Před třemi desetiletími jste za průměrnou výplatu zvládli uživit rodinu, zaplatit bydlení a ještě si něco odložit. Dnes se mnozí Češi potýkají s tím, že ani na základní potřeby, jako je nájem, jejich příjem nestačí. Co se změnilo?
Když výplata byla králem
Pojďme se vrátit o 30 let zpět, do roku 1995. Průměrná hrubá mzda v České republice tehdy činila podle dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) zhruba 8 000 korun měsíčně. Nájem za standardní byt 2+1 v Praze se pohyboval kolem 1 500 korun, potraviny pro čtyřčlennou rodinu vyšly na 3 000 korun. Zbytek? Na oblečení, dopravu, nebo dokonce na spoření. Život nebyl luxusní, ale stabilní. Dnes, když se podíváme na čísla roku 2025, průměrná hrubá mzda podle ČSÚ dosahuje 43 000 korun. Zní to jako skok, že? Jenže nájem za stejný byt v Praze se vyšplhal na 20 000 korun měsíčně, a to ještě mluvíme o střední třídě. Jak je možné, že mzdy rostly, ale pocit dostatku se vytratil?
Růst cen předběhl mzdy
Klíčem k pochopení je inflace a růst životních nákladů, které mzdy předběhly o několik koňských délek. Podle dat ČSÚ za posledních 30 let rostly ceny bydlení, energií a potravin mnohem rychleji než příjmy. Zatímco mzdy se od roku 1995 zvyšovaly průměrně o 5 % ročně, ceny nemovitostí a nájmů v Praze a dalších velkých městech stoupaly o 8–10 % ročně, jak uvádí studie České národní banky (ČNB) z roku 2024. Přidejme k tomu inflační šoky po pandemii a geopolitických krizích. Například v roce 2022 inflace dosáhla 15 %, což byla nejvyšší hodnota od 90. let. I když se v roce 2025 inflace podle odhadů ČNB stabilizovala na 3 %, ceny už zůstaly na vysoké úrovni. Výsledek? Výplata, která dřív pokryla vše, dnes sotva stačí na základní výdaje.
Bydlení jako nedostupný sen
Bydlení se stalo symbolem této nerovnováhy. V 90. letech bylo běžné, že rodina věnovala na nájem nebo hypotéku 20 % svého příjmu. Dnes, jak ukazují data ČSÚ, je to často 40–50 % příjmu, a to u domácností se dvěma příjmy. Pro jednotlivce nebo samoživitele je situace ještě horší. A co vlastní bydlení? Průměrná cena bytu v Praze dosáhla podle ČSÚ v roce 2025 120 000 korun za metr čtvereční. Při průměrné mzdě si na takový byt většina lidí ani nemůže půjčit.
Příčin je víc, ale jednou z hlavních je strukturální změna ekonomiky. Globalizace a otevření trhu po roce 1989 přinesly růst, ale také nerovnosti. Velká města jako Praha se stala magnetem pro investory, což vyhnalo ceny nemovitostí do závratných výšek. K tomu přispěla nízká výstavba dostupného bydlení, podle analýzy Ministerstva pro místní rozvoj z roku 2024 chybí v ČR přes 100 000 sociálních bytů. A co mzdy? Ty rostou pomaleji, protože firmy čelí tlakům na konkurenceschopnost. Mzdy v ČR jsou stále nižší než v západní Evropě, ale životní náklady se už vyrovnaly.
Co s tím?
Není vše ztraceno, ale řešení není jednoduché. Stát by mohl podpořit výstavbu dostupného bydlení, nebo regulovat ceny nájmů, jak to dělají některé země EU. Na individuální úrovni se mnozí učí šetřit, hledají levnější bydlení mimo centra nebo sdílejí domácnosti. Jenže to není udržitelné. Jak dlouho můžeme žít v systému, kde základní potřeba, bydlení, se stává luxusem?
Před 30 lety byla výplata zárukou důstojného života. Dnes je spíš vstupenkou do boje o přežití. Ceny bydlení a životních nákladů rostly rychleji než naše příjmy, a pokud se systém nezmění, může se tento trend ještě prohloubit. Chceme budoucnost, kde si na život budeme muset půjčovat?
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Marek Hájek
Zdroj info: Český statistický úřad (ČSÚ): Data o průměrných mzdách a cenách bydlení 1995–2025, Česká národní banka (ČNB): Analýza inflace a růstu cen nemovitostí, Ministerstvo pro místní rozvoj: Studie o nedostatku sociálních bytů
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
