Vládní důchodová reforma představuje klasickou frustrační kompozici ve stylu Járy Cimrmana. Lidem pracujícím v náročných profesích vláda slibovala dřívější odchod do penze. Nárok na předčasný důchod bez krácení měli mít lidé v povoláních zařazených do čtvrté a třetí kategorii rizik, což se týkalo zhruba 130 tisíc osob. Během projednávání zákona koalice na poslední chvíli couvla a okruh oprávněných osob zúžila na čtvrtou kategorii, což je zhruba 12 tisíc osob. Fázi očekávání vystřídala fáze zklamání.
Autor: Poslanci vládní koalice
Datum předložení: 16. 1. 2025
Stanovisko vlády: souhlas
Hodnocení EM: 30 %
Jako náhradní řešení koaliční poslanci přicházejí s návrhem, který se tváří jako totéž, ve skutečnosti jde o něco úplně jiného. Kouzlo je v rozdílu mezi předčasným důchodem a předdůchodem. V obou případech platí, že na penzi můžete odejít dřív, v předčasném důchodu žijete z penze, předdůchod se platí z penzijního pojištění. Návrh počítá s tím, že ho lidem ve třetí kategorii zaplatí zaměstnavatel. Při odpracování alespoň poloviny směn v měsíci odvede čtyři procenta z měsíční hrubé mzdy, u nižšího podílu tři procenta.
Na první pohled je zřejmé, že koalice chce, aby její sliby zaplatili jiní, a ještě se holedbá, jak plní své sliby. Není ovšem těžké odhalit, že spíše než na 93 procent, je to stěží na 7. Pojďme počítat: Pokud zaměstnavatel začne posílat do třetího pilíře 4 % z hrubé mzdy, dejme tomu 2 tisíce měsíčně, k nimž připočteme 340 korun státního příspěvku, za rok má potenciální předdůchodce naspořeno cca 28 tisíc, za pět let 140 tisíc. Jak dlouho se z takové částky dá žít?
Průměrný starobní důchod je 21 tisíc měsíčně. I kdybychom počítali s větším zhodnocení úspor u doplňkového penzijního spoření, vyjde pětileté penzijní spoření na 7 měsíců života s průměrnou penzí. V letech se důchody, příjmy a odvedené částky sice budou valorizovat, na výsledku to mnoho nezmění. Za deset let spoření by úspory vyšly na rok a dva měsíce, na pět let předdůchodu je třeba spořit více než 40 let. Současným zaměstnancům taková „reforma“ nepřinese nic, těšit by se snad mohli ti, co do náročných profesí teprve nastoupí.
Absurdní není jen návrh na předdůchody, nýbrž celá koncepce důchodů založená na kategorizaci práce. Pracovní pozice ve čtvrté, vysoce rizikové kategorii, jistě ohrožuje zdraví. Vykonávat rizikové práce do důchodu však není nutné. Pokud už by měl zákon něco předepsat, pak je to spíš omezení doby, po kterou je lze vykonávat, aby nedocházelo k trvalému poškození zdraví. Říkat lidem, že místo odchodu do důchodu, mají změnit práci, sice není populární, pořád ale lepší, než jim slibovat modré z nebe a pak je odbýt falešnou cetkou.
Opozice slibuje, že to tak nenechá a obrátí se na Ústavní soud. Kromě obvyklých nářků na proceduru, chce reklamovat i postup vůči náročným profesím. Vyřazením větší části z nich na poslední chvíli prý koalice zasáhla do jejich legitimního očekávání. Jedna věc ovšem je, že podobné sliby chyby lidi celkem oprávněně naštvou, něco úplně jiného jsou ústavní principy, které nelze vztahovat na zákony před jejich schválením. Opozice to dobře ví, ale proč netvrdit opak, když to přináší body.
Zjevným rizikem nápadů na předčasné důchody, které už mimochodem mají horníci zdravotničtí záchranáři, podnikoví hasiči nebo členové horské služby, je šíření na další a další profese. Výhody jsou nakažlivé a stres či fyzickou zátěž koneckonců pociťuje v práci skoro každý. Ve výsledku tak zákonem stanovený věk pro odchod do důchodu může být libovolné číslo, akorát že všichni budou chodit v padesáti. Cesta k udržitelnosti důchodového systému tudy rozhodně nevede.
Foto: Pixabay
Autor: Redakce EM
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
