Americký námořní průmysl, kdysi světový kolos, dnes bojuje o přežití. K říjnu 2025 staví americké loděnice méně než pět velkých komerčních lodí ročně, zatímco Čína produkuje přes 1 700 takových plavidel. Tento dramatický rozdíl odhaluje slabiny USA a otřásá globálním obchodem.
Od světového lídra k okrajovému hráči
Americký námořní průmysl byl po druhé světové válce symbolem technologické nadřazenosti – v roce 1975 USA ještě vedly světovou produkci lodí. Dnes drží pouze 1 procento globálního trhu a jsou na 19. místě. Naopak Čína, s produkcí 51 milionů tun nosnosti (DWT) v roce 2025, ovládá 51,7 procenta dokončených lodí a získala 68,3 procenta nových objednávek. Nosnost, tedy maximální váha, kterou loď unese včetně nákladu a paliva, je klíčovým měřítkem – a zde Čína jasně dominuje.
Proč k tomu došlo? Globalizace a přesun výroby do Asie v 80. letech 20. století, spojený se snižováním vládních dotací, postupně oslabily americké loděnice. Jones Act, zákon z roku 1920, který nařizuje, aby lodě mezi americkými přístavy stavěly a provozovaly jen domácí firmy, měl chránit národní zájmy. V praxi ale zvyšuje náklady a omezuje konkurenci.
Současná krize
V současnosti je komerční sektor v USA na kolenou – roční výroba velkých plavidel, určených pro nákladní nebo kontejnerovou dopravu, se omezuje na hrstku kusů. Čína tento počet převyšuje 350násobně díky masivním státním dotacím a integrovanému průmyslovému řetězci. Vojenský segment, řízený Námořnictvem USA (US Navy), se snaží držet krok. K lednu 2025 mělo 296 lodí, včetně ponorek s balistickými raketami pro jaderné odstrašení. Očekává se doručení 10 nových válečných lodí v roce 2025 a v rozpočtu na rok 2026 je žádost o 19 plavidel – nejvíce za dvě desetiletí. Čínská flotila však už nyní čítá přibližně 395 až 400 lodí a do roku 2030 by měla dosáhnout počtu 435.
Americká vláda reaguje: SHIPS for America Act a prezidentské dekrety z roku 2025 slibují federální investice do infrastruktury. Přesto chybí měřitelné cíle – loděnice trpí zpožděními a nedostatkem kapacit. My v Evropě, včetně Česka, to sledujeme s obavami, protože oceány jsou páteří našeho obchodu.
Příčiny úpadku a globální ozvěny
Co je skutečným viníkem? Vysoké náklady hrají hlavní roli – stavba kontejnerové lodi v USA vyjde na 330 milionů dolarů, v Číně jen na 60 milionů. Přidejte si nedostatek kvalifikovaných pracovníků, stárnoucí pracovní sílu, nízké mzdy a vysokou fluktuaci. Zastaralá infrastruktura komerčních loděnic způsobuje zpoždění, zatímco Čína profituje z levné práce a agresivní podpory.
Pro Česko jsou dopady nepřímé, ale bolestivé. V roce 2024 dosáhl náš export do USA 133,4 miliardy korun, především v automobilovém a strojírenském sektoru. Kolaps americké námořní dopravy by narušil globální logistiku, zvýšil ceny přepravy a způsobil zpoždění v dodavatelských řetězcích. České firmy, které dodávají součástky do lodí, mají omezený přímý vliv, ale některé přesouvají výrobu do USA – to by mohlo být v krizi výhodou.
Mezi nadějí a realitou
Budoucnost? Optimisté vidí šanci v modernizaci: zaměření na specializovaná plavidla pro LNG nebo větrnou energii, s technologiemi jako AI a 3D tisk. Vojenské zakázky, s cílem 381 lodí do roku 2030 a investicemi přes bilion dolarů, zůstanou motorem. Partnerství s jihokorejskými giganty jako Hyundai Heavy Industries by mohlo posílit kapacity. Skeptici varují před pomalým pokrokem – bez řešení pracovní síly a nákladů zůstane USA na okraji.
Klíčoví aktéři, jako Huntington Ingalls Industries nebo General Dynamics Electric Boat, vedou obnovu, podpoření Úřadem náčelníka námořních operací (CNO) a Velitelstvím námořních systémů (NAVSEA).
Americký kolaps nám připomíná, jak rychle se může změnit světový řád. Pokud se USA podaří revitalizovat, může to oživit globální obchod. Jinak ná čeká éra nejistoty.
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Petr Poreba
Zdroj info: eleconomista.es
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
