K uzákonění ochrany oznamovatelů korupce se vládní strany zavázaly v koaliční dohodě již v minulém volebním období. S prvním návrhem na ochranu těch, kteří oznámí trestný čin vlastního zaměstnavatele a spolupracují s příslušnými orgány, přišla už v roce 2012 Karolína Peake
Recenze zákona o ochraně oznamovatelů
Autor: Piráti
Datum předložení: 22. 7. 2020
Stanovisko vlády: nesouhlas
Hodnocení EM: 30%
. Inspiroval ji případ šéfa Státního fondu životního prostředí Libora Michálka, který si nahrával jednání s poradcem tehdejšího ministra životního prostředí a pak je místo policii předal novináři Kroupovi. Michálkovy nahrávky nic neprokázaly, o místo však přišel on i ministr Drobil. Štěstí, že máme Senát, kam voliči Michálka za jeho snahu posadili.
Na ochraně tzv. whistleblowerů se Sobotkova vláda víceméně shodovala, rozpor panoval ve způsobu ochrany i legislativního zpracování. Zatímco ministr Dienstbier, který to měl v gesci, navrhoval zajistit ochranu oznamovatelů novelou antidiskriminačního zákona, zákoníku práce a příslušnou úpravou občanského soudního řízení, tehdejší ministr financí Babiš naopak trval na přijetí samostatného zákona, který, Dienstbierovi natruc, předložil v roce 2016 jako vlastní poslaneckou iniciativu. Vzhledem k obsahu se lze domnívat, že spíše než o vážně míněný návrh, šlo o pokus zalíbit se protikorupčním iniciativám.
Smyslem ochrany oznamovatelů má být motivační prostředí k nahlášení protiprávního jednání zaměstnavatele. Ještě horší než nemotivovaný oznamovatel je ovšem oznamovatel přemotivovaný. Babišův návrh byl tento případ. Stačilo upozornit na porušení zákona a už tu byla státní garance za ztrátu nebo snížení příjmů a sto tisíc k tomu za nemajetkovou újmu. To není zájem na odhalování trestné činnosti, nýbrž návod, jak vydělávat bonzováním na zaměstnavatele. Pokud by takový zákon platil, což se naštěstí nestalo, musel by nutně následovat zákon na ochranu před falešnými oznamovateli.
Dříve než stačila vláda v tomto volebním období připravit vlastní návrh, vyrukovali se zákonem o ochraně oznamovatelů Piráti. Jejich návrh je lepší, než Babišova agitka, ale překonat tak nízkou laťku nebylo zas tak těžké. Ochránit má osoby, které oznámí informace nasvědčující, že došlo nebo může dojít k jednání, které je v zásadním rozporu s veřejným zájmem. Toto jednání návrh specifikuje jako naplnění skutkové podstaty trestného činu, ale nikoli přečinu se sazbou nižší než dva roky. Dále se jedná o přestupek s pokutou nejméně dva miliony a porušení rozpočtové kázně také nad dva miliony.
A teď si představte, že oznámíte čin, ke je sazba pouhý rok. Žádnou ochranu nedostanete, protože jste si špatně nastudovali trestní zákoník. Nejspíš ho neznají ani Piráti. Ochranu by totiž nepožíval oznamovatel jednání, jako jsou legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti, zvýhodnění věřitele, způsobení úpadku, poškození cizí věci, neoprávněné nakládání s odpady a mnohé další, mající základní sazbu nižší než dva roky. Podle Pirátů takové skutky nestojí za bonz. Naproti tomu budou chráněni oznamovatelé závažnějších přestupků, což jsou z principu činy méně společensky škodlivé, než trestné činy.
Návrh zákona sice pamatuje na mlčenlivost soudce, státního zástupce, notáře, soudního exekutora, advokáta, mlčenlivost stanovenou při poskytování zdravotních služeb, nebo z důvodu ochrany utajovaných informací. To samé ale už neplatí pro bankovní tajemství nebo daňovou mlčenlivost. Zcela v souladu se svojí dlouhodobou politikou, všichni mají o všech všechno vědět, Piráti nabádají oznamovatele, aby současně s podáním obsah oznámení zveřejnili. Zjevně mají na mysli zveřejnění formou reportáže, ve které jsou podezřelí či neprávem obvinění předem odsouzeni k věčnému zatracení.
Podezření na protiprávní jednání se má podávat dvěma způsoby. Interní prostřednictvím zaměstnavatelem určené osoby nebo schránky, kam bude možné házet anonymy se zpáteční adresou. Oznamovatel má mít povinnost se nejprve obrátit na vnitřní oznamovací systém a teprve když neuspěje, jde na policii nebo za státním zástupcem. Pokud postup nedodrží, ochrana oznamovatele se na něj nevztahuje. Proč, to zřejmě neví ani sami předkladatelé. Vnitřní oznamovací systém, který už dnes platí nařízením vlády pro služební úřady, má být rozšířen pro celý veřejný sektor, v soukromé sféře zůstane dobrovolný.
A v čem ochrana spočívá? Ve specifikovaném období vás nemůžou vyhodit z práce, i kdyby vás mezitím soud poslal do chládku za vraždu. Obdobně vás nemůžou suspendovat nebo přeložit na horší práci. Za zmínku stojí i zákaz nepřevedení smlouvy na dobu určitou na dobu neurčitou, ač bylo oprávněně očekáváno. Těžko říct, jak se oprávněné očekávání pozná. Než přijímat pirátské legislativní kutilství, bude lepší vyčkat na vládní implementaci evropské směrnice, která má chránit oznamovatele porušení práva Unie. Jakkoli se nedá očekávat bůhví co, přece jen lze doufat, že půjde o předlohu, která nezpůsobí více škody než užitku.
Foto: pixabay.com
– swp, red –
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
