostalgie je adaptivní nástroj, ne ideologický postoj“. Tyto výzkumy, provedené agenturami jako STEM nebo Median, ukazují, že názor souvisí s vzděláním, finanční situací a zkušenostmi transformace – ne s touhou po minulém režimu.
Touha po jistotě, ne obhajoba minulosti
Není to volání po návratu komunismu, ale lidská touha po jistotě a sounáležitosti. V roce 2025, kdy reformy sociálního systému slibují lepší péči, máme šanci tyto emoce pochopit a dialog vést. Mezigenerační porozumění není o vítězství, ale o sdílení – protože minulost nás formuje, ale současnost nás spojuje. Pokud budeme poslouchat s empatií, můžeme společně budovat lepší budoucnost.
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Marek Hájek
Zdroj info: STEM (2024), psychologytoday.com