O inflaci mluvíme sice často, ale docházíme k řadě různých závěrů. Nejprve tedy, co inflace je: je to znehodnocování měny, způsobené růstem cen zboží. Když nám zdraží máslo ze 30 na 50 korun, prostě si za stovku koupíme jen dvě kostky, ale v době, kdy jsme si tu stovku vydělali, bychom za ni dostali kostky tři a ještě by nám deset korun zbylo. Dostali jsme zaplaceno za svou práci, jejíž výsledek jsme “svěřili” penězům – v tomto případě české koruně – a ona tuto hodnotu naší práce neudržela. To je podstata inflace.
Jaká byla inflace v ČR a zemích EU v posledních letech a co k tomu přispívalo?
Ceny se ovšem v tržní ekonomice mění neustále a také neustále v průměru rostou. Všeobecně se usuzuje, že celkový růst cen kolem 2 % ročně je přirozená míra inflace. V posledních letech tomu tak ovšem nebylo ani u nás, ani v EU a dalších zemích. Inflace se “rozjela” v roce 2021, kdy se odpoutala z minimálních hladin a dosáhla za rok úrovně 3,8 %. V této podobě neměla ještě konkrétní makroekonomické dopady – ty přišly o rok později, kdy u nás míra inflace dosáhla 15,1 % a nejhorší číslo vykázala v září 2022 – rekordních 18 %. Tak vysoká inflace se už nazývá “pádivou” (nad 10 %) a má na ekonomiku velmi negativní vliv. Klesá reálná hodnota měny a tedy všeho, co je v měně vyjádřeno, zejména hodnota příjmů a úspor. Radovat se mohou pouze dlužníci, protože klesá i hodnota jejich dluhů. Fatálním důsledkem pádivé inflace je ale změna v chování lidí a firem. Klesá důvěra, budoucnost se stává nejistou a uvažování chaotickým. Vytrácí se chuť investovat a naopak vzniká panická potřeba utrácet, dokud inflace neznehodnotí úplně všechno. Inflační atmosféra také inspiruje další zdražování, které se v té záplavě rostoucích cen ztratí.
Tím vším jsme si prošli nejen v ČR, ale i v celé EU. Není třeba připomínat negativní vlivy covidové pandemie, energetické krize a ruské agrese na Ukrajinu. Zasáhlo to všechny země EU. Každá se s tím nějak vyrovnala a v každé došlo k určitým škodám.
Jaká byla inflace v roce 2023 v ČR a zemích EU?
země | 2020 | 2021 | 2022 | 2023 | 2024 | ||
prosinec | prosinec | prosinec | prosinec | leden | únor | březen | |
EU 27 zemí | 0,3 | 5,3 | 10,4 | 3,4 | 3,1 | 2,8 | 2,6 |
Eurozóna | -0,3 | 5,0 | 9,2 | 2,9 | 2,8 | 2,6 | 2,4 |
Řecko | -2,4 | 4,4 | 7,6 | 3,7 | 3,2 | 3,1 | 3,4 |
Slovinsko | -1,2 | 5,1 | 10,8 | 3,8 | 3,4 | 3,4 | 3,4 |
Irsko | -1,0 | 5,7 | 8,2 | 3,2 | 2,7 | 2,3 | 1,7 |
Estonsko | -0,9 | 12,0 | 17,5 | 4,3 | 5,0 | 4,4 | 4,1 |
Kypr | -0,8 | 4,8 | 7,6 | 1,9 | 2,1 | 2,1 | 1,6 |
Německo | -0,7 | 5,7 | 9,6 | 3,8 | 3,1 | 2,7 | 2,3 |
Španělsko | -0,6 | 6,6 | 5,5 | 3,3 | 3,5 | 2,9 | 3,3 |
Litva | -0,5 | 7,9 | 20,7 | 0,9 | 1,1 | 0,6 | 1,0 |
Chorvatsko | -0,3 | 5,2 | 12,7 | 5,4 | 4,8 | 4,8 | 4,9 |
Itálie | -0,3 | 4,2 | 12,3 | 0,5 | 0,9 | 0,8 | 1,2 |
