Česká republika stojí na prahu zásadní změny. Od 30. června 2025 už nemusí být chirurgický zákrok podmínkou pro úřední změnu pohlaví, rozhodl Ústavní soud. Přesto legislativní mlha a politické nesrovnalosti vyvolávají otázky – jsme připraveni na tuto změnu, nebo nás čeká právní vakuum?
Představte si, že vaše identita, to, kým skutečně jste, je v rozporu s tím, co o vás říkají papíry. Desítky let museli transgender lidé v Česku podstupovat operaci včetně sterilizace, aby mohli úředně změnit pohlaví. Bylo to jako platit daň tělem za právo být sám sebou. Teď se zdá, že tato bariéra padá. Ale za jakou cenu? A jsme jako společnost připraveni na to, co přijde?
Dlouhá cesta k uznání
Ještě před pár lety byla Česká republika jednou z posledních zemí v Evropě, kde úřední změna pohlaví vyžadovala chirurgický zákrok. Jak ukazují data, od roku 2012 do října 2023 požádalo o operativní změnu pohlaví 1349 osob. Počet žádostí navíc roste – zatímco v roce 2019 jich bylo 157, v roce 2023 už přibližně 270, což je meziroční nárůst o 34 %. Tyto čísla nejen ukazují rostoucí povědomí o genderové identitě, ale i naléhavost změny zastaralých pravidel. Když se ohlédneme zpět, vidíme, že tlak na změnu nepřichází jen zevnitř, ale i zvenčí – mezinárodní organizace jako ILGA-Europe či Transgender Europe dlouhodobě kritizovaly český přístup jako porušení lidských práv.
Rozhodnutí, které mění pravidla hry
V květnu 2024 přišel zlom. Ústavní soud ČR rozhodl, že povinnost operace je protiústavní a porušuje právo na tělesnou integritu i lidskou důstojnost. Toto rozhodnutí, účinné od 30. června 2025, je jako otevření dveří, které byly desítky let zamčené. Jenže dveře jsou otevřené jen napůl. Novela zákona, kterou v lednu 2025 předložili poslanci ODS a KDU-ČSL, sice navrhuje změnu pohlaví na základě osobního prohlášení s potvrzením od sexuologa a psychiatra, ale zatím nebyla schválena. A co víc, vláda k ní nemá jednotné stanovisko. Ministerstva školství, vnitra či zdravotnictví jsou kritická, zatímco MPSV návrh podporuje. Přinejmenším tedy hrozí, že po 1. červenci 2025 nastane právní vakuum – starý zákon bude neplatný, ale nový ještě nebude přijat.
Argumenty na obou stranách barikády
Proč vůbec tato změna vyvolává tolik emocí? Na jedné straně stojí ti, kdo ji vítají jako krok k lidskosti. Povinnost operace byla dlouho považována za zastaralou a v rozporu s mezinárodními standardy, jak ukazují rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva. Mnozí transgender lidé, kteří trpí genderovou dysforií – tedy psychickým stresem z nesouladu mezi identitou a přiděleným pohlavím – operaci ani nechtějí nebo nepotřebují. Pro ně je sociální uznání mnohem důležitější než fyzická změna. Na druhé straně však slyšíme hlasy opatrnosti. Někteří varují před unáhlenými rozhodnutími, zejména u mladých lidí, a volají po pevných pravidlech, jako je navrhovaná roční čekací lhůta. Konzervativní názory zase zdůrazňují tradiční pojetí pohlaví a obavy z širších společenských dopadů.
Změní se společnost?
Když se podíváme na možné dopady, vidíme, že změna není jen právní formalitou. Společensky může přinést větší začlenění transgender osob a snížit jejich stigmatizaci. Zdravotně se přesune důraz z invazivních operací na neinvazivní péči, jako je hormonální terapie, což však může znamenat větší nároky na kapacity sexuologů a psychiatrů. A právně? Přechodné období plné nejistot. Bez jasné novely hrozí komplikace s dokumenty, rodinným právem či zdravotní péčí. Jak ukazují data, počet žádostí o změnu pohlaví neustále roste, a pokud se proces zjednoduší, můžeme očekávat další nárůst. Jsme na to připraveni?
Rozhodnutí Ústavního soudu je bezpochyby milníkem na cestě k větší rovnosti. Přesto zůstává mnoho otázek. Dokáže parlament včas přijmout novelu, která vyřeší hrozbu právního vakua? A jsme jako společnost připraveni přijmout, že identita není jen otázkou těla, ale především duše? Na základě trendů lze odhadovat, že počet žádostí o změnu pohlaví bude dál růst, stejně jako tlak na širší ochranu práv transgender osob.
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Petr Poreba