Evropský soudní dvůr ztížil přístup do registrů skutečných vlastníků. Ve svém rozsudku konstatoval, že rejstřík neměl být nikdy veřejný. „Daňové ráje“ Lucembursko a Nizozemsko v reakci na to veřejný přístup okamžitě zrušily.
„Jde o precedens, kterým soud zpochybnil část evropské legislativy, jež dosud platila pro všechny státy,“ komentuje dopad rozhodnutí Michael Dobrovolný, manažer společnost Smart Office & Companies ze skupiny PKF Apogeo.
Zákon o evidenci skutečných majitelů přinesl možnost, že kdokoli se může dovědět, kdo je konečným vlastníkem kterékoliv firmy. „Situace, kdy si kdokoli mohl kdykoli dohledat informace o majitelích firem, jde ale podle soudu proti právu na soukromí i ochranu osobnosti,“ vysvětluje Dobrovolný.
„Zpřístupněné informace totiž umožňují potenciálně neomezenému počtu osob informovat se o faktické a finanční situaci skutečného majitele,“ konstatuje soudní verdikt.
Cílem zavedení Evidence skutečných majitelů, která vychází z požadavků evropské směrnice, byla vyšší transparentnost podnikatelského prostředí a předcházení praní peněz nebo financování terorismu. Povinnost zveřejňovat údaje o skutečných majitelích firem ale budila emoce od počátku, právě zejména z důvodu narušení ochrany soukromí – respektive zveřejnění některých jejich osobních údajů.
Podle Michaela Dobrovolného je otázkou, jakým způsobem se s judikátem vypořádá český zákonodárce. „Zvýšená míra znepřístupnění informací v evidenci skutečných majitelů ale může v konečném důsledku přispět k vyšší míře ochrany soukromí a paradoxně k tomu, že někteří váhající se k poskytnutí součinnosti odhodlají a přikročí k zápisu své osoby do evidence,“ míní Dobrovolný.
Je podle něj také otázkou, jak a do jaké míry bude či nebude judikát využíván například při rozhodování, jaké sankce budou následovat za dosavadní nesplnění povinnosti zapsat skutečné majitele u některých firem.
Foto: Pixabay
Zdroj: Spindoctors
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
