Autor: Poslanci TOP09, KDU a Starostové
Stanovisko vlády: Nesouhlas
Hodnocení EM: 40%
Kompenzační bonus pro podnikatele v květnu skončí. Po dobu svého trvání byl kritizován pro nejasné podmínky, svévoli úředníků, nedostatečnou výši či pomalé vyřizování. Přesto lze říci, že šlo o jednu z nejpovedenějších věcí, kterou vláda na podporu podnikatelů během pandemie udělala.
Nevídaná byla i rychlost. Od předložení prvního zákona do sněmovny na počátku dubna 2020 do vydání ve Sbírce uplynulo 14 dní. V průběhu času byl zákon několikrát novelizován, pro rok 2021 byl přijat zákon nový, upravoval se okruh příjemců, výše podpory i vznik nároku. Jeho konec nyní mnozí podnikatelé právem oplakávají.
Stručné připomenutí zákona o kompenzačním bonusu je důležité, abychom se mohli podívat na jeho novelu z autorské dílny TOP 09. O Markétě Pekarové, její předsedkyni, je známo, že se ještě jako Adamová věnovala mezinárodnímu dobrovolnictví. Možná proto se rozhodla zákon o kompenzačním bonusu využít k motivaci dobrovolníků, kteří pomáhali se zvládáním epidemie přetíženým zařízením sociálních a zdravotních služeb. Kompenzační bonus je podle předkladatelů z řad opozice jednoduchý nástroj podpory dobrovolníkům, kterým se jiná forma ocenění a finanční podpory za jejich obětavost nedostává.
Navrhují proto, aby nárok na kompenzační bonus měla též fyzická osoba, která v bonusovém období vykonávala dobrovolnickou činnost „spočívající v poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci, anebo v poskytování zdravotní péče nebo v souvislosti s poskytováním zdravotní péče, a to za účelem poskytnutí pomoci při zvládání epidemie onemocnění COVID-19, pokud se dobrovolnická činnost netýkala uspokojování osobních zájmů, anebo pokud nebyla tato činnost vykonávána v rámci podnikatelské nebo jiné výdělečné činnosti anebo v pracovněprávním vztahu nebo služebním poměru“.
Pravidla vylučující nárok na kompenzační bonus se na dobrovolníky vztahovat nemají. Cílem je ocenit kohokoli, kdo ve svém volném čase a bez nároku na odměnu pomáhal se zvládáním epidemie v přetíženém sociálním a zdravotním sektoru. Takovou dobrovolnickou činnost mohli vykonávat i osoby samostatně výdělečně činné či podnikatelé postižení epidemií a vládními opatřeními přijatými za účelem jejího zvládání nebo osoby nezaměstnané. Podle autorů by bylo diskriminační neumožnit jim dosáhnout na symbolickou odměnu jen proto, že jsou zároveň příjemci podpory z důvodu svého vlastního postižení.
Výše kompenzačního bonusu pro dobrovolníky se má stanovit nikoli za dny v bonusovém období, ale za hodiny vykonané dobrovolnické činnosti, aby bylo možno zohlednit množství skutečně vykonané dobrovolnické činnosti. Výše kompenzačního bonusu je navrhována na symbolických 100 Kč za hodinu. Potvrzení o počtu hodin vykonané dobrovolnické činnosti v bonusovém období by vydával poskytovatel sociálních nebo zdravotních služeb, pro něhož dobrovolník dobrovolnickou činnost vykonal. Na první pohled zní vše logicky. Ne nadarmo se říká, že od doby, kdy vymysleli peníze, děkovat netřeba. Jenže to má háček.
Na jednu stranu platí, že dobrovolníkům by se za jejich činnost v době pandemie slušelo víc než jen poděkovat. Na stranu druhou je třeba souhlasit s negativním stanoviskem vlády, která upozorňuje na celou řadu nedostatků návrhu. Předně je třeba připomenout, že dobrovolnictví je z definice věci činnost prováděná ve prospěch druhých bez nároku na finanční odměnu, protislužbu nebo jiné zvýhodnění. I dodatečné přiznání odměny tento princip porušuje. Vyplácením bonusu by došlo k paradoxu: Dobrovolník, který si za svoji práci vezme finanční odměnu, už není dobrovolníkem.
Pokud bychom tento nedostatek návrhu přehlédli, je zde vložení návrhu do zákona o kompenzačním bonusu. Jak z názvu zákona vyplývá, jedná se o předpis, který kompenzuje hospodářské ztráty podnikatelů vzniklé pandemií a opatřeními vlády. Případná podpora dobrovolnické činnosti je něco jiného a do tohoto přechodného právního předpisu rohodně nepatří. Samostatnou kapitolou pak je navrhovaná definice vzniku nároku na bonus, která zahrnuje i „poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci“, což by mohlo znamenat i to, že jste se starali o vlastní babičku.
V kombinaci s upuštěním od detailní předběžné kontroly žádosti, které je podle autorů vyjádřením důvěry v osobní integritu žadatelů, se jedná o snadný nástroj ke zneužití. Oprávněnost čerpání neurčitě formulovaného nároku nelze ověřit ani dodatečně. Na osobní integritu lze věřit u skutečných dobrovolníků, ale za dobrovolníky by se nejspíš prohlásily též osoby, které s pomocí bližním nemají nic společného. I sto korun za hodinu je pro neslušné slušná motivace. Autoři tvrdí, že návrh bude motivovat dobrovolnictví, ale to je omyl. Dobrovolnictví lidé nedělají pro peníze, a to je dobře.
Foto: Pixabay
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
