Recenze návrhu novely zákona o důchodovém pojištění (důchodová reforma)

Autor: vláda

Datum předložení do PSP: 7. 5. 2024

Hodnocení EM: 70%

„I při odchodu silných ročníků 70. let do penze budeme vynakládat na důchody pořád méně než Rakousko, Francie či Itálie. Cestou není důchod v 70ti, ale prorodinná politika, hospodářský růst a snížení šedé ekonomiky, říká k tomu za opozici Alena Schillerová. Návrh důchodové reformy, či spíše parametrických úprav současného systému vláda již schválila, podívejme se ale nejprve, jak opoziční argumenty (o protinávrzích nelze hovořit) obstojí v souboji s realitou.

V současné době starobní důchodci spotřebovávají 7,7 procenta HDP. Podle Národní rozpočtové rady – ještě bez započítání Jurečkovy reformy – v okamžiku, kdy to bude nejhorší, to bude 11,5 procenta. V Itálii je to ale patnáct procent HDP a z toho plyne, že máme rezervu, upozorňuje Vladimír Špidla, proslulý rčením, zdroje tu jsou. Problémů takového srovnání je hned několik. Zaprvé platí, že srovnávat se s někým, kdo dlouhodobě balancuje na pokraji bankrotu, jen těžko může vést k závěru, že následováním jeho příkladu neděláme chybu. Krom toho nejde srovnávat pouze výdaje a jejich podíl na HDP, pokud do tohoto srovnání nezahrneme též příjmy důchodového systému. 

Česká ekonomika nevzkvétá a ekonomové se shodují na tom, že k nastartování dalšího růstu, který by přirozeně pomohl i s dofinancováním důchodů, jsou třeba výrazné impulsy. Některé z nich, třeba reforma trhu práce, skoro nic nestojí, mnohem zásadnější jsou však projekty, jejichž financování bude stát biliony. Potřebujeme dobudovat síť dálnic, postavit tratě pro rychlovlaky, k transformaci energetiky musíme postavit nové jaderné zdroje a zafinancovat kapacity zdrojů obnovitelných, velké peníze také musíme dát v příštích letech na obranu. Potřebujeme investovat a pokud místo toho použijeme peníze k financování důchodů, hrozí nám trvalá stagnace a zaostávání. 

Pojďme dál: Omezení šedé ekonomiky. Klasický hit opoziční politiky už od akce čisté ruce. Když se levicových politiků zeptáte, kde vezmou na všechny ty sliby, opáčí, že vyberou lépe daně, aniž by je zvyšovali. Reálně pak rozjedou život na dluh, jehož zkrocení přenechají jiným. „Tato vláda neví, co bude zítra, jak potom může vědět, co bude za dvacet třicet roků?“, ptají se další oponenti vládní reformy se zjevnou narážkou na bezpracný život v robotizované a umělou inteligencí řízené budoucnosti. Spoléhat na něco takového je krajně nezodpovědné. S umělou inteligencí to nejspíš dopadne jako s každou inovací. Trh práce se změní, ale samotná lidská práce nikam nezmizí.

Zdaleka největší nesmysl je sázka na prorodinnou politiku. Hodnota konečné plodnosti je u současných českých žen odhadována po ukončení jejich reprodukčního věku někde mezi 1,6 až 1,7 dítěte na jednu. Nejvyšší míra porodnosti je oproti tomu v Mali, kde vychází 7.34 dítěte na ženu, následuje Niger (7, 28) a Uganda (6, 81). Somálsko, Afghánistán a Jemen jsou v závěsu. Poněkud zlomyslně by se dalo konstatovat, že nejlepší prorodinnou politikou je občanská válka a hlad. Ordinovat lidem bídu jistě nikdo nechce, a tak jsou za prorodinnou politiku považovány hlavně štědré sociální výdaje, které stojí miliardy a natalitu v nejlepším případě zvednou o setiny procenta. 

O Havlíčkově geniálním nápadu na druhý důchodový pilíř, co by se tak nějak financoval sám, nemá smysl hovořit. Suma sumárum už tedy víme, kudy cesta nevede. Realita je taková, že zatímco nyní na jednoho důchodce přispívá v průměru 3,5 pracujícího, kolem roku 2050 to budou jen dva. V takovém situaci by systém končil každý rok v minusu až 350 miliard korun, říká k tomu ministr Jurečka a člověk nemusí být zrovna Nostradamus, aby na základě zřejmých statistických dat takovou prognózu učinil. Zatímco opozice spoléhá na ducha ve stroji, který za ně jako v antickém divadle vše na poslední chvíli vyřeší, vláda předkládá alespoň nějaké východisko. To je první věc, kterou je třeba ocenit. 

Posunem pro odchod do důchodu je asi tím nejvíce diskutovaným opatřením z celé reformy. Ve skutečnosti nejde o nic nového. Postupný růst důchodového věku nad 65 let prosadila již Nečasova vláda, aby jej vzápětí Sobotkova vláda v roce 2017 zrušila. Podle aktuálních propočtů by se pozdější důchod měl týkat již dnešních padesátníků. Hranice tentokrát nemá být pevná, posouvat se má podle věku dožití a právě v padesáti se lidé dozví, kdy mohou s důchodem počítat. Základem pro výpočet bude průměrná doba strávená v důchodu 21, 5 roku. Stejnou úsporu – 1, 2% HDP, jako růst věku pro odchod do penze, by přineslo i navrhované snížení nových důchodů. 

Několika miliardami navíc bohužel systém zatíží plnění nereálných slibů z programového prohlášení vlády: dobrovolné sdílení vyměřovacích základů manželů, fiktivní vyměřovací základ pro pečující, prodloužení období pro obnovu vdovského důchodu ze 2 na 5 let, zvýšení procentní výměry na 10% průměrné mzdy nebo zahrnutí doktorského studia do doby pojištění. Návrh naštěstí (zatím) neobsahuje předčasné penze pro náročné profese, které z celé reformy udělají další run na státní rozpočet. Celkem má reforma ušetřit 2, 2% v roce 2050, což znamená, že stát na ně bude stále výrazně doplácet. Jde jen o to, aby mu zbylo i na něco jiného. 

Foto: Pixabay

Zdroj: Redakce EM