Řecko tlačí na Brusel: Společný dluh jako záchrana evropské obrany

A protože národní kapsy nestačí, Mitsotakis navrhuje společný evropský dluh. Jinými slovy: půjčme si společně, investujme společně, a možná tak konečně dokážeme společně čelit hrozbám, které se kupí na východě i jinde.

Na summitu MED9 ve slovinském Portoroži 20. října řecký premiér apeloval na „soudržnější a prozíravější přístup“ k obranné politice. Jeho hlavní myšlenka? Vytvořit společný evropský obranný fond financovaný emisí společných dluhopisů. Podle Mitsotakise je obrana „ultimátním evropským veřejným dobrem“, a pokud to myslíme vážně, potřebujeme k tomu evropské struktury a evropské peníze. Není to jen rétorika – Řecko samo představilo dvanáctiletý plán modernizace ozbrojených sil v hodnotě 25 miliard eur, včetně vícevrstvého systému protivzdušné obrany s poetickým názvem „Achillův štít“. Řecký ministr obrany Nikos Dendias to označil za „existenční otázku pro zemi“.

Evropa zbrojí – ale kdo to zaplatí?

Čísla mluví jasně. V roce 2024 dosáhly obranné výdaje 27 členských států EU 343 miliard eur, což představovalo 1,9 % HDP. V roce 2025 se očekává rekordní výše 381 miliard eur. To zní impozantně, ale ve srovnání s tím, co Evropa podle odhadů potřebuje, je to stále málo. Debata o společném obranném dluhu se točí kolem částek, které vyrazí dech – až 1,5 bilionu eur. Ano, správně jste četli: bilion s „b“.

Evropská komise už představila strategický dokument „Bílá kniha o budoucnosti evropské obrany“ a plán „ReArm Europe“. Tyto dokumenty představují klíčové kroky k posílení evropské obrany, ale jejich realizace vyžaduje širokou podporu. Zatímco Francie a Polsko jsou hlavními zastánci společného zadlužení, Německo a takzvané „šetrné státy“ se staví proti. A tady narážíme na základní problém: pro zásadní rozhodnutí v oblasti obrany je v EU vyžadována jednomyslnost. Což v praxi znamená, že stačí jeden odpůrce a celý plán padá.

Fiskální pravidla versus bezpečnostní realita

Mitsotakis opakovaně zdůrazňuje, že současná fiskální pravidla Paktu stability a růstu omezují schopnost zemí dostatečně investovat do své bezpečnosti. „Bez společných investic financovaných dluhem si Evropa nemůže dovolit potřebnou modernizaci obrany,“ argumentuje. A má pravdu v tom, že válka na Ukrajině a rostoucí geopolitická nestabilita změnily hru. Evropská komise už navrhla plány na uvolnění fiskálních pravidel a umožnění většího zadlužení pro financování rozsáhlého přezbrojovacího programu.

Přinejmenším v rétorice se pozice jednotlivých aktérů stávají vyhraněnějšími. Debata o společném obranném dluhu v EU se v roce 2025 zintenzivnila s návrhy na mobilizaci až 800 miliard eur prostřednictvím nových společných půjček. Evropský obranný fond (EDF) má rozpočet téměř 8 miliard eur na období 2021–2027, v roce 2025 Komise vyčlenila přes miliardu eur na nové projekty. V květnu 2025 schválily členské státy 11 nových projektů v rámci PESCO. To vše jsou kroky správným směrem, ale pořád jde o kapky v moři.

A co Česko?

Česká republika se k návrhu na obecný obranný dluh staví zdrženlivě. V roce 2024 sice splnila svůj závazek vydávat na obranu 2 % HDP, ale k myšlence společného zadlužení přistupuje opatrně. Vláda zvažuje účast v evropských nástrojích umožňujících společné půjčky na zbrojní projekty, ale jak zaznělo z úst jednoho z představitelů: „Zabýváme se tím, ale rozhodnutí ještě nepadlo.“ Zdůrazňuje se potřeba transparentnosti a kontroly při přidělování finančních prostředků na obranu – což je pochopitelné, když si vzpomeneme na minulé zkušenosti s evropskými fondy.

Řecko mezitím posiluje strategická partnerství se Spojenými státy, Francií a Izraelem. Mitsotakis tvrdí, že podpora jeho myšlenky mezi evropskými protějšky roste a že i některé dříve odmítavé země mění svůj postoj. Lze odhadovat, že tlak na Německo a další skeptiky bude narůstat – zejména pokud se bezpečnostní situace dále zhorší.

Existenční otázka nebo fiskální hazard?

Debata o společném obranném dluhu je stále v počátcích a bude vyžadovat složitá politická jednání. Proces zavedení naráží na významné překážky – nejen politické, ale i institucionální. Co z toho plyne? Že Evropa stojí před dilematem: buď najde způsob, jak společně financovat svou obranu, nebo riskuje, že zůstane strategicky závislá na spojencích a zranitelná vůči vnějším hrozbám.

Mitsotakisův apel není jen o penězích. Je to otázka, zda Evropa dokáže překonat své vnitřní rozpory a jednat jako skutečný strategický hráč. Peníze na obranu rostou, ale tempo a rozsah investic neodpovídají výzvám doby. Společný dluh by mohl být odpovědí – nebo jen dalším zdrojem napětí mezi severem a jihem, východem a západem. Pokud se Evropa nedokáže dohodnout ani na tom, jak financovat vlastní bezpečnost, těžko můžeme očekávat, že bude schopna ji skutečně zajistit.

Zdroj info: politico.eu, europa.eu

Autor: Petr Poreba

Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT