Schmarcz: Vláda zažila těžký rok. Těžší teprve přijdou

Vládě lze leccos vyčíst, ale má jednu nepopiratelnou výhodu: přestože ji tvoří pět stran, dokázala až dosud vystupovat, ale hlavně konat jednotně.

Na čem se dohodla, to v parlamentu hladce prošlo a nebylo kolem toho ani moc řečí. Zásadní otázka zní: co by se mohlo pokazit a jaký vliv by rozkol v pětikoalici měl nejen na ni samu, ale hlavně na občany?

Stará politická pravda říká, že nejhorší pro jakoukoli politickou organizaci, ať jde o jednotlivou stranu či kabinet, jsou veřejně ventilované spory. Můžete vládnout lépe, hůře, či úplně špatně, ale pokud alespoň navenek tvoříte monolit, máte šanci všechno takzvaně ustát. A naopak, i když jste přímo skvělý, pak vás nic tak spolehlivě neodrovná, jako hádky a negativní reklama v médiích, o kterou se postarají nesouhlasící, nebo rovnou ukřivdění či naštvaní členové. Lidé nemají rádi sváry a rozepře.

Důvod, proč má politická nesvornost tak ničivé dopady, je vcelku prostý. Samotné vládnutí je složité, občané do něj až tak moc nevidí, mnohé se odehrává na uzavřených jednáních a rovněž výsledky nejsou vždy na první pohled každému srozumitelné. Zato hádky ano a ty šíří silnou negativní emoci, že “něco” není v pořádku. Že politici sotva mohou mít čas, klid a prostor řešit problémy lidí, když jsou zahlceni těmi vlastními, popřípadě, že za tím vším je neschopnost něco dělat, nebo nějaký velký průšvih.

Ten voličský instinkt je správný a odmítavá reakce veřejnosti na hádky v politice je pochopitelná. Často za tím opravdu stojí fakt, že se něco nedaří, nebo že zvolený tým “nešlape” dobře. Ovšemže jsou i případy, kdy do jinak kvalitně fungujícího stroje nasype písek pár jedinců z osobních malicherných důvodů. Takto z uražené ješitnosti hlasoval Vlastimil Tlustý zvolený do Sněmovny za ODS proti vládě Mirka Topolánka, stejně jako dvě bývalé poslankyně Zelených, rovněž rozhádané s předsedou strany Martinem Bursíkem.

I sociální demokracii nakonec úplně rozložily vnitřní spory – a ne neužitečnost pro voliče. Nesvornost způsobila horší volební výsledky, ty vedly k ještě větším rozepřím a nakonec už pomalu nebyl nikdo, kdo by pracoval v kampani a přál partaji úspěch. Jenomže i tohle vše je nakonec vina těch, kteří vládnou. Oni si mají udržet jednotu a disciplínu. Premiér Petr Fiala si zatím vede velmi dobře. Ostatně když o něm někteří uvažovali coby kandidátovi na prezidenta, podstatným důvodem proti byla obava: co by pak bylo s vládou?

Koalice tedy vydržela. Nesmíme ale zapomínat, že silným svorníkem byla právě těžká mnohočetná krize. V takové chvíli nikdo alespoň trochu soudný neopouští loď, ani do ní nevrtá díry. S největší pravděpodobností by veřejnost odsoudila jen jeho a zbytek vlády by získal o to větší sympatie. Teprve nyní nastává pro kabinet opravdu nebezpečné období. Zdánlivě máme nejhorší za sebou, skočila i nervující a stresující prezidentská kampaň, pozornost médií a lidí se upře na to, co předvede vláda v praxi. A očekávání jsou vysoká.

Během tohoto roku se ukáže, co pětikoalice opravdu dokáže. Aniž bychom se snažili věštit z křišťálové koule, podívejme se, jaké překážky před ní stojí, a to jak věcné, tak řekněme politické. Jak je zvládne, to samozřejmě záleží jen na ní.

Za prvé kabinet nepředvedl nic moc při záchraně veřejných financí. Zde musí hodně zabrat, protože se řítíme do obrovského průšvihu a nesplnění této mise by znamenalo fatální zklamání především pravicových voličů. Bez utažení státních výdajů si také neporadíme s inflací, která drtivě dopadá na úspory občanů, zdražuje hypotéky a ohrožuje rodinné rozpočty.

Za druhé nám hrozí sociální střet. Což na volební mapě není vidět, neboť Petr Pavel vyhrál skoro všude kromě Karlovarského, Ústeckého a Moravskoslezského kraje. Nicméně přes 40 % voličů hlasovalo pro Andreje Babiše primárně kvůli své špatné situaci – a mnozí další, jimž se nedaří dobře, ho nevolili jen proto, že ho opravdu hodně nemají rádi.

Za třetí musí vláda dořešit otázku energií a efektivně pomoci domácnostem i firmám. Dosud vše zvládla obstojně (což se jistě projevilo i na výsledku prezidentské volby) a mimo jiné se jí podařilo snížit závislost na ruském plynu z 97 % na 4 %, což je opravdu slušný výkon. Nicméně hospodářství je “u konce s dechem” (narozdíl od Německa se u nás letos čeká pokles) a i malý náraz by mohl způsobit krachy a propouštění.

Kromě těchto hlavních “vnějších” příčin mohou kabinet rozložit i ty vnitřní. Po roce klidu se asi opět rozhoří “kulturní války”. Piráti opráší zákon, který ruší manželství coby výlučný svazek muže a ženy. Otázkou také je, jak se konzervativci a liberálové shodnou na nutném zatažení za záchrannou brzdu, co se týká Zeleného údělu a prodloužení provozu uhelných elektráren. Bývalí spojenci z koalice PirSTAN spolu moc nevycházejí a s blížícími se volbami budu chtít jeden druhému přebrat voliče.

Obecně koalice, zvláště takto různorodá, ztrácí časem soudržnost s tím, jak se každý její člen musí postarat o znovuzvolení. K tomu musíme přidat dva pro Petra Fialu nepříjemné faktory. Vláda je překvapivě personálně „vyprahlá”, má málo schopných adeptů na ministry a není na tom extra lépe, než vysmívaný Babišův tým. Zejména jí chybí lidé na hospodářskou politiku, postrádá skutečně ekonomické lídry. A pak: její komunikaci chybí “tah na branku”, i vysocí koaliční činitelé mají pocit, že je v tomto ANO “válcuje”.

Toto jsou hlavní hrozby, jež mohou narušit vládní jednotu a schopnost řešit problémy. Ať už jste jejím příznivcem, či ne, měli byste si přát, aby je překonala. Není dobré, když se kabinet hroutí uprostřed krize a navíc za něj není alternativa. V opozici je SPD, s níž nikdo další nechce nic mít a ANO, s nímž rovněž ostatní odmítají spolupracovat a to přinejmenším do doby, pokud to znamená mít ve vládě Andreje Babiše. 

Když je někdo jediný, kdo může něco udělat, tak to udělat musí. Snad si to ve Strakově akademii dobře uvědomují.

MARTIN SCHMARCZ, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to

Foto: Pixabay

Zdroj: Martin Schmarcz