Lucembursko | -0,3 | 5,4 | 6,2 | 3,2 | 3,0 | 3,2 | 3,2 |
Portugalsko | -0,3 | 2,8 | 9,8 | 1,9 | 2,5 | 2,3 | 2,6 |
Lotyšsko | -0,1 | 10,7 | 20,0 | 1,6 | 1,1 | 1,1 | 0,4 |
Bulharsko | 0,0 | 6,6 | 14,3 | 5,0 | 3,9 | 3,5 | 3,1 |
Feancie | 0,0 | 3,4 | 6,7 | 4,1 | 3,4 | 3,2 | 2,4 |
Malta | 0,2 | 2,6 | 7,3 | 3,7 | 3,7 | 3,0 | 2,7 |
Finsko | 0,2 | 3,2 | 8,8 | 1,3 | 1,1 | 1,1 | 0,6 |
Belgie | 0,4 | 6,6 | 10,2 | 0,5 | 1,5 | 3,6 | 3,8 |
Dánsko | 0,4 | 3,4 | 9,6 | 0,4 | 0,9 | 0,6 | 0,8 |
Švédsko | 0,6 | 4,5 | 10,8 | 1,9 | 3,4 | 2,6 | 2,3 |
Holandsko | 0,9 | 6,4 | 11,0 | 1,0 | 3,1 | 2,7 | 3,1 |
Rakousko | 1,0 | 3,8 | 10,5 | 5,7 | 4,3 | 4,0 | 4,1 |
Srbsko | 1,3 | 7,9 | 14,6 | 7,5 | 6,4 | 5,7 | 5,2 |
Norsko | 1,4 | 6,1 | 6,3 | 4,7 | 4,6 | 4,4 | 3,6 |
Slovensko | 1,6 | 5,1 | 15,0 | 6,6 | 4,4 | 3,8 | 2,7 |
Rumun sko | 1,8 | 6,7 | 14,1 | 7,0 | 7,3 | 7,1 | 6,7 |
Česko | 2,4 | 5,4 | 16,8 | 7,6 | 2,7 | 2,2 | 2,2 |
Maďarsko | 2,8 | 7,4 | 25,0 | 5,5 | 3,7 | 3,6 | 3,6 |
Polsko | 3,4 | 8,0 | 15,3 | 6,2 | 4,5 | 3,7 | 2,7 |
Turecko | 14,6 | 36,1 | 64,3 | 64,9 | 64,9 | 67,1 | 68,6 |
Zdroj: Eurostat: HICP[2] – monthly data (annual rate of change) roční míra inflace
Proč byla v roce 2023 inflace tak vysoká?
Inflace v ČR za rok 2023 byla ze všech zemí EU nejvyšší: 7,6 %, což je více než dvojnásobek průměrné inflace v EU za stejné období (2,9 %). Příčin tohoto Pyrhova prvenství je několik: U nás je třeba vzít především v úvahu období let 2013 – 2017, kdy centrální banka ve snaze oživit ekonomiku stabilizovala kurz koruny pod tržním kurzem, tedy nakupovala cizí měny za vyšší cenu a vydávala tak do ekonomiky víc peněz. Energetická krize a s ní spojený enormní růst cen energií zasáhl českou ekonomiku citelněji než jiné země EU, protože náš průmysl je více závislý na energiích, více si zvyknul na levné ruské zdroje a je také faktem, že se celkově podílí na HDP větším dílem, než v ostatních zemích. Negativním faktorem pak byl i přehřátý trh práce a nemovitostí a své dodaly i české vlády – jedna vytvořila obrovský schodek státního rozpočtu v době pandemie, druhá v tom pokračovala a navíc pak reagovala poměrně pozdě na růst cen energií a zastropovala tyto ceny později a tedy i výš než vlády v okolních zemích.
Na druhou stranu je třeba připomenout, že naše centrální banka reagovala na hrozbu inflace už v roce 2021 zpřísňováním měnové politiky a zvyšováním úrokových sazeb, k čemuž se Evropská centrální banka (ECB) odhodlala až o rok později a zdaleka ne tak energicky. Včasná a energická reakce ČNB se jako úspěch projevuje teprve teď, kdy vidíme českou inflaci na úrovni 2,2 % zatímco průměr v celé EU je 2,8 % a v Eurozóně 2,6 % (údaje Eurostatu za únor 2024). Zřetelně pozitivní je i trend, neboť česká inflace rapidně klesá, zatímco v jednotlivých dalších zemích EU buď roste, stagnuje, nebo klesá jen velmi nepatrně.
