Lidovci: Zákon nerušit, bojuje za vyšší hodnoty, jako jsou vlast a rodina

Hodnocení Ekonomického magazínu: 95 %
Autor: poslanci ODS
Stanovisko vlády: neutrální
Datum předložení: prosinec 2017
Kdyby existoval žebříček nejpitomějších zákonů, zákon o prodejní době by nesporně atakoval horní příčky. Přijat byl v loňském roce a od té doby už stačil vnést zmatek do hlav zákazníků i prodejců. Zákaz prodeje o svátcích se vztahuje na sedm či spíše sedm a půl svátečních dnů, pamatovat si, které to jsou, ale asi zvládá málokdo. Žádnou logiku v tom totiž nenajdete. Na svatého Václava je prodej zakázán, na Cyrila a Metoděje povolen. Zákon se vztahuje na obchody s prodejní plochou větší než 200 m², ale z nepochopitelných důvodů též na jakýkoli prodej použitého zboží nebo sběrny surovin. To se ale zjistilo, až když komando ČOI vyměřilo pokutu antikváři, který jim ve svátek prodal dvě knížky.
Původ zákona je prostý, odborářky z Odborového svazu pracovníků obchodu tak dlouho obcházely poslance a senátory, až potkaly Bublana. Zatímco ostatní je buď vyhodili nebo jen slibovali, a nic neudělali, senátorovi a bývalému ministrovi vnitra se jich zželelo a návrh zákona, který mimochodem odboráři poprvé předložili už v roce 2005, si osvojil a k překvapení mnohých nakonec i v obou komorách prosadil. Jak už to u takových zákonů, kterým rozumí každý, bývá, diskuse byla košatá. Zákon podporovala levice od komunistů až po lidovce. Zatímco prvně zmínění v něm viděli prostředek, jak podpořit odboráře proti zahraničním vydřiduchům, kteří v hypermarketech vykořisťují naše ženy za pultem, katolíky nadchla možnost zabojovat jménem duchovna proti falešným chrámům konzumu.
Obě skupiny se ani netajily tím, že zákon je prvním krokem na cestě  k zákazu prodeje o všech svátcích, až nakonec bude zavřeno každou neděli. Jakkoli se přitom zaštiťovali ochranou zaměstnanců či příkladem Německa a Rakouska, bylo evidentní, že zákon pro ně představuje především nástroj ke změně chování lidí: „Neděle je od slova nedělat, rodiny mají být pohromadě, ve svátek má člověk rozjímat, a ne kroužit s nákupním košíkem po obchoďáku.“ Některým doslova trhaly srdce dětské koutky, kam se odkládají děti: „Rodiče létají po IKEA sami a děti nechají být, tak to se vám líbí? Mně tedy ne!“ Pro tento druh argumentace je příznačné, že kdo nechce uzákonit dobro, je automaticky přisluhovačem zla.
Zákon o prodejní době nejde nijak vylepšit ani opravit. Jediná správná cesta, jak s ním naložit, je jeho úplné zrušení. A to nyní navrhuje skupina poslanců ODS. Praxe podle nich ukázala, že norma je nadbytečná, nepřiměřeně zasahuje do práv obchodníků a omezuje občany. Vzhledem k tomu, že se stávající zákaz týká pouze některých prodejních ploch, narušuje konkurenční prostředí mezi jednotlivými obchodníky.
Vláda k návrhu zaujala odtažitý postoj, ale jednotlivá ministerstva, která dostala zákon k vyjádření, se v postojích velmi lišila. Ministerstvo průmyslu bylo pro zrušení s odůvodněním, že zákon představuje nepřiměřený zásah do práv obchodníků a omezuje svobodu podnikání. Ministerstvo práce bylo spíše proti, neboť zákon platí teprve rok, a na jeho hodnocení je proto příliš brzy. Skutečnou lahůdku zaslali z Ministerstva zemědělství: Regulaci nerušit, má bojovat proti konzumnímu způsobu života a za vyšší hodnoty, jako jsou vlast a rodina.
Pokud lze návrhu na zrušení zákona o prodejní době něco vytknout, pak je to zbytečně stručná důvodová zpráva. Ani tentokrát se nikdo nepozastavil nad zákazem prodeje použitého zboží, který mimochodem většinou obstarávají samotní majitelé. Ale to je spíš detail. Více postrádáme odůvodnění oné nadbytečnosti regulace prodejní doby. Jakákoli regulace soukromoprávních vztahů by měla být odůvodněna veřejným zájmem. V opačném případě jde o čistou svévoli ve prospěch určité menšiny, v tomto případě prodavaček (a prodavačů) v hypermarketech, proti zájmům většiny zákazníků.
Zaměstnancům se nelze divit, že lobbují za své volno. Pokud se však někdo domnívá, že zavřením obchodů a bazarů bojuje za vlast a rodinu, měl by vyhledat úplně jiný ústav, než je Strakova akademie.