Kdo nepracuje, ať nejí, bývalo heslem levičáků. Dnes je všechno jinak či spíše naopak. Podle vládou schváleného plánu na kurzarbeit, česky řečeno zkrácenou práci neboli částečnou zaměstnanost, postačí, když budete pracovat jeden den v týdnu a zbytek času můžete jíst, co hrdlo ráčí.
Recenze novely zákona o zaměstnanosti
Autor: Vláda
Datum předložení: 25. 9. 2020
Hodnocení: EM: 30%
Můžete držet i dietu, v každém případě však platí, že spíše než o podporu práce, se jedná o podporu nepráce, kterou naše levicová vláda chce zachraňovat pracovní místa. Obloukem se tak vracíme zpět do reálného socialismu, kdy sice nepracoval skoro nikdo, ale zaměstnáni byli všichni.
Při zavádění kurzarbeitu vláda argumentuje úspěšností programu Antivirus, díky němuž bylo podpořeno více než padesát sedm tisíc zaměstnavatelů a 769 tisíc zaměstnanců. V rámci Antiviru A vyplácí stát zaměstnavatelům příspěvek na mzdy zaměstnanců, kteří jsou v karanténě, a to ve výši osmdesát procent. Prostřednictvím Antiviru B lze čerpat peníze na mzdy zaměstnanců při omezení výroby a služeb kvůli výpadku pracovníků a surovin či kvůli poklesu poptávky, a to ve výši šedesáti procent. Antivirus C pak umožnil za tři letní měsíce prominout zaměstnavatelům platbu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na politiku zaměstnanosti.
Pro velký úspěch vláda program Antivirus prodloužila do konce října. Stále totiž podle ministryně Maláčové existují podniky, které potřebují pomoc. Aby také ne, když jim Úřady práce měsíčně pošlou čtyři miliardy. Otázka však zní, zda je takto měřený úspěch důvodem k prodloužení státní pomoci na neurčito. Program Antivirus byl od samého počátku zamýšlen jako dočasný nástroj v době mimořádné situace, kdy ochranná opatření vydávaná státem zásadním způsobem zasahují do podnikání zaměstnavatelů. Možná něco takového v blízké době nastane znovu, kurzarbeit má ovšem mnohem širší záběr.
Podpora v době částečné zaměstnanosti má být poskytována nejen v případě uzavření provozů v rámci opatření proti šíření nemoci, ale též při závažné hospodářské recesi, živelní události, kyberútoku a podobně. Bude to vláda, která rozhodne, zda pro kurzarbeit ve státě, regionu či vybraném odvětví nastal správný okamžik. Už také víme, že kurzarbeit chce vyhlásit 1. listopadu, kdy končí Antivirus. Aby se vše stihlo, navrhla vláda projednání zákona ve stavu legislativní nouze. Jako jeden muž pro tento postup zvedl zřejmě omylem ruku pouze ministr Zaorálek, což ale neznamená, že se to ve zkráceném projednání nestihne.
Ještě než se pustíme do hodnocení samotného zákona, podívejme se, jak je na tom Česká republika s nezaměstnaností. V posledním roce sice stoupla, nic dramatického se však neděje. K 31. 8. 2020 evidoval Úřad práce ČR celkem 279 078 uchazečů o zaměstnání, což je o 595 méně než v červenci a o pouhých 74 289 osob více než před rokem. Podíl nezaměstnaných osob zůstal na 3,8 procenta (červenec 2020 – 3,8 procenta, srpen 2019 – 2,7 procenta). Nic na tom nezměnilo ani září, kdy nezaměstnaných ještě o dva tisíce ubylo. Stále také máme nejnižší míru nezaměstnanosti v celé EU.
Můžete namítnout, že je to právě díky programu Antivirus, který zabránil masivnímu propuštění. Podle ministryně Maláčové bychom zde jinak měli zástupy nezaměstnaných. I kdyby na tom něco bylo, nulová či zanedbatelná nezaměstnanost není žádná výhra. Vedle firem těžce postižených nedostatkem zakázek, jsou zde i firmy, které nijak postiženy nebyly nebo dokonce zvyšují odbyt. Pracovní síla ale na trhu práce nadále zoufale chybí. Díky programu Antivirus jsme v situaci, kdy zaměstnavatelé, kteří nemají práci, nechávají lidi za státní peníze doma a firmy, které potřebují nové zaměstnance, nemají kde brát.
V březnu letošního roku se možná mnozí domnívali, že epidemie čínského koronaviru je krátkodobou epizodou, která se během několik týdnů přežene. Dnes už víme, že hrozba nákazy zdaleka neskončila, a i kdyby se tak během pár měsíců stalo, některé segmenty ekonomiky se budou vzpamatovávat celé roky. Chránit zde pracovní místa nemá smysl. Ekonomika se musí restrukturalizovat, aby se přizpůsobila nově nastaveným podmínkám. To se neobejde bez pružného trhu práce, kde potřebujeme určitý kontingent nezaměstnaných a nikoli pouze nezaměstnatelných.
Kurzarbeit, bez ohledu na nuance jeho nastavení, tomu rozhodně nepomůže. No řekněte sami: Do práce zajdete jednou týdně a od zaměstnavatele dostanete dvacet procent mzdy. Za zbylé čtyři dny dostanete od státu sedmdesát procent čistého do výše průměrné mzdy, a to už jste prakticky na devadesáti. Kdo ty čtyři dny nechce prosedět u televize, může vyrazit na melouch. Což o to, alespoň neztratí pracovní návyky. Až se zjistí, že si vláda za více než miliardu měsíčně koupila roční odklad, budou se hodit. Fór je nejspíš v tom, že už bude po sněmovních volbách.
Foto: pixabay.com
– swp, red –
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
