Senát vyslovil Green Dealu žlutou kartu

Podle senátorů opatření porušují princip subsidiarity, nejsou řádně zdůvodněna a nerespektují specifika členských států.
Ohledně návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o energetické účinnosti Senát konstatoval, že předložený návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o energetické účinnosti je v rozporu se zásadou subsidiarity, protože Komise nepředložila studie dopadů na jednotlivé členské státy, a to navzdory skutečnosti, že k tomu byla několikrát v minulosti vyzvána, čímž neumožnila národním parlamentům plně posoudit všechny důsledky návrhu i z hlediska dodržení zásady subsidiarity. „V důsledku toho Komise nedoložila, že navrhované závazné cíle jsou reálně dosažitelné za přiměřených nákladů pro jednotlivé členské státy, a neprokázala tak skutečnou přidanou hodnotu zvoleného způsobu jednání na úrovni EU. Návrh směrnice určuje členským státům konkrétní cíl energetických úspor, aniž by zohledňoval podíl průmyslu na tvorbě HDP členského státu a s tím spojenou vyšší energetickou náročnost; nebere tedy v potaz relevantní rozdíly mezi členskými státy, což zpochybňuje závěr Komise o přidané hodnotě návrhu ve srovnání s jeho potenciálními negativními dopady v důsledku ztráty pravomocí členských států stanovovat cíle energetické účinnosti odpovídající jejich podmínkám a možnostem.“
Návrh podle usnesení vylučuje nákladově efektivní řešení, což zpochybňuje jeho přínos k dosažení cílů energeticko-klimatické politiky EU. Činí tak zejména tím, že vylučuje možnost započtení úspor energie spojených s výměnou kotlů na pevná paliva za plynové kotle, což není konzistentní ani s plánováním strukturálních fondů EU, zavádí definici účinného dálkového vytápění, která není technologicky neutrální, neboť pomíjí možnost výroby tepla z fosilních paliv s využitím ukládání uhlíku nebo výroby tepla z jaderné energie. Tím znemožňuje členským státům rozhodování o způsobu dekarbonizace teplárenství. „Národní cíle v oblasti obnovitelných zdrojů energií (OZE) musí vycházet z geografických, ekonomických a sociálních podmínek a neměly by překročit ekonomicky přijatelnou úroveň nákladů jednotlivých členských států.“
Omezená role OZE
Po Evropské komisi žádá Senát vypracování dopadové studie, kde bude popsána konkrétní realizovatelnost navrhovaných opatření a vyčísleny efekty plánovaných změn, především pak náklady a přínosy pro ČR. Uznává, že ČR bude muset pro naplnění klimatických ambicí postupně navyšovat podíl OZE v energetickém mixu; je však toho názoru, že s ohledem na geografickou polohu ČR bude role OZE pouze omezená, a proto se ČR bude muset spoléhat především na jadernou energii, považuje proto za důležité, aby jaderná energie byla v rámci taxonomie EU označena za udržitelný zdroj. Zdůrazňuje také, že po přechodnou dobu bude hrát v energetickém mixu ČR důležitou roli i zemní plyn, který umožní rychlé snížení emisí CO2 například v sektoru teplárenství; je proto důležité, aby prozatím nebyla zcela ukončována podpora pro projekty využívající tento zdroj energie. Dále Senát upozorňuje, že návrh směrnice o energetické účinnosti postrádá přechodné období pro aplikaci nového limitu pro přímé emise při vysoce účinné kombinované výrobě elektřiny a tepla a nerespektuje stávající režimy provozní podpory a doporučuje navrhovaný podíl OZE v sektoru budov zahrnout spíše do připravované revize směrnice o energetické náročnosti budov, kterou by Komise měla předložit koncem roku 2021.
