Recenze zákona o zemských znacích a vlajkách.
Autor: poslanci Radek Vondráček, Pavel Blažek, Petr Gazdík, Lucie Šafránková, Marian Jurečka, Vlastimil Válek a další
Datum předložení: 3. 3. 2023
Hodnocení EM: 20%
Staré přísloví říká: kdo si hraje, nezlobí. Vezmeme-li v úvahu, že hrát si mohou děti se sirkami, nebo dospělí s petardami, není to tak úplně pravda. Také poslanci si čas od času hrají, což v praxi znamená, že předkládají zákony, které sice fakticky nemají žádný smysl, ale proč si mezi neustálými obstrukcemi a nocováním ve sněmovně neudělat radost. K takovým účelům nejlépe poslouží zákony jako je ten o státních svátcích, kam je možno dle libosti přidat významný den. Podobně by mohl působit i návrh zákona o státních znacích a vlajkách, předkládaný partou převážně moravských poslanců napříč politickým spektrem včetně několika ministrů. Zas tak úplná oddychovka to ale není.
Poslanecký návrh spočívá v zakotvení (slovním i obrazovém) zemských znaků a vlajek Čech, Moravy a Slezska, čímž má dojít k symbolickému uznání významu těchto zemí pro vývoj společné státnosti. Kromě popisu a vyobrazení znaků a vlajek zákon dokonce stanovuje povinnost vyznačit tabulí s příslušným zemským znakem začátek území zemí Čech a Moravy na dálnicích a silnicích zpravidla dle stavu hranice mezi zemí Českou a Moravskoslezskou ke dni 31. prosince 1948. Už tady je třeba upozornit, že vyznačení Slezska z nějakých nespecifikovaných důvodů chybí. Další užití zemských znaků a vlajek je pak podmíněno vhodností a důstojností.
Zákon přirozeně nepostrádá slavnostní preambuli: „Uznávaje dobré tradice státnosti zemí Koruny české a chráníce dějinný odkaz našich předků…, v úctě k symbolům historických zemí Čech, Moravy a Slezska, které jsou nedílnou součástí symboliky státu…“ Škoda jen, že samotný návrh vlastně nic z toho nectí. Poslancům evidentně uniklo, že znaky i vlajky, zvláště pak ty historické, mají vlastní pravidla. Příslušné vědní obory se jmenují heraldika a vexilologie. I kdyby jim ovšem nuance těchto pomocných historických věd nebyly známy, těžko říci, proč se domnívají, že projevují úctu k historickým symbolům, zavedením ahistorických vlajek Čech, Moravy a Slezska.
Vezměme to popořadě. Historická vlajka Čech má, stejně jako polská, spodní polovinu červenou a horní bílou. Česká bikolóra využívala barvy neboli tinktury erbu českého království, kde bílá, správněji stříbrná barva symbolizuje stříbrného lva a spodní červené pole štítu. Polská stříbrná orlice na červeném poli logicky vede ke stejnému výsledku. A jakou vlajku Čech navrhují naši uctívači historických symbolů a dobrých tradic? Bílý dvouocasý lev ve skoku se žlutou korunou a žlutou zbrojí v červeném poli. Jinými slovy je to pořád český znak, jen ne na štítu ale na vlajce. Štít mimochodem naši „heraldici“ nadbytečně označují jako francouzský, ale to už je detail.
Podle stejného mustru, „vezmu znak a přilepím ho na vlajku“, postupují předkladatelé i v případě Moravy a Slezska. Vexilologicky správná vlajka Moravy by podle zbarvení moravské orlice musela být v dolní polovině modrá a v horní polovině bílo (stříbrno) červeně šachovaná. V dolní polovině zlatá, chcete-li žlutá a v horní černá by zase měla být správná vlajka Slezska. Není bez zajímavosti, že znak a vlajka Moravy mohou být podle návrhu užívány i ve variantě se zlato-červeným šachováním orlice, což je provedení znaku, oblibované moravskými Němci na základě sporné erbovní listiny vydané Fridrichem III. Habsburským. Vondráček a spol. jim to nyní chce dát černé na bílém.
Kromě vexilologických nesmyslů a chyby u zemského znaku Slezska, kde mají předkladatelé omylem orlici se zlatou korunou a zlatou zbrojí, namísto orlice se zlatou korunou a červenou zbrojí, je návrh též legislativně sporný. Jednak je zřejmé, že nezavádí nic, co by nešlo provádět již nyní, včetně osazování tabulí s vyznačením historické zemské hranice. Předkladatelům ale poněkud uniklo, že větší část Slezska leží dnes na polské straně a vytváření jeho státních symbolik by mohlo v Polsku vyvolat otázky, zda si jej nenárokujeme celé. Těžko říci, zda nám uvěří, že si tady jen tak hrajeme a zákonem stanovujeme vlajky a znaky územních celků, které právně neexistují ani u nás.
Návrh zákona může a nemusí být nenápadným krůčkem k obnově zemského zřízení, které skončilo rokem 1948 a po roce 1989 jej chtěly obnovit moravské národní strany a hnutí. Že se tak nestalo je do značné míry zásluhou rozpadu federace, na níž se ukázalo, že dvoučlenné státní celky prostě nefungují. A poučení z rozpadu Československa je víc. Jak říká historik Jan Rychlík: „Dnešní federalisté jsou zítřejší autonomisté a po-zítřejší separatisté.“ Vztyčování hraničních cedulí na Českomoravském pomezí až příliš zavání otevíráním Pandořiny skříňky, které může spustit lavinu, jejíž dosah předkladatelé, byť vedeni čestnými úmysly, nedokáží odhadnout.
Foto: Pixabay
Zdroj: Redakce EM
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
