Recenze zákona o detenčních centrech pro nelegální migranty v cizích státech.
Hodnocení Ekonomického magazínu: 0 %
Autor: Poslanci Úsvitu
Stanovisko vlády: Nesouhlas
Datum předložení: listopad 2015
„Bohužel jsme se občas dostali do situace, kdy se člověk cítí až trapně,“ přiznal nedávno poslanec Úsvitu Marek Černoch, když se měl vyjádřit k poslaneckým iniciativám jeho strany. Úsviťáci skutečně nelenili a sněmovnu zahrnovali řadou legislativních předloh, jejichž nevalná úroveň z nich udělala úplné donkichoty českého legislativního kolbiště. Jejich záběr byl velmi široký: zákonem chtěli zakázat zvyšování daní či halal porážky, zřídit detenční centra pro migranty v severní Africe nebo znárodnit majetek Zdeňka Bakaly.
Sám Černoch dnes přiznává, že jejich právní služby nefungovaly, jak měly, takže se stalo, že návrhy byly špatně legislativně napsány. Na politika jde o docela nevídanou sebereflexi, nicméně pravda to ještě není úplně celá, protože sebelepší legislativec nemůže napsat dobrý zákon na úplně špatné zadání. Například zákon o obecně nebezpečných náboženských společnostech nedává smysl, aniž se do něj vůbec podíváte. Cílem podobné normotvorby ovšem s velkou pravděpodobností ani nebylo nic jiného než sebeprezentace na tiskových konferencích.
V této oblasti je třeba Úsvitu přiznat jedno nevšední legislativní prvenství. Pochopili, že když předloží novelu trestního zákoníku, je to nuda. Když ji ale pojmenují jako novelu zákona proti terorismu, hned každý ví, oč jim jde. Koho zajímá, že takový zákon vůbec neexistuje, a proto jej ani nejde novelizovat? Bez zbytečného formalismu pak poslanci Úsvitu předkládali třeba novelu zákona proti inkluzi ve školství nebo novelu zákona o pobytu cizinců z nebezpečných zemí.
Pokud by některý z těchto návrhů prošel, navždy už by platilo, že když chcete novelizovat občanský zákoník, můžete to klidně nazvat novela zákona proti nevýhodným smlouvám nebo drzým sousedům. Možná je to škoda, právní řád mohl být o poznání veselejší, ale nic z toho neprošlo. Již minule jsme zde psali, že nejrychlejší způsob, jak si s podobnými PR aktivitami může sněmovna poradit, je vůbec se tím nezabývat, což také ve většině případů udělala.
Podívejme se nyní na jeden z nejkurióznějších zákonů, kterým hnutí Úsvit reagovalo na migrační krizi. Návrh zákona o detenčních centrech pro nelegální migranty v cizích státech sice není novelou žádného existujícího zákona, i tak se ale při jeho čtení až tají dech. Už samotné vymezení nelegálního migranta stojí za přečtení. Rozumí se jím „občan cizího státu neoprávněně pobývající na území ČR, takový bezdomovec nebo žadatel o mezinárodní ochranu, který byl do ČR relokován v rámci krizového relokačního mechanismu“.
Ministerstvo vnitra pro „takové bezdomovce“ zřídí detenční centra, ale pozor, ne v Bělé pod Bezdězem nebo tak někde, zřídí je v zahraničí a bude je tam také řídit a spravovat. Tenhle detail vyřeší mezinárodní smlouva. Všechny takové bezdomovce bez ohledu, zda u nás požádali o mezinárodní ochranu, či nikoli, odvezeme do těchto center a tam s nimi povedeme řízení o přesídlení ilegálního migranta. Pokud náhodou dostanou mezinárodní ochranu, mohou se vrátit, pokud nikoli, budou z centra vyhoštěni.
A když říkám tají dech, tak poslouchejte, jak je to dál. Obyvatelé detenčního centra se mohou většinově usnést, že se detenční centrum přemění na chartovní město, které je plně autonomní zónou volného obchodu. Z obyvatel se stanou občané a město se pak řídí na principu obecního zřízení. Ideální místa pro detenční centra nebo chartovní města vidí předkladatelé v Libyi a Sýrii. Jejich zřizování by podle zákona bylo nutné koordinovat s jinými členskými státy EU, s jejichž souhlasem se tak nějak počítá automaticky.
Těžko se divit, že vláda návrh zamítla jako zmatečný, protiústavní a rozporný s mezinárodním právem. Předkladatelé krom toho vycházejí ze zcela nesmyslného předpokladu, že by totiž místní libyjská nebo syrská autorita, ať už vláda nebo nějací povstalci, s námi uzavřela smlouvu, podle níž si u nich vybudujeme odkladiště uprchlíků, nebo je tam rovnou necháme založit samosprávné město s bezcelní zónou. Spíše než řešením nějakého problému tak návrh zavání pokusem zatáhnout Českou republiku hned do dvou občanských válek.
Inspiraci k tomuhle tak trochu dobrodružnému zákonu předkladatelé nejspíš našli u Paula Romera, amerického ekonoma a propagátora tzv. Charter Cities, která by fungovala jako jakési ostrůvky pozitivní deviace. Jako příklad pro potenciální chartové město Romer uvádí zátoku Guantánamo, která by se podle něj mohla stát novým Hongkongem pro Kubu. Je pravda, že o jakýchsi bezpečných zónách v Sýrii se občas mluví, ale tu koalici národů by musela vést armáda Spojených států, a nikoli ministerstvo vnitra České republiky.