Recenze „Lex ČEZ“ – novela zákona o přeměnách obchodních společností a družstev

Autor: vláda

Datum projednání vládou: 17. 5. 2023

Hodnocení EM: 50%

O rozdělení ČEZu začala vláda Petra Fialy mluvit loni na jaře jako o možnosti ke zmírnění dopadů energetické krize. Stát by tím rovněž ochránil své strategické zájmy v oblasti energetické bezpečnosti, což v kontextu s válkou na Ukrajině nepochybně dává smysl. Ve skutečnosti podobné úvahy zaznívaly i od předchozí vlády Andreje Babiše v době, kdy žádná energetická ani bezpečnostní krize nepanovala. Válka neválka, ve hře je způsob financování dostavby Dukovan a dalších jaderných zdrojů, do kterého drobní akcionáři nezapadají. Jenže jako to udělat a nekrást. 

Zákon o přeměně společností, který po dlouhých diskusích s vlastní legislativní radou nyní vláda předkládá, se o to pokouší. Předem je nutné upozornit, že zákon je to dlouhý a z valné části nezajímavý. Problematika přeměn obchodních korporací je u nás upravena zákonem už z roku 2008. Celkem logicky je značně ovlivněna právem EU, a protože v roce 2019 došlo k významné novelizaci příslušné směrnice, je třeba změnovou směrnici do zákona zapracovat, což také návrh zákona z valné části činí.  Až na pár podivínů, to nikoho ze židle nezvedne. 

Čertovo kopýtko návrhu, o kterém se v souvislosti s tímto zákonem hojně diskutuje a mnozí přitom mluví o účelovosti a šití na míru, je ukryto mimo transpozici evropského práva. Do návrhu byly značně podloudně propašovány paragrafy, kterým se nikoli nemístně začalo přezdívat lex ČEZ. Ono podloudnictví spočívá v tom, že sem byly přidány během meziresortního připomínkového řízení, notabene na návrh náměstka ministra spravedlnosti, který ani není připomínkovým místem, což není tak podstatné jako to, že se k němu ostatní připomínková místa nemohla vyjádřit. 

Bohumil Havel, jeden z členů legislativní rady vlády, v tom dokonce vidí natolik zásadní zásah do legislativní tvorby, že mluví o jeho neústavnosti. Řekněme si rovnou, že legislativní hysterie není namístě. Legislativní rada vlády není žádný ústavní orgán. K poslaneckým nebo senátním návrhům se mimochodem rovněž nevyjadřuje, což je možná škoda, ale rozhodně nic, co bychom mohli pokládat za protiústavní. Totéž platí i o šití na míru. Není to nic krásného, avšak ani nového. Jakoby se ještě nestalo, že vláda zákony šije na míru pro jednu nejmenovanou osobu.

Pochopit tak lze spíše námitky proti věcnému řešení lex ČEZ.  Dělení veřejně obchodovaných firem s většinovou účastí státu z oblasti kritické infrastruktury má napříště podléhat speciálním pravidlům, v nichž se sice o ČEZu nemluví, jinak ale vše souhlasí.  Potřebný podíl akcionářů pro souhlas s rozdělením akciové společnosti s většinovou majetkovou účastí státu, jejichž akcie jsou obchodovány na evropském regulovaném trhu a které jsou subjektem kritické infrastruktury, se z nynějších 90 procent všech hlasů snižuje na 85 procent přítomných na valné hromadě. 

Zkušenost z valných hromad ČEZu přitom praví, že zde vždy byli majitelé jen 77 až 79 procent akcií. To znamená, že stát měl z počtu přítomných vždy bezpečně víc než 85 procent. Návrh rovněž umožní, aby menšinoví akcionáři nezískali podíl v obou nově vzniklých společnostech, jak by bylo logické, nýbrž pouze v jedné z nich. Podle důvodové zprávy je cílem umožnit České republice dispozici s energeticky strategickými celky a výrobními aktivy získáním nástrojů nezbytných k rychlejšímu a efektivnějšímu prosazení vůle ve společnostech, v nichž má většinovou účast. 

Podmínkou ústavnosti takového postupu je dle důvodové zprávy dostatečná garance práv minoritních akcionářů, co do výše finanční kompenzace a možnosti napadnout rozhodnutí valné hromady u nezávislého soudu.  Jako velká záruka to zrovna nezní a protestům menšinových akcionářů se nelze divit. Mimochodem nehrozí jen soudy, ale ze strany zahraničních akcionářů též arbitráže. Premiéra Fiala je však v klidu: jde o obecný předpis, který jen napravuje doposud chybějící nástroj. „To, co bylo u nás dosud, je v Evropě naprosto neobvyklé a vlastně ojedinělé.“ 

Faktem je, že Ústavní soud již v minulosti posuzoval institut vytěsnění, což je věc podobná, nikoli však stejná, jak se snaží tvrdit vzpurný akcionář Michal Šnobr. Soud tehdy konstatoval, že v případě devadesáti procentní většiny potřebné k vytěsnění jde o většinu kvalifikovanou a situovanou tak vysoko, že možné námitky zneužití postavení jsou již prakticky potlačeny. Je velká otázka, zda lze to samé říci o většině sedmdesáti procentní. Na druhou stranu ale budou brány v potaz i okolnosti, které danou situaci od prostého vytěsnění drobných akcionářů odlišují. 

V každém případě platí, že stát to celé podniká nejen ze strategických důvodů, ale prostě proto, že se mu do vyplácení stovek miliard Šnobrovi a jeho partě nechce. Lépe řečeno je ani nemá kde vzít. To lze pochopit, nikoli tak úplně pochválit. Zákon nejde do detailu, a proto bude ve výsledku hodně záležet na tom, jak bude nakonec celá věc provedena, pokud se k tomu vůbec vláda odhodlá. Při nastoleném tempu, loni na jaře záměr, letos předložení zákona, dost možná všechno vyšumí do ztracena. 

Foto: Pixabay

Zdroj: Redakce EM