To je sice skvělá informace, ale žádný důvod k jásaní. Stále je třeba vidět, že česká ekonomika neroste, že její výkon ještě nedosáhl ani předpandemické úrovně roku 2019. V tomto ohledu jsme v EU poslední. Je to zřetelné z následujícího grafu (případně tabulce), který/á porovnává přírůstky HDP u nás, v EU a v okolních zemích: pokles na počátku roku 2020 byl značný všude, následně však česká ekonomika rostla pomaleji:
Zdroj: Eurostat
země | 2019-Q4 | 2020 | 2021 | 2022 | 2023 | ||||||||||||
4. Q. | 1.Q. | 2.Q. | 3.Q. | 4.Q. | 1.Q. | 2.Q. | 3.Q. | 4.Q. | 1.Q. | 2.Q. | 3.Q. | 4.Q. | 1.Q. | 2.Q. | 3.Q. | 4.Q. | |
EU – 27 zemí | 0,1 | -3,1 | -10,9 | 11,3 | 0,1 | 0,5 | 2,1 | 2,0 | 0,7 | 0,7 | 0,7 | 0,4 | -0,1 | 0,1 | 0,1 | 0,0 | 0,0 |
Eurozóna | 0,1 | -3,4 | -11,3 | 12,1 | 0,0 | 0,4 | 2,1 | 2,1 | 0,6 | 0,6 | 0,8 | 0,5 | 0,0 | 0,0 | 0,1 | -0,1 | -0,1 |
Česko | 0,5 | -3,3 | -8,9 | 7,0 | 1,2 | -0,6 | 1,4 | 1,8 | 0,8 | 0,6 | 0,2 | -0,2 | -0,4 | 0,3 | 0,3 | -0,8 | 0,4 |
Německo | 0,3 | -1,8 | -9,2 | 8,9 | 0,8 | -1,3 | 2,2 | 0,7 | 0,0 | 1,0 | -0,1 | 0,4 | -0,4 | 0,1 | 0,0 | 0,0 | -0,3 |
Francie | -0,4 | -5,3 | -13,1 | 17,5 | -0,6 | 0,0 | 0,9 | 3,0 | 0,6 | -0,1 | 0,3 | 0,6 | 0,0 | 0,0 | 0,6 | 0,0 | 0,1 |
Maďarsko | 0,6 | -0,3 | -14,6 | 11,7 | 1,7 | 1,1 | 2,2 | 1,2 | 2,6 | 1,4 | 1,0 | -1,1 | -0,7 | -0,3 | -0,1 | 0,8 | 0,0 |
Rakousko | -0,6 | -2,5 | -11,2 | 11,3 | -2,3 | -1,4 | 4,1 | 4,3 | -0,4 | 0,6 | 2,0 | -0,1 | -0,2 | 0,1 | -1,3 | -0,3 | 0,0 |
Polsko | 0,6 | 0,7 | -9,1 | 6,7 | 0,2 | 2,2 | 2,6 | 2,1 | 2,1 | 3,4 | -0,9 | 0,4 | -1,5 | 0,8 | -0,2 | 1,1 | 0,0 |
Slovensko | 0,6 | -3,1 | -7,4 | 9,6 | 0,7 | -0,3 | 1,8 | 0,6 | 0,5 | 0,4 | 0,0 | 0,3 | 0,3 | 0,3 | 0,7 | 0,5 | 0,5 |
Také porovnání cenových trendů není příliš povzbudivé. S cenovou hladinou jsme stále v pásmu o 25 – 50 % pod průměrem EU. Ceny energií v EU sice klesají, ale ty naše jsou pořád poměrně vysoké a podobné je to i u potravin a především u nákladů na bydlení. Tyto ceny v době inflace stouply, klesající inflace je však nesnižuje a také nesníží – je to konec konců pouze zpomalení jejich růstu.
Některé komentáře dělají jednoduchou zkratku: nezvládli jsme inflaci, ta nás donutila šlápnout silně na brzdu (úrokové sazby na 7 %, zatímco eurozóně stačí 4,5 %) a teď budeme mít problém, jak ekonomiku znova oživit. Jiní pak dodávají, že centrální banka mohla u nás sazby ještě trochu zvýšit, čímž by inflaci zkrotila rychleji a mohla rychleji otěže uvolňovat a vytvářet tak prostor k růstu.
Hledání viníků je oblíbeným sportem, kterým se sice zabývá nejedna ekonomická analýza, ale ničemu to nepomáhá. Nerůst české ekonomiky je dnes náš hlavní problém a nic na tom nemění rychlé tlumení inflace ani stále nízká míra nezaměstnanosti. Životní úroveň klesla, což se týká milionů lidí a bez obnovení růstu stoupat nebude. Příčiny jsou ve zhoršené situaci nesporně patrnější: českou ekonomiku nebrzdí úrokové sazby ani ruská agrese, ale všemožné byrokracie, těmi dotačními počínaje a ekologickými konče. Poměrně drahá státní správa nemá potřebnou výkonnost, růst ekonomiky není její prioritou, nemá na prosperitě firem a živnostníků žádný praktický zájem. Prioritou státní správy je ve skutečnosti dodržování všech existujících předpisů, důsledné zkoumání podnikatelských záměrů a hledání nepravostí. Ekonomika však potřebuje jednoduchá pravidla, efektivní výkon regulací a fungující infrastrukturu. Snižování inflace, schodku veřejných financí a zadluženosti, to jsou jistě dobré věci – ale svůj smysl mají jedině, pokud vedou k obnovení růstu.
Foto: Pixabay
Autor: Martin Švehla
[1] Tzv. kvantitativní teorie peněz, podle jiných teorií je růst peněžní zásoby důsledkem, nikoiv příčinou inflace
[2] HICP = harmonizovaný index spotřebitelských cen je ukazatel používaný jednotně pro všechny země EU, umožňující srovnatelnost trendů; hodnota HICP se mírně liší od indexů, vykazovaných v jednotlivých zemích; rozdíl je zejména ve složení spotřebního koše a vahách jednotlivých položek v něm zahrnutých.