„Domníváme se, že by členským státům neměla být stanovována povinnost mít do konce roku 2025 jeden společný projekt pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů s jedním nebo více členskými státy; je toho názoru, že z důvodu zajištění bezpečnosti dodávek je vhodnější mít zdroje na vlastním území, a proto by přeshraniční projekty měly zůstat na dobrovolné bázi. Odmítáme v případě předložené revize směrnice o energetické účinnosti navýšení cíle EU v oblasti energetické účinnosti, podle kterého by členské státy měly společně dosáhnout do roku 2030 závazného snížení spotřeby energie o 9 % oproti projekcím referenčního scénáře z roku 2020, významné navýšení ambicí u povinných úspor energie od roku 2024. Navržená hodnota povinných ročních úspor ve výši 1,5 % není nezbytně nutná pro dosažení cílů balíčku Fit for 55 a bude také pro řadu členských států velmi těžko dosažitelná.“
Jak dále Senát upozorňuje, zohlednění principu „energetická účinnost na prvním místě“ při rozhodnutích o plánování, politikách a významných investicích týkajících se jak energetických systémů, tak neenergetických odvětví, není vždy nákladově efektivním řešením, a proto by neměl být tento princip brán jako dogma. Rovněž nepodporuje, aby byla povinnost zohledňovat energetickou účinnost při veřejných zakázkách rozšířena i na sektorové zadavatele. „Považujeme za důležité, aby se upravená definice účinného systému dálkového vytápění a chlazení nevztahovala na již provozované systémy, ale pouze na systémy nové či zásadně rekonstruované. Podporujeme v obecné rovině nutnost řešit problém energetické chudoby, nicméně jsme toho názoru, že tato otázka by měla být řešena spíše prostřednictvím sociální politiky členského státu, a nikoliv pomocí energetické politiky. Přijetí takto ambiciózního plánu (European Green Deal) v situaci, kdy není znám způsob náhrady stávajících energetických zdrojů, je nezodpovědné.“
Alternativní paliva
Senát dále dospěl k závěru, že předložený návrh nařízení o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva je v rozporu se zásadou subsidiarity ve smyslu čl. 5 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii, protože Komise nedoložila, že navrhované závazné cíle týkající se infrastruktury pro těžká vozidla jsou reálně dosažitelné za přiměřených nákladů pro jednotlivé členské státy, a neprokázala tak skutečnou přidanou hodnotu zvoleného způsobu jednání na úrovni EU a proto je odůvodněné stanovisko o jeho rozporu se zásadou subsidiarity.
Senát v této souvislosti konstatuje, že přijetí takto ambiciózního plánu (European Green Deal) v situaci, kdy není znám způsob náhrady stávajících energetických zdrojů, je nezodpovědné. Bere zároveň na vědomí skutečnost, že doprava je odvětvím, v němž emise skleníkových plynů dlouhodobě rostou, přičemž tento nárůst je ovlivněn řadou faktorů, mj. propustností dopravních sítí, řízením dopravních toků, kvalitou dopravní infrastruktury, stářím vozového parku apod. Je nicméně toho názoru, že pro technologický rozvoj a strategické plánování automobilového průmyslu je klíčová předvídatelnost regulace; je proto důležité, aby nedocházelo k revizi právních norem v krátkých časových úsecích. Jedině tak je možné investovat finanční prostředky a úsilí kýženým směrem.
