O tom, kdo páchá dobro, bude nově rozhodovat soud

Hodnocení Ekonomického magazínu: 30 %
Autor: Vláda
Datum předložení: Leden 2017
Před přijetím nového občanského zákoníku většina nestátních neziskových organizací fungovala jako občanská sdružení podle zákona o sdružování občanů nebo podle zákona o obecně prospěšné společnosti. Pravidla pro fungování OPS byla sice o něco přísnější, ve skutečnosti ale nikdo nekontroloval, zda se neziskovka zabývá něčím prospěšným. Že se to dá zneužít, si mnozí pamatují z doby, kdy firmy provozující hazard měly ze zákona povinnost část zisku vynaložit na veřejně prospěšnou činnost. Stovky milionů putovaly neziskovým organizacím, o jejichž veřejně prospěšné činnosti nikdo neslyšel, zato je šlo spojit s vlastníky hazardních firem.
O nutnosti rekodifikace práva neziskových organizací se diskutovalo dlouho a už před prací na novém civilním kodexu se začal připravovat zákon o statusu veřejné prospěšnosti, který by takovým praktikám zamezil. Od počátku šlo o to, že zákon zhruba vymezí, co veřejná prospěšnost je, oblasti, kde se dá „páchat“, podmínky ohledně předmětu činnosti a způsobu nakládání se ziskem. A když organizace vše splní, získá právo na zápis statusu veřejné prospěšnosti do veřejného rejstříku, což jí přinese nějaké výhody, nejčastěji byly zmiňovány daňové. Přípravy zákona skončily u věcného záměru, přednost dostal nový občanský zákoník.
Do něj se ale dostalo pouze konstatování, že veřejně prospěšná je právnická osoba, jejímž posláním je přispívat k dosahování obecného blaha. Další podrobnosti měl stanovit samostatný zákon, který byl neprodleně, ještě během roku 2013, připraven a schválen vládou i Poslaneckou sněmovnou. Senát ale návrh zákona zamítl, protože většina senátorů se přiklonila k názoru, že navrhovaná právní úprava bude znamenat výrazné zatížení soudů, které by měly o právu na zápis statusu veřejné prospěšnosti rozhodovat. Sněmovna už byla tou dobou rozpuštěna, a nový občanský zákoník tak začal platit i bez této speciální úpravy.
Je trochu záhadou, co Ministerstvu spravedlnosti trvalo tak dlouho, než zákon předložilo znovu. Pravda, původní návrh měl sedm stran, ten současný 16, ale to hlavně proto, že jej doplnila novelizace souvisejících zákonů, které upravují fungování dotčených právnických osob. Veřejně prospěšná může být podle návrhu jakákoli právnická osoba soukromého práva, tedy klidně akciovka, ovšem pod podmínkou, že skutečně vykonává činnost přispívající k veřejnému blahu. Právnické osoby veřejného práva (stát, obce, kraje, jejich příspěvkové organizace atd.) mají být z působnosti zákona vyjmuty.
Pokud se domníváte, že tím příběh nového přístupu k neziskovkám spěje ke zdárnému konci, budete zklamáni. Kdo si návrh přečte, zjistí, že potenciálním zájemcům o status veřejné prospěšnosti přináší spoustu papírování, úřadování, prokazování ba i sankcí, zkrátka povinností jako máku, ale práva či výhody žádné. Totiž pardon, dostanete ten status. K čemu vám bude? Zkrátka ho budete mít, a jestli ho nechcete, tak nemusíte, protože jinak se nic nemění. Ideální pro lidi, kteří věří, že dobrá pověst se dá získat zápisem do seznamu lidí s dobrou pověstí. V opačném případě rozhodně není o co stát. To už je lepší zkusit se nechat zapsat na seznam UNESCO.
Samotná myšlenka na změnu přístupu k veřejné prospěšnosti není špatná, provedení je ale mizerné. Absenci benefitů, které měly být podle původních představ součástí koncepce, ministr Pelikán alibisticky odůvodnil tak, že by se jednalo o novelu daňových předpisů, které jsou v gesci Ministerstva financí. Zákon lze přijmout i bez nich a doplnit je prý můžeme později. Neatraktivita zápisu má evidentně také svoji výhodu: soudům, které mají o zápisu rozhodovat, rozhodně nehrozí nával. Těch pár stovek „nadšenců“ jistě zvládnou. Nakonec je to asi dobře, opravdu nevím, jak by si soudy poradily s tím, zda k dosahování obecného blaha slouží blokáda výstavby dálnic, zahrádkářská činnost a další podobné vylomeniny.