Ministr Pilný označil rozpočet na příští rok za „volební“

Hodnocení Ekonomického magazínu: 40 %

Autor: vláda

Datum předložení: listopad 2017

Postup při schvalování státního rozpočtu má oproti jiným zákonům svá specifika a přesun sněmovních voleb z jarního do podzimního termínu je značně narušil. Vláda totiž má ze zákona o jednacím řádu PSP povinnost předložit jej sněmovně nejpozději tři měsíce před začátkem rozpočtového roku, což je prakticky vzato do konce září. Poslední řádná schůze sněmovny ale skončila 13. září, a poslanci tak o rozpočtu jednat ani nemohli. Vláda jej schválila až 25. září a do sněmovny poslala jen z povinnosti.

Nová sněmovna začíná s čistým stolem, a vláda proto musela poslat rozpočet do sněmovny už podruhé, což bez nějakých velkých fanfár bleskově učinila. Návrh státního rozpočtu má pořadové číslo tisku 2 (jedničkou je státní závěrečný účet za rok 2016), a pokud se má stihnout schválit, musí jej sněmovna začít projednávat hned na své příští schůzi.

Základní rozpočtové obrysy pro rok 2018 vypadají takto: Česká republika počítá s příjmy státního rozpočtu ve výši 1 314,5 miliardy korun, výdaje státního rozpočtu by měly činit 1 364,5 miliardy korun. Plánovaný deficit státního rozpočtu je 50 miliard korun, což je oproti schválenému zákonu o státním rozpočtu na letošní rok o 10 miliard méně. Není bez zajímavosti, že ještě v červnu tohoto roku se počítalo s příjmy ve výši 1 292 miliard korun a výdaji o 50 miliard vyššími.

V průběhu letních měsíců za ministrem financí chodili s nářkem jednotliví ministři, že s tak mizernými čísly nikdy nemohou vyjít. Po skončení ministerského kolečka registroval Pilný dodatečné požadavky v celkové výši 97 miliard. Když k tomu připočetl další požadavky ve výši až cca 15 miliard, které se rýsovaly ze zákonů právě schvalovaných sněmovnou, šlo celkem o 111 miliard. Většině požadavků nevyhověl, někde ustoupil, třeba vysokým školám, a něco přidal. Aby mu to vyšlo, musel přifouknout příjmy o 22,5 miliardy, což tradičně zajistí zpřesněná makroekonomická prognóza.

Manévrovací prostor při sestavení rozpočtu byl značně omezen rozhodnutím, které stačil posvětit ještě předchozí ministr financí Babiš, o razantním zvýšení důchodů a neméně velkorysém zvýšení platů ve veřejném sektoru. Ministr Pilný, který se zapíše do povědomí lidí nejspíš hlavně tím, že chtěl důchodce nechat sekat trávu v parku, se pak nechal slyšet, že vláda má tolik priorit, že vlastně ani žádné nemá. Samotný rozpočet označil jako volební, čímž jistě nemínil pouze to, že byl schválen před volbami.

Opozice ústy Miroslava Kalouska rozpočet ohodnotila dost podobně: Jde o výsledek politiky bez vize, bez priorit a bez zodpovědnosti. Jedná se o nejvyšší výdaje a také o nejvyšší počet státních zaměstnanců, které si platíme z daní. Na investice do budoucnosti podle něj kabinet počítá s nižší částkou než předchozí vlády.

Tak se na to podívejme, aniž bychom zbytečně zabrušovali do detailů. Vyčítat rozpočtu, že má vyšší výdaje než rozpočty předchozí, asi není úplně namístě. Mimo krizová období jde o přirozený vývoj. Priority vlády se dají vyčíst z vývoje příjmů jednotlivých resortů. Pokud by všem rostly nebo klesaly rovnoměrně, žádné nejsou. Tak tomu ale v návrhu rozpočtu není. Některé resorty si pohoršily, jiné zase polepšily, a to dost výrazně. S nižšími příjmy než letos mají pro příští rok počítat Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo financí, Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo dopravy a Ministerstvo zemědělství.

Asi největší šok utrpěla ministryně Šlechtová, které rozpočet klesl z 16 miliard na necelých šest. Možná je tak více srozumitelný její zájem o obranu, kde naopak příjmy posílily o více než šest miliard. Příjmy mají rovněž stoupnout Ministerstvu zahraničních věcí, spravedlnosti, zdravotnictví, vnitru – tam dokonce o devět miliard. A to ještě nic není oproti školství, kde příjmy stoupají ze 156,5 na 175,7 miliardy. Rekordmanem je Ministerstvo práce a sociálních věcí, jehož příjmy porostou z 560,5 na 588,5 miliardy korun.

Zvýšení prostředků ještě neznamená jejich smysluplné využití, nicméně můžeme konstatovat, že končící vláda přece jen priority měla: sociální transfery, důchody, školství a bezpečnost. Když do plánovaných příjmů započteme i náklady na zvýšení platů ve veřejné sféře, a to i v resortech, kde dochází k poklesu celkových příjmů, je zřejmé, že na investice skutečně mnoho nezbývá. Jen na výstavbu dálnic podle ministra Ťoka chybí sedm miliard: „Je před volbami a já mám pocit, že je lákavější pro některé kolegy přidat na platech než přidat silnicím.“

Také srovnání vývoje kapitálových výdajů mluví jasně. Zatímco pro letošní rok se počítá s kapitálovými výdaji v celkové výši 103,9 miliardy, pro příští rok je to už jen 89,8 miliardy. Oproti poklesu investic naopak můžeme vidět růst mandatorních výdajů z 724,5 miliardy na 756,4 miliardy. Celkově tedy můžeme konstatovat, že rozpočet má své priority, investice to ale nejsou. Dokud se ekonomice daří, nic moc se neděje, jakmile ale roky hojnosti skončí, zjistíme, že rozpočet ztučněl a zlenivěl. Ocenit můžeme, že rozpočty této vlády alespoň končily s nižším než plánovaným deficitem, což se pravděpodobně stane i v letošním roce.