Upozorňuje také na skutečnost, že v případě nařízení Evropského parlamentu a Rady EU , kterým se stanoví výkonnostní normy pro emise CO₂ pro nové osobní automobily a pro nová lehká užitková vozidla nyní Komise předkládá návrh revize po pouhých dvou letech jeho účinnosti. „S politováním konstatujeme, že návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva nezachovává technologickou neutralitu, neboť je patrné, že návrh předjímá rozvoj trhu směrem k elektromobilitě a zvláště do této oblasti je též směřováno další úsilí a finanční prostředky. Žádáme po Evropské komisi vypracování dopadové studie, kde bude popsána konkrétní realizovatelnost navrhovaných opatření a vyčísleny efekty plánovaných změn, především pak náklady a přínosy pro ČR.“
Jak dále vyplývá z příslušného usnesení,  veškeré kategorie alternativních paliv uvedené v návrhu, tj. alternativní paliva pro vozidla s nulovými emisemi, obnovitelná paliva i alternativní fosilní paliva, která jsou v návrhu určena pro přechodnou fázi, by měly být považovány za rovnocenné, a to alespoň do doby, než bude zjevné a ve všech ohledech zajištěné dominantní technologické řešení budoucí mobility, proto by se nemělo posuzování alternativních paliv řídit pouze podle měření emisí „na výfuku“ (tzv. tank-to-wheel), nýbrž by měl být posuzován celý životní cyklus těchto paliv (tzv. well-to-wheel), včetně těžby a dovozu surovin potřebných pro výrobu alternativních paliv. Senát proto podporuje koncept strategické autonomie EU, která v oblasti mobility bude vyžadovat snížení závislosti EU na jiných částech světa, zvláště pokud se týká potřebných kritických surovin a technologií, a je přesvědčen,  že adekvátní hustota infrastruktury pro alternativní paliva je nezbytná pro zachování celistvosti a funkčnosti evropského dopravního prostoru a že vybudování kvalitní a dostatečně robustní infrastruktury musí předcházet zpřísnění výkonnostních norem pro CO₂ pro nové osobní automobily a nová lehká užitková vozidla. „Senát se domnívá, že požadavky týkající se výkonu dobíjecích stanic by měly zohledňovat prognózy technologického rozvoje i skutečný vývoj trhu, zejména v sektoru užitkových vozidel, a obává se, že zpřísňování výkonnostních norem pro CO₂ v sektoru dopravy může vést k omezení či ztrátě schopnosti mobility zranitelných skupin obyvatelstva, což by vedlo k dalšímu zhoršení jejich socioekonomické situace a možnému rozvoji sociálního napětí. Současně se obává, že zpřísňování výkonnostních norem pro CO₂ bude mít negativní dopad na méně rozvinuté regiony EU a členské státy s nižšími příjmy, na jejichž trhy budou směřovat starší vyřazená vozidla se spalovacími motory a jejichž vozový park bude bez adekvátních protiopatření zastarávat více než v rozvinutějších oblastech EU.“
Zdanění energetických produktů
V dalším usnesení pak Senát dospěl k závěru, že i předložený návrh směrnice o zdanění energetických produktů a elektřiny je v rozporu se zásadou subsidiarity, protože zasahuje do daňové pravomoci členských států tím, že neumožňuje stanovit rozdílné sazby daně pro energetické produkty zařazené do téže kategorie (při zachování požadovaných minimálních sazeb). „Mechanismus automatické indexace sazeb zasahuje do daňové pravomoci členských států tím, že znemožňuje smysluplnou daňovou politiku, neboť v případě vysoké inflace automatické zvyšování minimálních sazeb problémy jenom dále zhorší; minimální sazby jako podstatný prvek návrhu směrnice lze nadto měnit pouze legislativním aktem, tj. novelou směrnice, nikoli aktem Komise v přenesené pravomoci.“
Senátu rovněž vadí, že vymezení zranitelných domácností, které mohou být dočasně osvobozeny od daně jako domácností, jejichž příjem nedosahuje 60 % celostátního mediánu ekvalizovaného příjmu, je příliš hrubé a nevhodné pro dosažení sledovaného cíle, protože nezohledňuje rozdílnou kupní sílu v jednotlivých státech a regionech a přináší problém skokového charakteru zdanění domácností s příjmy těsně nad prahovou hodnotou. Tím podle senátorů výrazně omezuje prostor členských států pro řešení sociálních dopadů směrnice v rámci daňové politiky. V souladu se zásadou subsidiarity by proto měla směrnice ponechat členským státům mnohem větší prostor pro řešení těchto otázek. „Senát konstatuje, že přijetí takto ambiciózního plánu (European Green Deal) v situaci, kdy není znám způsob náhrady stávajících energetických zdrojů, je nezodpovědné. Podporujeme pozici vlády ČR, která odmítá jakékoliv návrhy, které by mohly vést ke zvyšování cen energetických produktů a elektřiny a upozorňujeme na nevhodnost řešení dopadů na různé sociální skupiny různou mírou zdanění; tyto záležitosti musí být řešeny v rámci sociální politiky státu.
Foto: Pixabay
Zdroj: Dušan Šrámek