O umělcích se říká, že mívají hluboko do kapsy. Známé rčení „hladový jako herec“ ale už dávno neplatí. Jako v každé jiné branži jsou mezi umělci lidé bohatí i chudí, úspěšní i méně úspěšní. Zatímco však v jiných oborech je neúspěch přičítán neumětelství, v umění je to trochu jinak.
Datum předložení: 30. 4. 2024
Autor: vláda
Hodnocení EM: 30%
Dělíme jej totiž na komerční a nekomerční, u něhož je prodělečnost často spojována s kvalitou, kterou široká veřejnost nedokáže ocenit. Nekomerčnost je potom chápána jako forma umění, která si zaslouží veřejnou podporu. Nic proti, kamenem úrazu je, že uměním může mít mnoho podob a ne vše, co se vydává za nekomerční umění, je skutečně kvalitní.
Kultura i umění mají v našich dějinách zvláštní postavení. Úsilí národních buditelů stálo za probuzením národního sebevědomí a zřejmě i zachováním českého jazyka. Byli to literáti, novináři, ale i malíři, skladatelé či vydavatelé knih, kdo se v často velmi nuzných podmínkách zasloužil o existenci českého národa. Také v dobách komunistické diktatury hráli představitelé kultury, alespoň jejich část, roli těch, kdo v různých narážkách a náznacích živil v lidech naději, že jednou bude líp. Vše vyvrcholilo úlohou divadel a umělců v listopadu 1989. Jenže pak pro mnohé přišlo zklamání. Namísto skvělých necenzurovaných filmů a knih přišel, až na světlé výjimky, průměr a šeď.
Kultura je v současné době podporována a dotována z mnoha směrů. Krom ministerstva kultury a českých dotačních titulů jsou tu evropské dotace a dotační programy krajů a měst. Když nastupoval Fialův kabinet, sliboval, že rozpočet resortu kultury se bude do roku 2025 přibližovat k jednomu procentu státního rozpočtu. Dopadlo to jako s ostatními sliby programového prohlášení, které bylo sestaveno ze vzájemně se vylučujících ingrediencí. Rozpočet na kulturu se ke kýžené metě nepřibližuje a v minulých letech ještě klesal. Jak by také ne, když se vláda pustila do boje s dotační ekonomikou, která je pro resort kultury smyslem existence.
Když už ne peníze, vždycky je možné dát lidem náhradou aspoň nějaké šidítko. Ministr Baxa zvolil tuto cestu. Umělcům navrhuje dát zákonem status umělce. Právně se tak podle něj ukotví postavení umělců nemajících pracovněprávní vztah, v jehož rámci vykonávají uměleckou činnost, tvůrčí činnost umělecké povahy nebo činnost s uměleckou činností bezprostředně související. Chtělo by se zvolat: Josefe Kajetáne Tyle, Karle Hynku Mácho, Boženo Němcová, tak jste se dočkali. Už žádné strádání, hladovění a škrabání prstíkem u mocných o podporu. Nastává zlatý věk umění a kultury v Čechách. Sám autor ovšem přiznává, že celkové podfinancování kultury návrh nevyřeší.
Základním principem návrhu je podle předkladatele skutečnost, že stát by měl nějakým způsobem vyjádřit zájem o umělce, kteří svojí činností nedosahují dostatečných finančních příjmů. Už to zavání malérem. Nikdo se totiž nebude ptát, proč tomu tak je, stačí konstatování, že ne vždy může výkon umělecké činnosti přinést dostatečné finanční prostředky k zajištění životních potřeb. Osoba, která po dobu 24 měsíců v období posledních 3 let vykonávala ve volném povolání uměleckou, tvůrčí nebo související činnost bude moci požádat Ministerstvo kultury o zapsání do registru umělců, čímž získá status umělce a z něj vyplývající výhody.
Ty spočívají v množnosti poskytování stipendia na tvůrčí nebo studijní účely. Výsledkem tvůrčí činnosti nebo tvůrčího pobytu až do 2 let s možností prodloužení o další rok, bude vytvoření uměleckého díla. Studijní pobyt v délce nejméně 1 měsíce u významného uměleckého, vědeckého nebo jiného specializovaného pracoviště, bude korunován získáním zkušeností a podkladů pro další uměleckou, vědeckou nebo jinou odbornou činnost, popřípadě nastudováním nebo vytvořením díla. V zákoně už ale není nic o tom, kdo bude vytvořené dílo hodnotit, zda jej lze odmítnout a požadovat stipendium vrátit, z čehož plyne, že si s výstupem umělec nemusí příliš lámat hlavu.
V případě vyhlášení nouzového stavu dojde k vyhlášení dotačního programu určeného výhradně pro osoby se statusem umělce, pokud byla jejich umělecká činnost v důsledku nastalé situace znemožněna. Status umělce nebude automaticky znamenat nárok na poskytnutí dotace, vždy proběhne na základě vypsání mimořádné dotační výzvy dotační řízení. Tahle část zjevně reaguje na covidovou pandemii, kdy umělci měli zakázáno veřejně vystupovat, což ale neznamená, že nedostali žádnou podporu.
Hlavním problémem zákona není, že se umělcům rozdají stipendia, granty nebo dotace. To se děje už dnes a může se tak dít i nadále bez úřadování kolem nesmyslného registru a statusu umělce. Tvrzení předkladatele, že umělci postrádají legislativní uchopení své profese a status umělce se stane nástrojem možné finanční podpory pro umělce, je přinejmenším zavádějící. Tím nástrojem jsou a zůstanou peníze a jejich přerozdělovací mechanismy. Ty lze vždy v případě potřeby upravit tak, aby na ně dosáhlo více lidí. Žádný registr k tomu netřeba. Status by navíc měl být něčím, co si umělec vyslouží svou tvorbou a nikoli úředním razítkem.
Foto: Pixabay
Autor: Redakce EM